S kamerou na cestách: Košice v zajetí architektonických pokladů

Vcelku dost lidí si v souvislosti s Košicemi vybaví areál Východoslovenských železáren (dnes US Steel), neméně je známo, že se jedná o město hokejové – počátkem května byla tato okolnost zvýrazněna spolupořadatelstvím světového šampionátu. Přesto po návštěvě Košic v paměti zejména ulpí již zmíněné architektonické poklady. Tak se na některé pojďme podívat.

Kolem Miklušovy věznice, která vznikla spojením dvou patricijských domů a plně funkční byla od 17. století do roku 1909 (dnes je tu muzeální expozice zaměřená mj. na středověké trestní právo a soudnictví), jsme dokráčeli na nádvoří Katovy bašty (kat bydlel pár kroků odsud, nedaleko věznice). Na nádvoří si příchozí všimne minimálně dvou objektů. Tím prvním je kopie domu z tureckého města Rodošto, druhým je socha hrdě stojící před domem. Socha patří Františku II. Rákoczimu, sedmihradskému knížeti. Do historie se zapsal také jako vůdce neúspěšného protihabsburského povstání v letech 1703 až 1711. V originálu tureckého domu žil poté v exilu.

Z nádvoří je toho vidět pochopitelně mnohem víc – například bělostná věž Seminárního kostela i nedaleké Hlavní náměstí. Stačí projít Univerzitní ulicí a stojíme takřka v centru protáhlého prostoru. Nejširší je náměstí ve svém středu, ve směru k oběma koncům se zužuje. Což ale není ta nejdůležitější informace. Mnohem podstatnější je, co tu můžeme spatřit.

Společně se zástupem jásajících návštěvníků v norských a švédských hokejových dresech (oběma zemím se v Košicích při hokejovém šampionátu dařilo) jsme se nejprve ocitli u nepřehlédnutelné fontány. Říká se jí Zpívající, což šlo ocenit až hluboko v noci, ve dne byli hlasitější skandující fanoušci. Ovšem na Zvonkohru neměli ani oni. Lidské hlasivky s jasným a zvučným zpěvem zvonů a zvonků jednoznačně prohrály.

Fontána i zvonky se nacházejí v těsné blízkosti Státního divadla, jedné z řady nepřehlédnutelných budov na náměstí. Postavena byla v letech 1897 až 1899 v novobarokním slohu a pohledy návštěvníků přitahuje ve dne i v noci za umělého osvětlení.

To jsme již dospěli ke dvěma dominantám náměstí. Za ně lze považovat Urbanovu věž a zejména Dóm sv. Alžběty. Věž pochází ze 14. století, kdy byla postavena coby zvonice zmíněného dómu. Jméno jí dal zvon zasvěcený sv. Urbanovi, patronu vinařů.

Dóm sv. Alžběty je nejvýchodnější gotickou katedrálou v Evropě a současně i největším chrámem na Slovensku. Stavěl se na etapy v letech 1380 až 1508 ve stylu vrcholné gotiky, jeho patronkou je sv. Alžběta Uherská a výsledkem je kamenný skvost, bez nadsázky poklad. Návštěvníkům své brány otevírá denně s výjimkou neděle, kdy se tu konají bohoslužby.

Na dóm je nádherný pohled zvenčí a což teprve, když člověk vstoupí do jeho interiéru. Hlavní oltář sv. Alžběty se 48 obrazy je úchvatné dílo, stejně ovšem tak i celý vnitřní prostor pětilodní baziliky. Zmiňme se alespoň o pozdně gotickém křídlovém oltáři Navštívení Panny Marie a nástěnných malbách z 15. století.

V kryptě baziliky jsou od roku 1906 uloženy ostatky Františka II. Rákocziho a jeho spolubojovníků z posledního stavovského povstání proti Habsburkům.

Dóm zaujme nejen pohledy na své exteriéry a interiéry, ale i další vítanou možností nabízenou turistickým návštěvníkům. Umožňuje jim totiž vystoupat na vrchol šedesát metrů vysoké věže a prohlédnout si centrum Košic z takřka leteckého pohledu. A nejen centrum - zahlédnout lze většinu města a na jeho západě i vrchy Slovenského rudohoří.

V souvislosti s divadlem už padla zmínka o nočních Košicích. Nezůstane jen u zmínky, na závěr návštěvy východoslovenské metropole se podíváme, jak někteří její kamenní svědkové bližší i vzdálenější historie vyhlížejí na pozadí tmy a v záři reflektorů.