Téměř zapomenuté zříceniny České republiky

Helfenburk byl vystavěn v první polovině 14. století Ronovici. Pokud se vydáte k této zřícenině, budete pravděpodobně překvapeni. Před vámi se totiž nebude tyčit žádný hrádek, jak by z názvu vyplývalo, ale pořádný, festovní a vcelku rozsáhlý hrad.

Obýván byl do konce 16. století, v 19. století se jeho rozvaliny staly oblíbeným cílem poutníků (např. K. H. Máchy). Na konci téhož století byl hrad upraven do dnešní podoby. Z těch dob tu takřka uprostřed hradního areálu stojí roubenka. Postavit ji v roce 1872 nechal textilní průmyslník Josef Schroll. A s koncem 19. století je spojen ještě jeden krok – právě od té doby, po zmíněných úpravách hradu, začala jako rozhledna sloužit zdejší třicetimetrová věž.

Nejčastěji je Kozí Hrádek spojován s mistrem Janem Husem. Když na něj byla v roce 1412 uvalena klatba a musel opustit Prahu, skrýval se a počátkem roku 1413 se na pozvání Jana z Ústí uchýlil na Hrádek, kde dokončil své dílo Postilu, traktát „O svatokupectví“, mnoho výkladů a latinský spis „De Ecclesia“ neboli „O církvi“.

Roku 1438 byl Kozí hrádek poničen požárem, jehož nejpravděpodobnějším původcem byla vidina snadné kořisti a ziskuchtivost Albrechta Rakouského, který v té době obléhal Tábor. Hrad nebyl vystavěn na příliš bezpečném místě, a protože ho nechránily skály ani řeka, nemohl vzdorovat velké přesile. Národní kulturní památkou byl Kozí Hrádek prohlášen 30. března 1962. Více se dozvíte na stránkách zde.

Obec Michalovice leží v těsném sousedství Mladé Boleslavi a hrad Michalovická Putna tu byl založen rodem Markvarticů ve druhé polovině 13. století. V roce 1425 hrad dobyli husité, ovšem jeho konec to ještě nebyl. Hrad byl znovu vystavěn, o což se zasloužil Václav z Michalovic, velkopřevor řádu maltézského. Ve druhé polovině 15. století byl hrad připojen k Mladé Boleslavi, pak se dostal do majetků Lobkoviců, ale to se již michalovický hrad blížil na pomyslnou konečnou. Od roku 1600 se totiž jedná o objekt pustý.

Pro turisty je ale zdálky viditelná silueta hradní věže, tyčící se nad pravým břehem Jizery, živá dodnes. Právě věž zvaná Putna láká návštěvníky především. V 19. století vábila zejména hledače pokladů, kteří ji podkopali a natolik jí narušili statiku, že se věž vychýlila a šikmo rozpoltila. Přesto ale ne natolik, aby výstup na vrchol Putny představoval riziko.

Zřícenina Pecka, označována také za perlu v Podkrkonoší, je pozůstatkem hradu, který vyrostl na počátku 14. století na místě původní tvrze. Sídlo vlastnila řada poměrně známých majitelů – mj. Albrecht z Valdštejna (ten jen jeden rok), před ním Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Právě z Pecky byl v únoru roku 1621 odvezen do vězení a v červnu téhož roku na Staroměstském náměstí v Praze popraven.

Druhou jmenovanou osobnost připomíná hradní expozice. Ta se dále zaměřuje na dějiny objektu, ale i na život venkovských lidí v Podkrkonoší. Interiéry hradu, který veřejnosti své brány otevřel v roce 1968, zvou návštěvníky také do sklepení a mučírny.

Což ovšem není pochopitelně nabídka celá. Z hradní vyhlídky lze dohlédnout mj. na obec Pecku dole pod hradem, ale také na vzdálenější cíle – Zvičinu i centrální masív Krkonoš se Sněžkou a Černou horou. O kulturních akcích, které se budou konat na hradě, se dočtete zde.

V letech 1356–1361 nechal vystavět Karel IV. hrad nedaleko dnešního Starého Plzence. Na jeho počest byl nazván Karlskrone, ale název se příliš neujal. Což mimo jiné dokládá fakt, že kopci i hradu se říká Radyně.

Již v roce 1558 se o hradu píše jako o objektu pustém, nicméně dochovalo se toho víc než dost. A tak turista se tu má vskutku čemu podivovat. Například průměrné tloušťce zdiva (dva a půl metru) či vynikající vyhlídce (na vyhlídkový ochoz vede 118 schodů). Krásný pohled je na Starý Plzenec, na Hůrku, velice zřetelně je vidět rotundu, ale dohlédnout lze i mnohem dál. Na Plzeň, ale za příznivého počasí i na šumavské vrchy.

Již zdaleka je hrad v Týnci nad Sázavou viditelný. To, co zaujme na první pohled, je hranolovitá kamenná věž, ale k prohlídce – když se člověk vydá na bližší průzkum – je toho víc. Vedle věže i pod ní stojí kaple, která vznikla na přelomu 12. a 13. století z původní románské rotundy (11. století). Kapli lze obdivovat nejen zvnějšku, ale i zevnitř. (celý článek)

Na hradě připravují řadu divadelních představení, přesný program najdete zde.

Někde na Zubštejně se prý ukrývá zakopaný poklad, který obezřetně hlídají skřítkové. Nicméně samotným pokladem je už sama lokalita. I když se jedná o hradní zříceninu, mohutné zdi dávají návštěvníkům dost podkladů pro představu, jak mocný hrad to kdysi býval. Založen byl ve 13. století a areál měl na délku úctyhodných 275 metrů.

Vysloveně jen pár kroků od hradu je k vidění vysoká kamenná mohyla, pod níž je uložena hlína z památných míst – mj. z Lidic či Vítkova.

Jen tři kilometry od Sirotčího hrádku je dominantou Pálavy zřícenina kdysi významného Dívčího hradu, též zvaného Děvičky. V historických pramenech je zmiňován již roku 1222, a ačkoliv ho v 17. století vyplenili Švédové a od 18. století byl zcela opuštěný, dodnes se z něj zachovaly obvodové zdi a bašta se střílnami.

Nedaleko Berounky na Kokořínsku se nachází znamenitá hradní zřícenina. Hrad založil český král Václav I. okolo roku 1230. Dějepisci jeho existenci zaznamenali zejména v roce 1249. Právě tehdy zde totiž byli zatčeni vzbouřenci proti králi. Vedl je jeho syn, později známý jako král Přemysl Otakar II. Ten byl na Týřově po svém zatčení vězněn a hrad proto nikdy neměl rád.

Možná právě proto Týřov časem své vedoucí postavení mezi královskými hrady v této oblasti ztratil a získal je Křivoklát. Nicméně trvalo ještě více než 300 let, než začal být Týřov uváděn jako pustý (poprvé se tak stalo v roce 1575). Z hlediska turistického je to místo s mimořádnou atmosférou – a zároveň i se skvělou vyhlídkou nad Berounkou.

Nedaleko Nového Jičína se spolu s podhradním městečkem nachází Starý Jičín. Zdejší hrad založil rod Huckeswagenů, a to již ve 30. letech 13. století, takže se jedná o jeden z nejstarších moravských hradů. Opanoval Starojický (Starojičínský) kopec (486 m. n. m.).

Procházka mezi zdmi rozsáhlé zříceniny, vstup do interiérů věže první hradní brány, daleké výhledy na Nový Jičín i beskydské vrchy – to je v kostce výčet zdejších pozorovatelských možností. Kulturní program na léto najdete zde.

Hrad Hartenberg se vypíná na strmém břehu řeky Svitavy. Malebná krajina a krásné údolí vytváří pohádkovou atmosféru. Hartenberg byl v minulosti obléhán a dobýván, pleněn a rozechvíván zemětřesnými roji a nejednou skončil v plamenech. Naposledy jej zachvátily požáry v letech 1985–91, kdy postupně vyhořel hlavní palác, nádvorní budovy a nakonec i věž.

Hartenburg opravují dobrovolníci z celého světa, ke kterým se může přidat každý. Hrad pravidelně ožívá na podzim Hartenberským strašením nebo Mikulášskou jízdou. Od 6. července bude v rámci dobrovolnických akcí pořádána řada workshopů. Od 18. srpna zde proběhne také mezinárodní divadelní festival. Hrad je volně přístupný během celého roku. Podrobnosti o akcích najdete zde.

Hamrštejn leží nad Lužickou Nisou. Pochází z počátku 14. století, jeho úkolem bylo chránit obchodní stezku z Liberce do Žitavy, železné hamry a doly na vzácné kovy. První zmínka o hradu je z roku 1357, ale už roku 1558 jej kupní smlouva popisuje jako pustý. Do současné doby se zachovaly zbytky věží, nejvíce té větší obytné a zbytky obvodové hradby. Hamrštejn je volně přístupný a pod ním se rozkládá přírodní rezervace.