Článek
Pro ty, kteří povedenou duchařinu neviděli, je dobré prozradit, že jde o strašidla popravených středověkých zlodějíčků, kteří byli nedopatřením probuzeni z věčného spánku a přeneseni do civilizace 20. století.
Seeberg nebo taky Ostroh
Hrad v úžasné přírodě se jmenuje Seeberg nebo také po česku Ostroh. Najdete ho v západní části obce Ostrohu, v okrese Cheb.
Seeberg, původně románský ministeriální hrad, byl vystaven na skalnatém ostrohu, tak jak to u nás většinou bývá, někdy ve 13. století. Postupem staletí byl přestavěn v gotickém stylu, posléze renesančně, s hrázděnými hospodářskými stavbami.
Z prvních písemností se dozvídáme, že společně s Chebskem přešel do držení krále Jana Lucemburského. Pak asi po sto letech ho daroval císař Zikmund kancléři Kašparu Šlikovi. Ten si však hradu nehleděl, a tak objekt zpustl. Poté se Seeberg dostává do rukou chebského radního Kašpara Junckera a časem i dalších členů jeho rodiny. Osud hradu se nevyvíjel dobře. Jeho stav se zhoršil a v roce 1648 byl vypleněn švédským vojskem.
Počátkem 18. století přechází z majetku Nosticů a Gerardů opět do Chebu. Přesněji to bylo tak, že majitel Leopold Jakub Gerard, který se staral o svůj hrad i kostel, 1. srpna 1703 prodal Seeberg Chebu za 19 500 florinů. Na hradě končí etapa hradních pánů a nastává etapa chebských radních. Ve 20. století je částečně opravován, ale další pohromou je pro Seeberg druhá světová válka. Díky Městskému muzeu ve Františkových Lázních byl opraven a roku 1990 otevřen veřejnosti.
Kolem hradu Seeberg protéká slatinný potok a hluboký hradní příkop je opatřen mostem. Neodmyslitelnou součástí hradu je přilehlý gotický, později barokně přestavěný kostel sv. Wolfganga, který v druhé polovině 15. století dal postavit nám již známý majitel Seebergu Kašpar Juncker. Smrt mu zabránila dočkat se vysněné stavby, kterou nakonec dokončila jeho manželka. Osudy kostela jdou ruku v ruce s osudy hradu.
Prohlídkou návštěva nekončí
Přízemní prostory jsou vyhrazeny dobové bojové technice, další pak prodejní výstavě obrazů místních malířů. Nesmírně zajímavá je výstava starobylého nábytku a porcelánu v kontrastu s moderním designem současných kávových i jídelních servisů. V patře, kde byly místnosti hradních pánů, je nainstalován interiér své doby s nábytkem 18. a 19. století (empír, biedermeier, rokoko, novorenesance, novogotika, chippendale), ale také překvapivě prostorná a účelně zařízená černá kuchyně.
Místnosti, ať už je to čajovna, jídelna, ložnice, dámský a pánský pokoj i různé vikýřové „odpočívárny“, ve kterých kdysi žili majitelé hradu, jsou světlé a působí neskutečně útulně. Důstojně působí i pracovna s knihovnou vybavenou velkými zasklenými knihovnami. Jedna z místností je upravena jako dnes funkční svatební síň.
S touto nádherou krutě koresponduje sklepení hradu, ve kterém se nacházelo vězení, mučicí nástroje, a dokonce popraviště, naturalisticky ztvárněné s postavami v životní velikosti kata s mečem a odsouzence s hlavou na špalku. Výjev natolik sugestivní, a navíc nečekaný, že se každý nic netušící návštěvník vyděsí.
Sám kastelán se se smíchem přiznal, že prý když jde večer na hrad zhasnout osvětlení, tak se sám pravidelně lekne, i když o něm samozřejmě ví. Navíc ho prý vyděsí v patře „dvě báby v komnatě“, což jsou dvě jediné drátěné panny, na nichž je předveden tehdejší ženský oděv.
Prohlídkou hradu však návštěva končit nemusí. U hradu je možné projít necelé dva kilometry naučnou stezkou „Okolí hradu Seeberg“, která prozradí něco o historii obce (mlýn, kostel, kaplička) i vypoví o místní pestré mozaice biotopů.
