S kamerou na cestách: Kolem sjezdovky až na střechu Čertovy hrbatiny

Místo lyžování zasvěcené a Javorová skála nad ním se tyčící bude představovat finále této cesty – předtím se zastavíme na dvou, vlastně na třech místech. Úplně nejdřív ve městě, které je zajímavé nejen coby místo spjaté s dálkovým pochodem. Dorazili jsme do města Sedlec-Prčice.

Při cestě od severu nás nejprve vítá prčická část. Její městské památkové zóně zcela jednoznačně vévodí kostel sv. Vavřince. Od 18. století jej charakterizuje barokní podoba, ovšem jeho historie je mnohem starší. Původně se jednalo o románskou stavbu postavenou někdy v letech 1170 až 1180.

Není to ovšem jediný objekt, který v Prčicích budí turistův zájem. K vidění je tu ještě mj. zámek či osmiboká klasicistní kašna – ta se nachází na náměstí, které v čase naší návštěvy (o druhém jarním dni) procházelo zásadní rekonstrukcí, takže budoucí návštěvníci se tu budou cítit ještě příjemněji.

Pokud se návštěvník chce vydat do sousední části Sedlec, určitě půjde po mostě Karla Burky z let 1815 až 1823 kolem soch sv. Floriana a sv. Jana Nepomuckého od I. M. Platzera. Vzápětí dokráčí do dalšího pokračování městské památkové zóny. Do oka mu zejména padne kostel sv. Jeronýma z konce 12. století. V té době vznikla původní stavba, ta ovšem byla na samém konci 19. století zbořena a nahrazena stavbou novorománskou.

Pokračujeme v cestě na jih. Dominantní vrchol Javorové skály se sjezdovkou na její východní straně se stále víc a víc přibližuje – krásný pohled na obojí je například z obce Jetřichovice. Ve zmíněné obci jsme se kromě toho podívali na zámek v blízkosti hlavní silnice – kdysi býval tvrzí, pak zámečkem barokní podoby, jeho poslední vzhled je novogotický.

Dlouho avizovaný ski areál Monínec je přímo před námi. Druhý jarní den hýří slunečními paprsky, rtuť teploměru běží do výše, což ale nebrání lyžařům, aby se řítili po sjezdovce plné sněhu. Vzácný okamžik, kdy jsou uspokojeni příznivci prohřátého jara i milovníci zimních sportů, je právě realitou.

My tu ale nejsme s lyžemi, takže v místě, kam lyžaři dojíždějí, se napojujeme na zelenou turistickou značku a zahajujeme podél sjezdovky výstup do vyšších až nejvyšších míst tohoto „pohoří“. Ze zhruba 590 metrů nad mořem se nejvýš dostaneme do 723 metrů nadmořské výšky.

S každým metrem v těsném sousedství nádherné lesní končiny se otevírají stále dokonalejší výhledy – zejména severním směrem. Sjezdovka plná lyžařů, nad nimi lanovka vezoucí další porci lyžníků a v dálce zvlněná krajina chovající ve své náruči sedlecko-prčické dvojměstí. Moc hezký pohled.

A pak mineme nejvyšší místo sjezdovky a pokračujeme ještě trochu výš. Než se dostaneme na střechu Jistebnické vrchoviny, učiníme malou odbočku do osady Ounuz. Jedná se osadu pod nejvyšším vrcholem Čertovy hrbatiny (jak se také Jistebnické vrchovině říká), o osadu, která má od roku 1995 statut vesnické památkové zóny. K vidění jsou zde dřevěné lidové stavby, kamenná zvonička – a především místo dýchá osobitou atmosférou evokující u návštěvníka dojem, že právě dokráčel nejen vysoko nad města a obce pod Javorovou skálou, ale i docela hluboko proti proudu času.

Nyní už zbývá jen vystoupat na Javorovou skálu. Vrchol už zdálky prozrazuje konstrukce vysílače. Zhruba čtvrt kilometru od vrcholu, který osidluje nejen zmíněný vysílač, ale i vzrostlé stromy, je možné zdolat nevysokou skálu, která slouží jako výborné vyhlídkové místo.