S kamerou na cestách: Na návštěvě u Cyrila, Metoděje i Radegasta

Společně s Pustevnami je to klasika, která neomrzí. A právě na Pustevnách, v sedle mezi vrcholy Radhoště a Tanečnice – v nadmořské výšce 1018 metrů – zmíněná klasická cesta může začít.

Jedno z nejnavštěvovanějších beskydských horských středisek bylo už i ono červnové dopoledne poměrně hojně zalidněno. Turisté okukovali stánky se suvenýry, někteří si k dřevěným stolům nesli talíř plný kyselice, většina už byla na cestě k Radegastovi, Cyrilovi a Metodějovi. Kamenní strážci posvátné hory, s 1129 metry čtvrté nejvyšší v Beskydech, nemají o klientelu nouzi.

Útulna zvaná Pustevně tu byla otevřena již v roce 1891 – stalo se tak zásluhou Pohorské jednoty Radhošť. Do konce 19. století ještě přibyly další tři objekty. V roce 1899 to byly známé dřevěné skvosty Maměnka a Libušín, které projektoval věhlasný slovenský architekt Dušan Jurkovič.

Krásný pohled na Pustevny je z altánku Cyrilka, který je na trase ve směru na Radhošť. Spouště fotoaparátů tu cvakají naprosto zuřivě, sedlo s dřevěnými unikáty i namodralé vrchy Tanečnice či Kněhyně v pozadí jsou dalšími magnety pro oči.

Po zhruba kilometru a půl chůze z Pusteven se hřebenová stezka se spoustou výhledů na obě strany mírně rozšíří, vytvoří cosi podobné přírodnímu náměstíčku – a právě zde je to Radegastovo. Na mysli mám sochu bájného boha Slovanů, jejímž autorem je sochař Albín Polášek. Radegast se uvádí jako bůh pohostinnosti, plodnosti, úrody, ale i války. Zástup turistů, maličkých před jeho majestátem, stojí, hledí a fotí. Atmosféra místa vysloveně akcentuje úvodní charakteristiku. Dnes je Radegast jednoznačně bohem pohostinnosti.

Na vrchol Radhoště zbývají zhruba tři kilometry. Převýšení je už tak mírné, že tato horská túra se téměř podobá procházce v parku. V nádherném originálním parku plném zeleně, stromů, kvetoucích luk a dalekých výhledů. Z údolí stoupá pára, bílá oblaka místy putují až nečekaně nízko, ale na kráse okamžiku to neubírá. Právě naopak.

A pak jsme v nejvyšším místě. Dvojčlenná vítací komise je připravena, už dlouho je tu nachystána. Sousoší Cyrila a Metoděje, kteří v 9. století po svém příchodu na Moravu navštívili i Radhošť (alespoň pověst to tvrdí), stojí na vrcholu beskydského vrchu již od roku 1931. Autorem díla je rovněž Albín Polášek.

Kaple tu má své místo o dost déle, její dokončenou podobu posvětil arcibiskup Theodor Kohn 11. září 1898. V letech 1995 až 2004 kaple prošla rozsáhlou rekonstrukcí, po sedmi letech její interiéry - lze říci - vysloveně září. Na návštěvníka tak působí hlavní mramorový oltář sv. Cyrila a Metoděje i druhý oltář s obrazem Valašské Madony. Dojem umocňuje osm vitrážových oken s výjevy ze života svatých.

V průběhu rekonstrukce byla mj. postavena nová dřevěná zvonice – a právě ona je dalším vítaným místem. Slouží totiž i jako rozhledna. Člověk sice vystoupá po dřevěných schodech jen o pár metrů výš, ale výsledek je ohromující. Vyhlídka je odsud fascinující. Modré hřbety, včetně beskydské královny Lysé hory, další oblé vrchy, hluboké lesy, pára a bílé mraky...

A další připomenutí, že se bouřka blíží. Hrom už se ohlašuje naprosto zřetelně. O to více vyniká krása chvíle. Pomíjivá i navracející se. I proto cesta na Radhošť nikdy nezevšední.