Článek
Ještě za života nechal Albrecht vysadit čtyřřadou lipovou alej, která spojuje Jičín s Valdštejnskou lodžií. Tato raně barokní stavba se stala jedním z prvních stavebních kamenů Valdštejnovy plánované barokní krajiny.
Mohutné hradiště na Prachovských skalách
Jičínsko bylo sídlem Keltů, Germánů a prvních slovanských kmenů na našem území. Keltové a pak východní Charváti si vybudovali mohutné hradiště na území Prachovských skal. Využili okrajových skal a mezi nimi postavili umělé valy ze dřeva, kamene a hlíny. Charvátské hradiště bylo osídleno hlavně od 8. do 11. století, po jejich vyvraždění byly Prachovské skály ještě řadu let sídlem přemyslovských úředníků, jejich význam ale klesal, až zanikl úplně.
Cílem putování Květy Fialové a Václava Cílka jsou také Trosky, magické „rohy býka“. Trosky byly zřejmě využívány Kelty ke kultovním účelům. Na dvojici čedičových suků pak v letech 1380 až 1390 vyrostly obytné obranné věže, které se už ve středověku staly dominantou celého Podkrkonoší. Původní podobu hradu ale neznáme. K Troskám se váže řada pověstí, zejména o jejich hlubokém podzemí. V okolí hradu je doložen systém podzemních chodeb a přírodních puklin, které ale zatím nemohly být kvůli závalům pořádně prozkoumány.
Z pokladu zůstal jeden zlatý plíšek
Podle pověsti v předvečer svátku Jana Křtitele zabloudil mladý mlynář Jakub z mlýna u Ktové na okraj prolákliny pod hradem, které se říká „díra do pekel“. V panice zakopl a propadl se přímo do černé tmy. Zde nalezl hrad Trosky v jeho plné slávě a stal se svědkem bujaré oslavy rytířů ve zbroji nad pokladem. Vypuštění divocí psi ale Jakuba natolik vyděsili, že se pokusil utéci a v nízké chodbě po nárazu do hlavy ztratil vědomí.
Mladíkovi se pak podařilo vrátit do Ktové a přinesl si sebou zlatý plíšek jako důkaz své cesty. Jeho prožitek jej do konce života přesvědčoval o tom, že se na svátek Jana Křtitele otevírají tajemné cesty k podkladu...
