Článek
Cestu zahájíme ve Vimperku, městě, které je nejen jednou z pomyslných šumavských vstupních bran, ale i velice vděčným turistickým cílem. Jelikož tu s kamerou nejsme poprvé, učiníme pouze krátkou procházku v „hlubinách“ pod návrším se zámkem. Porozhlédneme se v okolí náměstí.
Měšťanské pozdně gotické a renesanční domy, stejně jako gotický kostel Navštívení Panny Marie tu okamžitě padnou do oka. O to víc, že v těsném sousedství kostela se k nebi vzpíná další pozoruhodná a fotogenická stavba – pozdně gotická zvonice zvaná Černá věž. Turistu zaujme i procházka zdejšími úzkými uličkami – v jejím průběhu míjí nejstarší městskou stavbu, dům U jelena z roku 1415.
Teď se přeneseme vzdušnou čarou o dvacet kilometrů na jih. Do obce Stožec, odkud se po žlutě a poté modře značené turistické stezce vypravíme na zhruba čtyři kilometry vzdálenou Stožeckou skálu. Kromě skály nás sem láká i Stožecká kaple. A s ní spojené dávné – od roku 1992 obnovené poutní místo uprostřed rozsáhlých šumavských lesů.
V roce 1791 kousek pod vrcholem Stožecké skály postavil dřevěnou kapličku volarský kovář Jakub Klauser, který tak chtěl vyjádřit poděkování za vyléčení zraku vodou ze zdejšího pramene. O 13 let později byla kaple přestavěna a v 60. letech 19. století rozšířena o dřevěnou přístavbu.
Pravidelné bohoslužby se tu konaly od roku 1865 a hojně navštěvované poutě vždy o svátku Nanebevzetí Panny Marie. Od roku 1992 byla jejich tradice obnovena. Prvním důležitým krokem byl rok 1988, kdy zásluhou Jana Kocourka z Prachatic a dalších nadšenců byla zničená Stožecká kaple znovu postavena. Hlavní pouť se tu koná vždy první neděli po 14. srpnu.
Milovníci dalekých výhledů zde nesetrvávají pouze u malebné kaple, ale cestou mezi balvany a padlými kmeny stromů míří výš. Cílem je ostrý kamenný vrchol Stožecké skály (976 metrů nad mořem), místo, z něhož je krásný výhled na okolní šumavskou krajinu. Od pět metrů vysokého kříže je za dobré viditelnosti prý vidět až na Alpy.
Zatímco Stožecká kaple stojí v lesích jižně od hlavního vrcholu Stožce (vrchol se nachází zhruba kilometr vzdušnou čarou na sever), my se nyní vydáme ještě dál na sever. Pod zalesněným vrchem tu v plochém, širokém údolí má své stanoviště obec Dobrá.
Zhruba tři kilometry dlouhou vesnickou památkovou rezervaci tvoří jediná ulice s domy výhradně na jedné straně komunikace.
Stejně jako příchozího potěší pohled na tzv. volarské domy a daleké výhledy na kopce lemující údolí, obdobnou pastvou pro oči je i nedaleký meandrující tok Teplé Vltavy. Po žluté turistické značce je to k ní necelý kilometr.
PŘÍŠTĚ bude v centru naší pozornosti jediný objekt, což ale vůbec neznamená, že nabídka bude méně výrazná. Protože exteriéry i interiéry zámku v Nelahozevsi toho k vidění nabízejí víc než dost. |