Turistický pochod údolím Zákolanského potoka na Okoř

Tady nastane menší, ale zato jediný problém. Neexistuje zde totiž nástupiště, takže vystoupit (přesněji vyskočit) z vlaku vyžaduje trochu šikovnosti. Poslední schod vagónu je v téměř metrové výšce. Podél trati dojdeme až k viaduktu, kde se napojíme na silnici. Dáme se doleva, až přijdeme na náměstí. Projdeme okolo prodejny potravin a napojíme se na červenou turistickou značku, po té půjdeme po zbytek cesty.

Čeká nás docela prudké stoupání. Hned na druhém domku od náměstí je pamětní deska, která připomíná, že se zde narodil pozdější československý prezident Antonín Zápotocký. Nyní je dům v rekonstrukci, takže je otázkou, zda nebude deska s nápisem zakryta. Cesta zatáčí doprava a stále prudce stoupá. Procházíme třešňovou alejí a pomalu se blížíme k vrcholku kopce.

Na nejvyšším místě našeho výšlapu stojí hradiště Budeč, tradicí spojované s knížetem Václavem. Kostel sv. Petra a Pavla na Budči pochází z 9. století a je nejstarší stojící budovou u nás. Podle legendy právě zde získával světec své vzdělání. K rotundě přiléhá i hřbitov, kde jsou mimo jiné hroby sochaře Františka Hnátka či historiků Otty Urbana a Václava Davídka.

Nějaký čas se o Budči uvažovalo jako o možném místě zřízení národního pohřebiště zasloužilých osobností. Jak ale všichni dobře víme, byla tato myšlenka nakonec realizována na Vyšehradě. Jen několik metrů naproti vchodu jsou v zemi vyznačeny základy bývalého kostela Narození Panny Marie.

Na Budči se konají tradiční poutě: v červnu na počest patronů sv. Petra a Pavla a v září na počest svatého Václava.

Pokračujeme dále po červené a těsně před odbočením doprava se můžeme u kamenné zídky, na které je červený husitský kalich, podívat do údolí pod námi, kde jsou vidět Kováry. Jdeme dál, až přijdeme na rozcestí. Cyklotrasa odbočuje doleva, my se naopak vydáme doprava.

Těsně před tím, než dojdeme k silnici, se kvalitní cesta začíná prudce svažovat a měli bychom tedy zvýšit pozornost při chůzi. Jsou tady poměrně hluboké stružky vytvořené dešťovou vodou. Podejdeme železniční trať, přejdeme přes Zákolanský potok a dáme se doprava. Po naší levé ruce se nachází přírodní památka Kovárské stráně. Ta zde byla vyhlášena kvůli významnému zastoupení teplomilných společenstev s řadou ohrožených druhů.

Pokračujeme proti proudu potoka, který máme po pravé ruce. Asi po 2,5 km musíme trochu zpozornět, abychom nezabloudili. Dojdeme totiž na rozcestí ve tvaru Y. Doprava, kam se vydáme, vede cesta po nově navezené zemině. Ale stromy, kde dříve byly turistické značky, byly vykáceny a turista může tápat. Důležitým bodem pro naši orientaci je asi 200 m vzdálený kamenný viadukt, pod kterým projdeme. Hned za ním je Nový mlýn. Ten sice patří soukromníkovi, ale zaujme upravenou zahradou, která je plná soch od akademického sochaře Miroslava Jiravy.

Necelých 200 metrů od Nového mlýna je přes potok brod. Při nižším stavu se dá přejít nebo i projet na kole, ale v době naší návštěvy byl potok dost naplněn, a proto jsme raději zvolili přechod přes provizorní betonovou lávku. Jdeme po cestě přes louku, v dáli po levé ruce je Dolský mlýn a po pravé ruce začíná osada Višňovka. Jakmile skončí, objeví se po pravé straně osada Colorado. To už nám k Okoři chybí jen necelých 500 metrů.

Okoř je zřícenina hradu, který byl postaven ve 14. století pro pražského měšťana Františka Rokycanského. V roce 1421 se hradu bez boje zmocnili husité. Hrad byl velmi vážně poškozen za třicetileté války. Další majitelé – jezuité – jej upravili pro své potřeby, ale když v roce 1773 papež Klement XIV. řád zrušil, začal hrad chátrat. Kolem roku 1800 se zřítila polovina velké věže. Až v roce 1948, kdy Okoř připadl státu, byly investovány nemalé prostředky do záchrany zbytku hradu.

Pokračujeme kolem louky až k silnici, dáme se doleva přes můstek a hned zase doleva, kde je stanice autobusu číslo 350, který v sobotu i v neděli odjíždí ve 14.20, 16.20, 17.20 a 19.20 do Prahy ke stanici metra Dejvická. Délka vycházky je 6,5 km, nebo přesněji 10 756 kroků (podle krokoměru).