Unikátní Choustník. Hrad dvou pánů neměl v českých zemích obdoby

Choustník je poměrně netradiční název. Jeho původ jsme dohledali v jedné staré pověsti, která vypráví o mladém panošovi, jenž se zamiloval do dcery císaře Bedřicha Rudobradého. Princezna lásku opětovala, ale císař si pro svou milovanou dceru představoval docela jiného ženicha. Dvojice proto uprchla a po dlouhé cestě se usadila v táborském kraji, kde nechala vystavět hrad.

Císař časem na svůj hněv zapomněl a vydal se dceru hledat. Na své výpravě chtěl být inkognito, a tak si dal ostříhat své rezavé vousy a nalepil falešné. Došel až k hradu, který neznal. Zaklepal na bránu a byl vpuštěn dovnitř.

Svou drahou dceru ihned poznal. Sám však svou totožnost odhalil, až co se přesvědčil, že je dívka šťastná. Poté zahodil převlek a s dětmi se smířil. Od té doby se hradu začalo říkat fousáč – foustník. Z toho vznikl název Choustník.

Tento raně gotický hrad byl založen v letech 1262-1282 syny Beneše z Choustníka. Výstavbou vznikl v českých zemích vzácný typ hradu se dvěma hradními jádry v podobě oddělených obytných paláců. Bratři si části rozdělili a každý se zabydlel v té své. V roce 1322 hrad koupili Rožmberkové, čímž rozšířili své již tak rozsáhlé jihočeské državy severovýchodním směrem.

Kolem roku 1430 na hradě proběhla velká přestavba, kterou zajistil Oldřich z Rožmberka. Další rozvoj hradu nastal až v 15. století, kdy kolem něj bylo vybudováno masivní opevnění s dvěma dělostřeleckými kruhovými baštami, které se následně osvědčilo v období husitských nepokojů. Hrad i díky tomu zůstal nedobyt.

V roce 1597 prodal poslední z Rožmberků Petr Vok hrad spolu s pivovarem, chmelnicemi, mlýnem, pilou, poplužním dvorem, zahradami, ovčínem a osmi vesnicemi Jiřímu Homutovi z Harasova. Ten se ale odstěhoval na Radenín, kde Homutové sídlili. Nechal tak hrad zchátrat a již od roku 1614 byl v záznamech uváděn jako pustý.

Poté se na Choustníku střídalo několik majitelů. V roce 1932 tehdejší majitelé postoupili hrad Klubu čsl. turistů a v současné době je v majetku obce Choustník. Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka ČR.

Ačkoliv je hrad léta opuštěný, přeci jen v jeho temných koutech někdo přebývá. Hradní sklepení Choustníku totiž slouží jako zimoviště netopýrů. Poprvé tu byli spatřeni v roce 1988 a od té doby se na hrad pravidelně vracejí. Zaznamenáno bylo dokonce sedm různých druhů netopýrů.

Nejčastějšími hosty jsou na hradě netopýři černí, ušatí a velcí. V některých letech se zde objevují i zástupci dalších druhů, jako například netopýr severní, vodní, řasnatý nebo dlouhouchý.

Pár kroků od hradu se nachází poměrně rozlehlé skalní město s několika průlezy a srázy. Místo okouzlilo nejen nás, ale i tvůrce pohádky Čertova nevěsta (2011). Nikoho tedy jistě nepřekvapí, že se k Choustníku váže čertovská pověst. Ta vypráví, že se na hradě vždy na Velký pátek otevírá veliká, rudě světélkující prohlubeň se schodištěm, které vede k pokladu nesmírné ceny a je i bránou do pekel.

Pekelnou historku využil v roce 1158 při dobývání Milána Jetřich z Choustníka. Použil totiž čertovské škrabošky. Milánští měli z Čechů hrůzu, a dokonce je považovali za lidojedy. Jakmile padla černá tma, nasadili si Češi své strašlivé masky a po přistavených žebřících vyšplhali na hradby. Vyděšení obránci se zalekli, že se jejich protivníci proměnili v ďábly, a rozutekli se.

Za tuto válečnou lest dokonce Jindřich obdržel do znaku zlatý žebřík v modrém poli. Ten si mimo jiné můžeme prohlédnout u hlavní brány.

Další pověst vzpomíná na Jana Žižku, který měl ze skal na své nepřátele válet balvany. Historikové však tvrdí, že Žižka na Choustníku vůbec nepobýval. V místním zámku byly ale nalezeny vysoké okované boty, které jsou uloženy v nedalekém Soběslavském muzeu a ukazují se jako boty Žižkovy.

Na Choustníku byl prý také nalezen poklad. V lomu nedaleko vesnice našli dělníci hliněnou nádobu ucpanou zetlelým plátnem, v níž bylo několik stříbrných zachovalých denárů například z doby Boleslava I., ražených v mincovně v Praze. Tuto nádobu si lze prohlédnout v Táborském muzeu.

Skalní město se spolu s hradem nachází v přírodní rezervaci, která vyniká především původními porosty tzv. květnatých bučin. Nalézt tu můžeme třeba samorostlík klasnatý či pitulník žlutý. Zahlédnout lze i chráněného střevlíka nosatého a ve větvích stromů kulíška nejmenšího nebo puštíka obecného.

Cesta k hradu i ke skalnímu městu je od parkoviště dobře značena. Asi kilometrová trasa vede lesem do mírného kopce a dá se zvládnout i s kočárkem. Přes léto je hrad otevřen denně od 9 do 17 hodin.