Unikátní vodopád v rovině u Kolína

Jedná se o obec s více než 600 obyvateli ležící tři kilometry jižně od Kolína. Na první pohled sympatická lokalita skrývá na severním konci svého druhu unikát, protože v dokonalé rovině v nadmořské výšce jen nepatrně převyšující dvousetmetrovou hranici je čtyři metry vysoký vodopád jevem poměrně nečekaným. Nepřekvapí proto, že byl vyhlášen významným krajinným prvkem.

Nejedná se totiž o žádný umělý výtvor, ale o přírodní originál – voda vcelku nenápadného potoka Polepka (uvádí se rovněž název Chotouchovský potok) náhle prudce přepadá přes skalní hranu a stéká po silně nakloněné rovině.

Jelikož nepadá přímo kolmo dolů, hovoří geologové v takovém případě o tzv. nepravém vodopádu, což ovšem návštěvníka rozhodně neirituje.

Místo je to působivé, vody se na konci dubna při mé návštěvě valilo poměrně dost – o čemž ostatně přináší doklad přiložené video.

Jak již bylo řečeno, Kolín se nachází takřka co by kamenem dohodil, proto se nabízí i jeho návštěva. V nabídce toho má opravdu dost.

Centru města na Bartolomějském návrší dominuje architektonický klenot – gotický chrám sv. Bartoloměje. Zmíněná národní kulturní památka byla vybudována ve druhé polovině 13. století, nápadná zvonice přibyla na počátku 16. století.

Webové stránky mj. informují, že prohlídky chrámového interiéru budou z důvodu stavebních prací obnoveny po 15. červnu (což už není termínově až tak doba vzdálená), zážitkem jsou ovšem i exteriérové vjemy. A rovněž dokonale upravené prostředí Zahrad na parkáně.

Oblíbeným kolínským cílem je také Kmochův ostrov – v roce 2015 tu na jeho východní špici přibyla nevysoká rozhledna Maják (dorostla do totožné výše jako vodopád v Polepech).

Z Majáku je výhled zejména na Labe, Masarykův most, částečně i střechy a zadní frontu domů historického jádra.

Kdo by zatoužil pohlédnout na Kolín přece jen z podstatně vyššího nadhledu, může zamířit na západní okraj města, kde rovněž od roku 2015 začala coby rozhledna sloužit bývalá vodárenská věž.

Pětačtyřicet metrů vysoký vodojem vyrostl v letech 1928–1930, svému původnímu účelu sloužil do roku 1977. Následovaly tíživé roky provázené chátráním, až nakonec byla věž v letech 2014-2015 městem obnovena a „rekvalifikována“ na novou roli.

Na vyhlídkovou terasu vede 216 schodů, za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše (což mohu potvrdit), ale to není vše. Věž je rovněž vybavena informačním centrem a obrazovkami s videoprezentací zajímavých místních cílů.