Článek
Psal se rok 1511, když se v malé obci na říčce Mrlině – v Rožďalovicích – narodil renesanční tiskař a nakladatel Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventýna.
Tehdy ještě jako Jiří Černý Rožďalovický. Svoji úspěšnou kariéru tiskaře a nakladatele nespojil ovšem se svým rodištěm, ale posléze se stověžatou matičkou. Základem jeho ediční činnosti se stala bible a další náboženská literatura. Do evropského povědomí se dostal po vydání Herbáře významného italského lékaře a botanika Pietra Andrea Mattioliho.
Po Melantrichově smrti převzal rodinnou tradici jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína. Slavného tiskaře si v Rožďalovicích připomínají v pamětní síni zdejších rodáků a přátel; pojmenován je po něm i objekt místní galerie.
Rodinná tradice a dobré kontakty
Na svého „dvorního“ tiskaře si Rožďalovičtí museli počkat až do 19. století. V jeho závěru se do rodiny zdejšího tiskaře narodil třetí synek – Jenda Rajman. Nejenom že se stal pokračovatelem rodinné tradice, ale díky svému talentu a kontaktům s tehdejšími výtvarnými umělci (například Cyrilem Boudou, Karlem Kinským, Pavlem Šimonem či Antonínem Majerem) dokázal povznést tohle řemeslo.
Za svůj život vytvořil mnoho mistrovských vazeb. Mnohé z nich jsou dnes k vidění ve zdejším muzeu společně s historickými tiskařskými stroji a nástroji. O jeho fungování se starají Rajmanovi potomci.
Změnu přinesla sametová revoluce
Historie dílny, která našla zázemí nedaleko od rožďalovického kostela svatého Havla, se začala psát v roce 1885. „Dílnu založil dědeček, v rodinné tradici pokračoval i můj tatínek. Později jsem se ve stejném oboru vyučila i já,“ vzpomíná na svá učednická léta paní Blanka Hančarová. „Tenkrát ještě neexistovala učňovská střediska – tři dny jsme chodili do školy a do praktických dovedností mě zasvěcoval tatínek v naší dílně.“
„V roce 1952 jsme museli propustit dělníky a zůstali jsme v dílně sami dva. Zanedlouho tatínek zemřel, mně se narodily děti, a tak jsem se ke knihařině vrátila až v roce 1963,“ dodává.
Pod komunálními službami pracovala paní Hančarová až do důchodu. Tu nejpodstatnější změnu vnesla do jejího života sametová revoluce. Vyřídit si živnostenské oprávnění se ukázalo nejsnazším, sehnat finance na potřebnou obnovu navrácené dílny naopak nejkomplikovanějším. A tak trvalo dlouhých čtrnáct let, než dala Rajmanova dílna v Rožďalovicích o sobě zase vědět.
Bohatství, kterým se zdejší dílna pyšní, je uloženo především v historickém vybavení dílny. Více než sto let stará řezačka, šička, historický knihařský lis, zlatička i několik stovek tlačítek odvedou stejnou práci jako kdysi. „Většinu vybavení pořídil můj děda na začátku minulého století a rozdíl v používání oproti dnešní technice je snad pouze v tom, jak se uvádějí do chodu.“
„Dnešní moderní stroje spustíte knoflíkem anebo fungují na fotobuňku. Já natahuju páky nebo ručně roztáčím kolo,“ usmívá se paní Blanka Hančarová. „Myslím, že právě ono kouzlo ruční práce, tomu, jak se knížky vázaly kdysi – fortelně, s úctou a většinou i s nádhernou výzdobou na hřbetu a na deskách, k nám přivádí nové zákazníky a taky zájemce o kurz ručního vazačství.“
Důležitý je materiál a zručnost
Projekt „Svaž si svoji knihu“ oslovil do dnešních dnů již několik desítek zájemců. Většina přichází s knihou, která potřebuje novou vazbu. „Víkendoví učedníci“ však paradoxně nejvíc času stráví při jejím rozebírání. Knihu je nejdříve potřeba rozložit na jednotlivé archy, očistit hřbet od zbytků klihu, odstranit nitě, narovnat pomačkané stránky, vylisovat, poté opatřit předsádkou, opětovně knihu sešít na stávku a nakonec jí vybrat nové desky. „Nejdůležitější jsou dokončovací práce. Ty jsou vidět na první pohled,“ vysvětluje kouzlo své práce paní Blanka.
V ruce drží ručně vázaný Špalíček Mikoláše Alše se zlatou rytinou malíře od Maxe Švabinského – jedno z vrcholných děl zdejší dílny. Kniha je ozdobou jedné z vitrín rodinného muzea.
„Když se nepovede zlacení a vytlačení ozdob na obalu, tak knížka úplně ztratí svoje kouzlo. Důležité je umět vybrat správný materiál a samozřejmě i zručnost. Ta přichází ovšem až s léty.“
Kdysi patřila ručně vázaná kniha s koženými deskami k častým dárkům. Doba, kdy se v první polovině minulého století v Rajmanově dílně v Rožďalovicích podobné exempláře připravovaly, se prý dnes už opět pomaličku navrací.
Pusťte se do oprav
„Lidé si uvědomují, co pro ně kniha znamená,“ říká dcera zakladatele. „V naší dílně ručně vážeme jak zcela nové knihy a opatřujeme je vkusnou vazbou, tak k nám přicházejí jednotlivci s žádostmi o opravy. Přinášejí nejčastěji knihy, ke kterým je pojí citová vazba, anebo si chtějí opravit často používané zajímavé výtisky – vzácné slovníky, historické kuchařky anebo knížky s věnováním a ilustracemi.“
Díky projektu „Svaž si svoji knihu“ se mohou ti nejodvážnější pod dohledem odborníků pustit do oprav přímo ve zdejší dílně. Stačí si domluvit termín a strávit neopakovatelný víkend. Aby nebyl skutečně ničím rušen, vybudovala rodina v objektu knihařství apartmán pro hosty.
Víkendový kurz si jeho účastníci mohou okořenit třeba i výletem do okolí. Rožďalovice jsou obklopeny krásnými lesy a nespočtem rybníků s bohatým výskytem vzácného ptactva.
Další tipy na výlety v okolí
Bučický mlýn
zámek Loučeň
historická vesnice Botanicus
Doba, kdy kniha mezi lepením a klížením schne, je ideálním časem pro obhlídku okolí. Jen kousek je to například na zámek do Starých Hradů. Více na www.rajman.cz
