Tvrz Kouty: Nenápadná, ale kouzelná zřícenina obklopená vodou

Tvrz bývala známá jako kamenný hrádek. Pochází z poloviny 14. století a poprvé byla písemně zmíněna v roce 1368, kdy jsou jako její majitelé uváděni Předota a Slavomír, pocházející z rodu vladyků z Němčic a Sedlce.

V roce 1396 se stal majitelem dvořan Václava IV., Jarohněv Vejhák z Křečovic. Z této doby se dochovaly některé architektonické prvky. Jeho potomci zde poté žili až do konce 16. století. Následně se rod rozdělil na větve Koutští z Kouta a Křečovští z Křečovic.

Na přelomu 15. a 16. století se majitelé rozhodli tvrz rozšířit a nechali zasypat část vodního příkopu, aby tak vzniklo místo pro přístavbu, jež byla dokončena v roce 1546. Další majitelkou byla Alžběta Bendová z Koutů, která tvrz po své smrti v roce 1574 odkázala své dceři Elišce Voračické. Eliščin manžel Bořek Nepoliský se však rozhodl Kouty prodat, a tak tvrz přešla v roce 1600 na nového majitele Jiříka Víta ze Rzavého.

Ten si ale svého sídla dlouho neužil, jelikož tvrz v roce 1606 zakoupila Kunka Talmberková z Říčan. Její rod měl mimo jiné své vlastní hrady a zámky v Posázaví a v okolí Říčan. V tu dobu byla tvrz připojena k nedalekému městečku Smilkov, kde byl pro větší komfort postaven zámek.

V polovině 17. století tak přestaly být Kouty obytným sídlem a postupně chátraly. V roce 1813 je již tvrz uváděna jako zřícenina, a horní část zdí byla dokonce z bezpečnostních důvodů stržena. Původně se jednalo o čtyřpodlažní budovu.

Dnes zde na okraji obecního rybníka najdeme pozůstatek stavby obdélníkového půdorysu o rozměrech přibližně 30 × 20 metrů. Z bývalé tvrze si můžeme prohlédnout zbylý náznak zdiva obytné budovy s otvory pro okna v přízemí a v prvním patře. Každá z nich je poté dokladem jiné přestavby. U spadlého zdiva se nachází nejstarší část s patrnou křížovou klenbou. Protější zeď plná oken pochází z nejmladší stavební fáze z druhé poloviny 16. století.

Za zdí s mnoha okny můžeme spatřit malé prostranství zarostlé trávou. Tato část byla též součástí tvrze a fungovala jako nádvoří obehnané kamennou zdí. Dodnes tu je miniaturní vyvýšenina v pravém úhlu, jež je pozůstatkem zpevněné zdi, k níž byly přistavěny další provozní stavby. To nám umožňuje si alespoň představit, jaké rozměry tvrz ve své době měla.

Vstupní objekt byl umístěn částečně do vodního příkopu, v přízemí s valenou klenbou. Směrem na jih stávaly hospodářské objekty, na jejichž místě dnes stojí zachovalý barokní hospodářský dvůr.

I když se jedná pouze o zříceninu, můžeme si povšimnout dodnes viditelně propracovaného vodního systému. Vodní tvrze vznikaly v místech, která nechránila poloha na vysokém kopci. V rámci bezpečnosti byla tedy vytvářena vodní plocha.

Právě v Koutech můžeme vidět přímo ukázkovou vodní síť, jež bránila přístupu k tvrzi. Poslední z rybníků pak vytváří vodní příkop obklopující tvrz ze všech stran. Ke zřícenině je tedy možné se dostat pouze z jedné strany mělkým příkopem. Právě tento přístup se zavodňoval jen v případě nebezpečí. Zvýšila se hladina okolního rybníka, uzavřela se stavidla a celé místo se tím pádem pro případného nepřítele stalo nepřístupnou pevností.

K tvrzi se můžeme vydat pěšky z votického Komenského náměstí po zelené. Přímo v Koutech je i autobusová zastávka, a pokud zvolíme cestu vlakem, můžeme vystoupit ve Voticích či Heřmaničkách. Poté nás povede žluté turistické značení. Kolem tvrze se můžeme pohybovat zcela volně po celý rok. Je zde umístěn i informační panel, který nám prozradí leccos o historii kouteckého hradu.

Výlet ke zřícenině se dá spojit i s dalšími zajímavostmi v okolí. Například zmiňovaný barokní zámeček s parkem ve Smilkově, který sice stále prochází rekonstrukcí, ale i tak stojí za to nahlédnout alespoň přes zámeckou bránu a projít se po hezkém okolí.

V obci Neustupov se můžeme zastavit v románském kostele svatého Petra a Pavla, který je jedním z nejstarších v Čechách. V nedalekém Miličíně se naopak kromě krásného kostela Narození Panny Marie můžeme projít k pěknému lomu a k místní kalvárii se skalním útvarem v podobě lva.