Článek
Oním oživovaným objektem je renesanční zámek v Červeném Poříčí. O objektu se sice tvrdí, že je jedním z mimořádných příkladů stavby ve stylu saské renesance na území Plzeňského kraje, ale ani to nebylo dokonalou pojistkou. Stačilo málo a brzy by ze zámku postaveného roku 1611 Mikulášem Šicem z Drahenic zbyla pouhá ruina. Záchrana přišla skutečně v pověstné hodině dvanácté.
Stopy probíhajících záchranných prací v interiérech státního zámku jsou patrné prakticky na každém kroku – dokumentuje je i sál v přízemí, který se dočasně stal hostitelem bust českých panovníků.
Procházka zámkem je sice momentálně na hony vzdálena obvyklým turistickým představám, ale rozhodně není od věci spatřit historicky cenný objekt (od letošního roku národní kulturní památku) úspěšně čelící záhubě. Nejen králové v přízemí, ale i řada dalších míst návštěvníkům předvádí řadu pozoruhodných míst – například stropní výzdobu. Podobným cílem, byť i zde probíhá památková obnova, je zámecká barokní kaple.
Vzhledem k pracím je zámek pro veřejnost zpřístupněn pouze několikrát do roka. Nejbližší příležitostí k návštěvě budou dny 18. a 19. září, kdy zámek otevře své brány v rámci Dnů evropského kulturního dědictví.
Dlouze a obšírně by se dalo hovořit o dalším cíli této cesty. Následující zastávkou jsou totiž Klatovy. Jedno z plejády tuzemských měst, jejichž založení je spojeno s osobou Přemysla Otakara II. Klatovy založil kolem roku 1260.
Na náměstí a v jeho blízkém okolí je památek a atraktivních turistických cílů celá řada. Například podzemí. My ovšem s kamerou zamíříme směrem přesně opačným a vystoupáme na Černou věž. Stačí zdolat 226 schodů. Ocitneme se tak 50 metrů nad náměstím (celá věž je vysoká téměř 82 metrů), na místě, které je skvělou rozhlednou. Hluboko pod námi zůstalo náměstí s půvabnou radnicí či jezuitským kostelem, z ochozu Černé věže ovšem dohlédneme i daleko za hranice celého města.
Černá i bílá věž
Má-li město věž Černou, tak člověka napadne, jestli by se nenašla také Bílá. V případě Klatov je odpověď kladná. Nachází se v těsné blízkosti náměstí – a hned vedle ní další významná památka, arciděkanský chrám Panny Marie. Nahlédnutím do svatostánku prohlídku Klatov ukončíme, v plánu máme ještě dvě zastávky.
Zaparkovali jsme v Chudenicích, nahlédli do zdejšího zámku, který tu v 16. století na místě gotické tvrze vybudovali Černínové, a vydali se mírně do kopce západním směrem. Po rozhledně městské teď jdeme okusit rozhlednu obklopenou hlubokými lesy.
Hlavní cíl třetí zastávky na cestě Klatovskem se nachází přímo na vrcholu kopce Žďár v nadmořské výšce 585 metrů. Kdysi tu stál kostel sv. Wolfganga, od roku 1826 se jeho věž, jež tu stojí dodnes, proměnila v rozhlednu. Říká se jí Bolfánek. Je jediným pozůstatkem barokního kostela.
Vysoká je 45 metrů, na vyhlídkový ochoz zájemce dovede zhruba 140 schodů (autor se omlouvá, ale úplně přesně to nespočítal) a odměnou za dvoutřetinový výstup v porovnání s klatovskou Černou věží je další krásná vyhlídka. Většinou na zvlněnou krajinu Švihovské vrchoviny plnou lesů.
V čase naší návštěvy byla ovšem Bolfánkova nabídka širší – kromě vyhlídky nabízel také výstavu o chudenických včelařích. Za rozšíření zdejší nabídky lze považovat i nedalekou skálu, na níž v roce 1848 promluvil František Palacký – mj. i o požadavku na založení českého státu.
Palackého skálou turistické možnosti v okolí rozhledny nekončí (v blízkém okolí například k návštěvě vybízí Americká zahrada, území se vzácnými dřevinami ze severoamerického kontinentu), my se ale nyní vypravíme na čtvrtou, závěrečnou zastávku. Cílem tentokrát bude hrad.
Přesněji řečeno se jedná o hradní zříceninu nad obcí Roupov. Z obce na vrchol s hradem vede zeleně značená stezka v přítmí lesního porostu. Kolem obydleného předhradí vede jasně zřetelný obchvat, po jehož zdolání turista stane před vstupem do hradního areálu.
Hrad nad Roupovem byl vystavěn na konci 14. století a do dnešních dní se dochovalo obvodové zdivo dvoupatrového paláce, válcová obranná věž a zejména již zdálky patrná hradní kuchyně s bílým, štíhlým osmibokým komínem.
Hrad prožil a přežil leccos – osudné mu nakonec nebyly ani husitské války, ani švédské nájezdy, ale až rok 1704. Tehdy bylo sídlo panství přeneseno do Červeného Poříčí, výchozí stanice naší cesty, a poté již Roupov rychle chátral.
Přesto i o dalších více než čtyři sta let později nelze říci, že by snad objekt neměl co nabídnout, že by definitivně odkráčel do říše stínů. Z hlediska turistického jde o velice přitažlivé místo, navíc zasazené v malebném prostředí. Přijeďte se přesvědčit.
PŘÍŠTĚ se vydáme na sever, na území Českého Švýcarska. Základnou nám bude Česká Kamenice se svými památkami a nad ní Zámecký vrch s hradní zříceninou. Finále cesty bude patřit řece Kamenici a její Tiché soutěsce. |