S kamerou na cestách: Za svědky minulosti na dohled metropole

Úvodním místem právě zahajované cesty je městys Kounice. Nachází se severně od Českého Brodu a nejprve připomíná jen jednu z řady obcí na pomezí okresů Nymburk a Praha-východ. Jenže v samém centru si člověk mínění rychle poopraví. To když mu zde do oka padnou zámek a kostel.

Zejména barokní zámek, který u vchodu střeží dvě kopie Brokoffových mouřenínů z roku 1719 (originály jsou v pražské Národní galerii), působí skutečně majestátně. Ohromná budova s cihlově zbarvenou fasádou ovšem při pohledu zblízka vypovídá, že se nenachází v nejlepší kondici. Na obecním úřadu jsme se dověděli, že zámek má soukromého vlastníka a zatím nepříliš známou budoucnost. Přesto pohled na zámecký areál nepůsobí zdaleka jen depresívně. Snad chmurné období překoná...

V sousedství stojící kostel sv. Jakuba Většího je v tomto ohledu naprosto jiná kapitola. Podobně jako většina kounických objektů vypovídá o tom, že v době nedávné prošel zásadní omlazovací kúrou. Svědčí o tom fasáda i celkový vzhled památky, která tu vyrostla již ve 14. století. Později – s výjimkou věže – byl ale kostel celý zbořen a znovu postaven v roce 1834.

V Kounicích za podívání stojí i budova, již od kostela dělí jen silnice a pár desítek metrů. Jedná se o sladovnu.

Cílovou stanicí tohoto putování budou Vyšehořovice, ovšem předtím ještě navštívíme dvě jiná místa. Tím prvním je obec Vykáň – na nevysokém návrší tu od 14. století stojí kostel sv. Havla se zvonicí.

Další, snad ještě fotogeničtější svatostánek mají v Mochově (to jsme již překročili hranice okresů a z Nymburska se přemístili na Prahu-východ). Na kopci, který je naopak vzhledem k okolní rovině velice nápadný, stojí od 13. století kostel sv. Bartoloměje. Informace u vstupu sdělují, že se tu konají římskokatolické i pravoslavné bohoslužby.

Kostelík je obehnaný kamennou zdí a pohledy přitahuje nejen on. Návrší je totiž i skvělým vyhlídkovým místem, odkud je jak na dlani nejen Mochov – vidět je mnohem dál.

Jako první nás přivítali koně. To jsme se již dostali do Vyšehořovic, které z hlediska turistického mají nabídku minimálně dvojí.

V centru obce je rovněž k vidění nepřehlédnutelný kostel sv. Martina – a také zbytky velice rozsáhlé tvrze a renesanční atikové zvonice (jediné v Čechách), ale my teď učiníme mírnou programovou změnu. Aby architektury nebylo v rámci této cesty až přespříliš, zamíříme do přírody. V těsné blízkosti Vyšehořovic se nabízí skutečně velice příjemná procházka.

O to přitažlivější, že takřka nedozírná polabská rovina tu na okamžik mizí. Jihovýchodně od Vyšehořovic se potok Výmola prodírá poměrně členitým terénem s výrazným údolím. V horních partiích cesta prochází územím přírodní památky U skal. Kdysi tu byly v provozu malé lomy. V jejich stěnách vystupují pískovce, jíly a slínovce - věhlas získaly tím, že obsahují zkameněliny křídových rostlin.

Dobrým cílem je ovšem i zmíněný potok Výmola. Stačí seběhnout na dno údolí a chvíli se nechat vést vodním tokem. Na konci února, v čase citelných mrazů, byl potok a jeho břehy navíc ozdoben roztodivnými ledovými útvary. Některé bychom jen velice složitě popisovali – a tak jsme je raději zadokumentovali objektivem kamery.