S kamerou na cestách: Do slovenského kláštera za mnichem, který uměl létat

Rozhodně se nejedná o zastávku náhodnou či snad jen o jakési nadechnutí před další cestou. Ani náhodou. Kežmarok je město, které neznalého až zaskočí množstvím skutečně nádherných architektonických památek.

Nejprve nám tu do oka padly dva evangelické kostely. Ten mladší je nápadný svou cihlově zbarvenou fasádou, která v kombinaci s bílými prvky na slunci vysloveně září. Nejprve se ovšem budeme zajímat o kostel v jeho těsném sousedství. Starší, dřevěný, zpočátku méně nápadný… Ale po vstupu do interiérů se dojem velice rychle mění.

Artikulární kostel pochází z roku 1717 a je jedním z výsledků protihabsburského povstání evangelického uherského magnáta Imricha Thökölyho. Na sněmu v Šoproni si povstalci na císaři Leopoldovi I. vynutili svolení na stavby 38 evangelických kostelů. Výsada byla zakotvena v článcích, čili artikulech číslo 25 a 26, které tak daly vzniknout termínu artikulární kostel. Podobné svatostánky tehdy musely stát až za městskými hradbami, ale to dnes již návštěvník – pokud na to není upozorněn – nepostřehne. Běh času jako by i tyto stavby posunul blíže do středu dění.

Ale zpět do nitra artikulárního kostela, o němž se často hovoří jako o nejkrásnějším dřevěném svatostánku na Slovensku. S ohledem na fakt, že se jedná o kostel protestantský, je interiér až překvapivě zdobný. Přinejmenším za zmínku stojí, že objekt z tisu a červeného smrku je skutečně naprosto stoprocentně dřevěný – při jeho stavbě nebylo použito nic kovového.

V roce 1898 vyrostl v těsném sousedství tzv. nový evangelický kostel – to je ten se „zářící“ fasádou. Nahlédli jsme pochopitelně i do jeho interiérů. Výše zmíněný Imrich Thököly tu má hrobku.

Velice přitažlivá je i procházka městem. Spousta úhledných budov, za městem (i nad městem) nádherné tatranské panorama, kolem radnice naše kroky směřují ke kežmarskému hradu. V polovině 15. století byl postaven jako gotická městská pevnost, pozdější úpravy mu vtiskly současný renesanční vzhled.

Do třetice jsme v půvabném spišském městě ještě nahlédli do gotického kostela z 15. století, před nímž stojí skvostná renesanční zvonice z 16. století. A od místních se dověděli, že jméno Kežmarok možná pochází z německých slov Käse (sýr) a Markt (trh). Takže Sýrový trh?

Právě jsme dorazili na jeden ze slovenských konců – v tomto případě na konec severní. Před námi teče Dunajec, na druhém břehu už je Polsko. S Dunajcem se seznámíme později, nyní vstupujeme do jedné z architektonických perel Pienin – na řadě je Červený Kláštor.

Nejedná se jen o název obce, ale skutečně i o klášter – a značně letitý. Od 11. století se v něm postupně vystřídali mniši benediktinského, kartuziánského a kamadulského řádu.

Nejslavnějším byl bezesporu ten, jehož jméno bylo Cyprián (1724–1775). Nejen že byl autorem pozoruhodného herbáře (v roce 1754 navíc založil zdejší věhlasnou lékárnu, dnes Cyprinánovo jméno mj. připomíná velice chutný a protestujícímu trávicímu nitru milý čaj), ale tvrdí se o něm, že uměl i létat.

Legenda totiž praví, že zkonstruoval létající stroj, který z úspěchem vyzkoušel. Vyletěl z vrchu Tří korun (982 m. n. m., vrch je z areálu kláštera dobře vidět) a přesun vzduchem zakončil až na břehu Mořského oka v polských Tatrách. Od té doby se Cypriánovi přezdívalo Létající mnich. Faktem ovšem je, že svým počinem nenadchl úplně každého. Církevní vrchnost dala stroj veřejně spálit a mnichovi důrazně doporučila doživotní samotku za klášterními zdmi...

Klášter je přitažlivým turistickým cílem nejen kvůli zmíněné legendě. Za jeho zdmi je k vidění bohatá expozice, mnišské cely a zlatým hřebem je bezesporu návštěva gotického klášterního kostela sv. Antona ze 14. století.

Dříve než se po klášterních prostorách porozhlédneme s objektivem kamery, ještě dodejme, že právě zde kdysi vznikal slovník a mluvnice slovenského jazyka a v roce 1744 tu byla poprvé do slovenštiny přeložena bible.