Staňte se pánem hradu za 20 korun

Ke kulturní památce Tuchoraz přicházím v neděli před devátou hodinou ranní. Dřevěná brána, za níž se v dáli skví kamenná stavba obklopená zelení, je ještě zavřená a opatřená řetězem.

Nalevo od ní jsou připevněny dvě zalaminované A4 se základními informacemi o zámku Tuchoraz, který je často chybně nazýván tvrzí Tuchoraz, a možnostmi prohlídky objektu. Vstup na nádvoří je od deváté hodiny ranní do páté odpolední zdarma, prohlídka vnitřních prostor stojí dospělého 20 korun, dítě 10. A právě tady to začíná být opravdu zajímavé. Izolepou je totiž úplně dole doplněno telefonní číslo.

A protože právě odbila devátá, vytočím jej a na druhé straně se ozve hradní paní. Její manžel František Vyšata ještě donedávna na Tuchorazi prováděl i s výkladem, vinou zdravotních problémů nyní manželé návštěvníkům laskavě zapůjčují klíče a nechají je projít si historickou stavbu samotné.

Velkorysé gesto samozřejmě počítá s dodržováním jak pravidel bezpečnosti, tak všeobecné slušnosti, kdy návštěvníci poté, co obdrží klíče, nic nepoškodí, při odchodu zamknou a svazek vrátí majitelům do nedaleké vily, jež je na dohled nádvoří.

Během několika málo minut se objeví usměvavá majitelka, odemkne bránu a podá mi úctyhodný svazek čtyř klíčů. Nastal čas na objevování.

Vůbec první zápis o Tuchorazi o ní hovoří jako o hradu, kde žil rytíř Lutoš z Tuchoraze. Největší rozkvět je stavbě připisován v 15. století za Mikuláše Svitáčka z Landštejna, nejvyššího zemského písaře Království českého za krále Jiřího z Poděbrad i Vladislava II. Ten zde vystavěl na vesnické poměry honosný, ač nevelký zámek. Získal v té době také dekret, v němž stálo, že obec Tuchoraz může nadále používat označení městečko Tuchoraz.

V roce 1639 ale do Tuchorazi dorazilo švédské vojsko, které městečko i zámek vyplenilo. Zůstaly jen části obvodového zdiva s nárožím bašty a pozdně gotická věž, dokončená v roce 1477, od níž držím klíče.

Natěšeně se vydávám zelení k 20 metrů vysoké průjezdové věži. Po pravé straně od ní kdysi stávala čtverhranná obranná bašta, po níž zůstaly jen základy. Za bránou na valu se kdysi skvěl palác. Jeho zbytky byly ale v roce 1770 rozebrány a materiál použit na stavbu hospodářského dvora.

Na věži se dodnes dochovala zavěšená nápisová deska s erbem pánů z Landštejna, kteří pocházeli z rodu Vítkovců. Svitáčkové z Landštejna měli v erbu pětilistou stříbrnou růži se zlatým semeníkem na červeném štítu. Růže a erb v kamenné podobě zdobí i tuto desku.

Procházím průjezdem a všímám si zdobných svorníků a žeber v klenbě nesoucí věž. I zde jsou přítomny landštejnské růže. Bystré oko si povšimne i několika kamenických značek, symbolů dělníků, podle nichž dostávali při stavbě zaplaceno za práci.

Přicházím k dřevěným schodům, které jsou před rekonstrukcí a v opravdu špatném stavu. Návštěvníci si u nich mohou přečíst varování, že jsou léty ztrouchnivělé a má se po nich opatrně chodit po jednom a v dostatečných rozestupech.

Dříve tu nebyly schody, ale hrázděný ochoz, který spojoval hrad s příjezdovou věží. Našlapuji obezřetně a v některých místech se schody vskutku až prohýbají.

Pomalu vystoupám ke zdobné mříži hned se dvěma zámky, pasují do ní menší klíče. Ten největší pak otevírá bránu do věže. A jde to trochu ztuha. Stisknu za masivní kovovou kliku a s lehkým zaskřípěním se objeví šnekovité schodiště.

Schody se točí po směru hodinových ručiček, jak bylo na hradech zvykem proto, aby ti, kteří hrad brání shora, mohli máchat mečem a píchat pravou rukou. Nájezdníci pak museli užívat levou, protože na pravé straně jim bránil středový pilíř.

Jen několik kamenných schodů mě přivádí k tentokrát tmavě hnědým dřevěným dveřím, které je též třeba odemknout. Zde podle spisovatele historických knih Jana Psoty, který na Tuchorazi příležitostně provází, úřadoval purkrabí, což je podle něj také jedním z důvodů, proč je označení Tuchoraze jako tvrzi zcela mylné.

„Tuchoraz tvrzí nikdy nebyla a nikdy nebude. Stavba vznikla v přechodném období mezi hrady a zámky. Tuchoraz se v historických listinách vždycky uváděla jako zámek, v 16. století ale terminus technicus zámek označuje i staré hrady. Nachází se zde i místnost s valenou klenbou, kde sídlil tuchorazský purkrabí – a co by dělal purkrabí na tvrzi? Když vám někdo bude tvrdit, že Tuchoraz je tvrz, tak mu to vyvraťte,“ vysvětlil Psota, jenž se zdejší historické památce věnuje i v publikaci Doubravčice nad říčkou Šenberou.

Věž měla podle Psoty po odchodu bývalých majitelů, jimiž byli Grossovi, zet prázdnotou. Až současný majitel Vyšata místnosti vybavil nábytkem a doplňky, které roky sháněl ve starožitnictvích a mezi nimiž jsou třeba i obrazy s motivem zdejšího hradu. Konají se zde i výstavy. V současnosti zdobí bývalou kancelář purkrabího i reprezentativnější horní sál dřevěné sochy Alexandry Šerákové a Tomáše Hájka.

Po obhlídce místnost zase zamykám a vydávám se točitým schodištěm nahoru. Opět odemykám největším klíčem a otevírám masivní dveře do půvabné místnosti opatřené čtyřmi velkými okny s výhledem do světových stran. Okna, u nichž se nachází kamenná zabudovaná sedátka, se dají otevřít a nabízí rozhled do okolní krajiny.

Velkoryse dimenzovaná místnost je vybavena vyřezávaným nábytkem a dekorována obrazy i krucifixy. Nalevo se nacházejí další zamčené dveře, kde se skrývá historická toaleta, dnes jen kamenný otvor bez prkénka se zelení hluboko pod ním. Tu rozhodně nepoužívejte.

Prostor nemá žádné možnosti vytápění, byl tak pravděpodobně šlechtou využíván pouze v letních měsících. Jeho nejzdobnějším prvkem je půvabná síťová klenba, jež je opět zdobena landštejnskými růžemi. Ta je inspirována gotickými parléřovskými klenbami, které zdobí kupříkladu Pražský hrad. Klenba tak patří k tzv. vysoké architektuře, která je vzhledem k umístění hradu ve vesnici a pozdějším městečku velmi neobvyklá.

Schody vedou ještě výš, nachází se tam ale pouze dřevní konstrukce věže a krov, jež obývají netopýři. Vstup do půdních prostor se důrazně nedoporučuje a návštěvníci jej podstupují pouze na vlastní nebezpečí. Stejně jako návštěvu středověkého sklípku u věže.

Zamykám hlavní místnost a po sestoupení schodištěm i hlavní bránu a mřížoví. Ještě se projdu zahradou, v níž stával samotný zámek. Dnes ji zdobí několik soch. Návštěvníci zde mohou vidět i mlíčnici, dobový sklípek na mléčné výrobky, k níž se váže pověst o tajné chodbě a pokladu.

Podle pověsti hospodářka na zámku v Kostelci chovala husy. Jednoho dne husa utekla a zmizela ve štěrbině. Hospodářka si proto vzala svíci a šla husu hledat. Prošla dlouhou chodbou, až se společně s husou objevila u Tuchorazi. Chodba prý měla být vybudována proto, že jí byl do Kostelce nad Černými lesy vynesen poklad Smiřických.

Podle jiné pověsti v roce 1836 přišli do nejvyššího patra tuchorazské věže čtyři muži s nástroji a po několika hodinách vynášeli zjevně těžkou truhlu. Naložili ji na vůz, který měl odjet směrem na Jičín. Později se zjistilo, že jeden kámen na vrcholku schodiště byl uvolněn a mohl se za ním skrývat onen poklad.

Naposledy se pohledem rozloučím s hradem Tuchoraz, jenž je od roku 1965 chráněn jako kulturní památka, a vyrazím vrátit klíče do nedaleké vily. I v českých luzích a hájích pořád existují skryté poklady, při jejichž objevování se budete cítit jako dobrodruzi.