Tajemný český hrad bez rodného listu lákal vlastence a dnes turisty

Dnes už hrad Pravda – to, co z něho přetrvalo – může na podobná srocení jen vzpomínat. Ovšem do tmy zapomnění přesto nezapadl. Místo vlastenců dnes vábí turisty; sice se jich tam vždy sejde podstatně méně (při mé návštěvě jsme se areálem ve Džbánské vrchovině, zhruba v polovině cesty mezi Louny a Rakovníkem, procházeli celkem čtyři), ale to nic nemění na faktu, že tato hradní zřícenina má své kouzlo, jež stojí za to objevovat.

A že těch svého druhu nejistot až tajemství zříceninu obklopuje podstatně víc. Stačí se zaměřit již na samý zrod objektu. „Náleží mezi hrady, o jehož počátcích nevíme téměř nic,“ dočteme se v publikaci Petra Davida a Vladimíra Soukupa Hrady bez ohrady. „Názory odborníků na dobu jeho vzniku se liší až v řádech století…“

Jako „startovací rošt“ při výstupu na volně přístupný hrad Pravda, který svou pozici drží v jihozápadní části stejnojmenného vrchu (484 m n. m., samotný hrad se nachází v nadmořské výšce o tři metry níž), se nabízejí dvě obce: Pnětluky a Domoušice. Vybral jsem si druhou jmenovanou – čekaly mě tak necelé dva kilometry výstupu po žlutě značené turistické stezce. Jde o velmi příjemnou trasu, jež většinově vede lesem. Pro doplnění, z Pnětluk míří ke hradu stezka zelená.

Vstup do dávného areálu, o němž se jako o objektu pustém píše od konce 17. století, je docela impozantní. Po dřevěném mostě přes hluboký příkop, průchodem v masivní kamenné zdi. A rázem se ocitnete v trojúhelníkovitém prostoru, jenž je nejen poměrně rozsáhlý – obklopují ho hradby bezmála čtvrt kilometru dlouhé (ostatně jak jinak by mohl pojmout onu v úvodu vzpomínanou návštěvu), ale i nasáklý řadou nezodpovězených otázek.

Kdy vlastně hrad těsně pod vrcholovou kótou opukového kopce vyrostl? Řada odborníků trvá na 14. století, jiní ovšem plédují až za století následující. Jelikož hrad neprošel archeologickým průzkumem, nejistota nejspíš dál potrvá… Ta se pochopitelně týká i zakladatele – občas je v „podezření“ některý člen rodu Sulislaviců, zmíněný rod měl totiž v oblasti již od dřívějška řadu statků…

Nejasné je i samo jméno. „Nabízí se samozřejmě souvislost s dobou husitskou, kdy bylo zvykem nazývat hrady a zámky podle biblických míst či křesťanských ctností,“ uvádějí autoři Hradů bez ohrady.

Zato první písemná zmínka je známá: v roce 1523 prodal Pravdu Jan Mašťovský z Kolowrat Lobkowiczům – v jejich držení zůstala do roku 1681. To už hrad ale dost dlouho nebyl obýván. Postupně se tu usídlili nejen tuláci, ale i loupeživé bandy.

Osudy poněkud jiného ladění přinesla druhá polovina 19. století; napomoci jim mohl i sám název hradu. Areál lákal účastníky táborů lidu. Uvádí se, že se Pravda postupně stala takřka jedním z poutních míst českého národního obrození.

V dnešní době areál s rozsáhlým obvodovým zdivem, částmi dvou palácových objektů a věžovité brány až tak masivní pozornost nepoutá, nicméně mezi turisty a trampy je dál značně oblíbený. A zároveň i mezi organizátory řady setkání či festivalů. Od roku 1964 je Pravda chráněna jako kulturní památka.

Návštěvu hradu lze spojit s procházkou blízkým okolím po modré značce a trase naučné stezky. Nejprve se poutník dostane po necelých sedmi stech metrech do tzv. kamenného úvozu. Mírně klesající cesta prochází pískovcovými skalami, jež jsou fotogenické samy o sobě – ale nabízejí toho o něco víc.

Na přibližně dvacetimetrovém úseku jsou doslova posety vytesanými reliéfy. Především s figurální inspirací a obličejovými motivy. „Historik Bohumír Roedl klade jejich vznik na konec 19. a začátek 20. století, ale podle pnětluckých pamětníků pocházejí z 60. let 20. století od studentů sochařské školy v Hořicích,“ uvádí se na Mapách.cz.

Kromě krásných přírodních scenérií nás na trase očekává ještě minimálně jedna kamenná zastávka. Důvodem je Čertův kámen, rozměrný balvan, jenž je rovněž opracován a poset spoustou výtvarných motivů a symbolů.

Komu by to bylo málo, má možnost vybrat si z lokální turistické nabídky – nabízí se např. cesta k nedalekým kamenným řadám u Kounova (14 řad s asi dvěma tisíci kameny) nebo ještě o něco bližší a skromnější pozůstatky hradu Džbán. Případně lze zauvažovat o návštěvě Loun či Žatce. Ani tam to není daleko.