S kamerou na cestách: Po chodníku slávy k jihlavským památkovým skvostům

Do Jihlavy jsme se vypravili z Brna, které jsme si prošli před týdnem. První zastávku učiníme hned po zhruba patnácti kilometrech. Zlákal nás k ní hrad Veveří.

Jelikož před jeho branami jsme se vyskytli ve všední den a navíc v čase, kdy zval do svých interiérů pouze o víkendech, museli jsme se spokojit pouze s exteriéry. Ovšem v případě tohoto gotického hradu s mohutným opevněním, jehož nejvýraznější stavební úpravy proběhly ve 14. a 15. století, to není až tak málo. Navíc malebná zvlněná krajina v místech, kde se potok Veverka vlévá do řeky Svratky, dojmy ještě zvýrazňuje.

Zmiňme ještě jeden objekt, který tu nelze přehlédnout. Na mysli mám v sousedství hradu stojící pozdně románský kostel Panny Marie z konce 12. století, upravený v pozdní gotice a vybavený zejména barokním interiérem.

Cestou do Jihlavy jsme učinili ještě jedno zastavení – a to ve Velké Bíteši. Nejvýznamnější a výrazně fotogenickou památkou je zde původně románský kostel sv. Jana Křtitele. Postaven byl na počátku 13. století, mezi 15. a 17. stoletím zažil několik přestaveb a úprav.

Velká Bíteš disponuje ještě jednou turistickou atrakcí. Před penziónem U Raušů na náměstí mají chodník slávy. V dubnu letošního roku obsahoval 13 jmen umělců a sportovců – mj. Karla Gotta, Waldemara Matušku či Martinu Sáblíkovou. Až se tu jednou zastavíte, možná tu zlatých hvězd se jmenovkami a vtipným odůvodněním ocenění naleznete ještě víc.

Jeden z úvodních reprezentativních pohledů na padesátitisícovou Jihlavu se naskýtá např. od zdejší zoologické zahrady. Historické jádro se nachází na dohled a svými dominantami – věžemi kostelů sv. Jakuba a sv. Ignáce – zve k návštěvě. Tak se nenecháme pobízet a vykročíme do centra.

Kolem řeky Jihlávky stoupáme k prvnímu ze dvou jmenovaných svatostánků. Míjíme areál zoologické zahrady, který je dalším – během této cesty nenavštíveným – možným turistickým cílem.

Kostel sv. Jakuba Většího byl vysvěcen roku 1257, jeho dostavba ale trvala déle – končila až ve druhé polovině 14. století. Na přelomu 19. a 20. století byl objekt regotizován. Už zdálky na sebe kostel upozorňuje svými dvěma čtyřhrannými věžemi – vyšší měří 63 metry, druhá je o devět metrů nižší. Snížena byla kdysi proto, že se začala odklánět od osy.

K největšímu jihlavskému Masarykovu náměstí je to už jen pár kroků. Rozlehlému prostoru vévodí kromě kostela sv. Ignáce (do jeho interiérů nahlídneme o něco později) také mohutný obchodní dům. Náměstí „zalidnil“ v 70. letech minulého století a ne že by pohledově náměstí zrovna prospěl…

Ulicí Matky Boží se vydáváme ke stejnojmenné městské bráně. Podobně jako v Brně jich tu kdysi bylo pět, dochovala se tato jediná. Stejného jména je v těchto místech také kostel, součást areálu minoritského kláštera. Stavba kostela i kláštera začala kolem roku 1250, dokončená byla ve 14. století a později prošla barokními úpravami.

Je sice pravda, že z původních pěti bran se dochovala jediná, ovšem gotické hradby ze 14. a 15. století obklopují historické centrum Jihlavy takřka kompletně.

Kolem kostelíka ve Smetanových sadech čili kolem místa, kde kdysi bývalo pohřebiště, a sady se stalo v roce 1891 jsme se vydali na samý okraj města. Další zastávkou je židovský hřbitov. Mezi náhrobky je tu k nalezení mj. i ten, který označuje, kde jsou pohřbeni rodiče hudebního skladatele Gustava Mahlera.

Blížíme se do cíle tohoto putování. Kolem kostela Povýšení sv. Kříže, který dnes užívá církev husitská, se vracíme na Masarykovo náměstí. Závěr jihlavské procházky bude patřit gotické radnici (dnes sídlu magistrátu) a baroknímu skvostu, kostelu sv. Ignáce. Vystavěn byl v letech 1683 až 1689.

Až se někdy vydáte do Jihlavy, kromě zastavení, která jsme dnes spolu absolvovali, bych měl ještě přinejmenším dvě doporučení: jedním takovým cílem je určitě již avizovaná zoologická zahrada, druhým jihlavské podzemí. Z rozsáhlého labyrintu chodeb a katakomb (uvádí se celková délka okolo 25 kilometrů) je pro turisty zpřístupněna téměř třísetmetrová trasa.