S kamerou na cestách: Do savan a pralesů vysoko nad Prahou

Jistě tušíte, že právě zahajovaná cesta s kamerou míří do pražské Trojské kotliny, do míst, kde byla v roce 1931 založena zoologická zahrada. Oproti předchozím návštěvám architektonických památek a skvostů je výprava do zoologického království změna a proč si ji nedopřát. Navíc začátek jara je pro podobnou návštěvu jak dělaný (o tom ještě pojednáme).

Pražská zoologická zahrada letos vstoupila do své jubilejní 80. sezóny, což je jeden z důvodů, proč jsme se vypravili právě sem. Přes 500 druhů zvířat na pěti desítkách hektarů – taková je ve stručnosti zdejší nabídka. Tak se po zoo trochu projděme.

Pár kroků od vchodu má své stanoviště Indonéská džungle. Pro veřejnost své brány otevřela před sedmi lety a od té doby je jedním ze spolehlivých magnetů. Co si budeme povídat, zdaleka ne všichni jsme se někdy procházeli deštným pralesem přímo v jihovýchodní Asii. Pražský pavilon chybějící zážitek doplní. Umožňuje zažít setkání s bujnou vegetací, orangutany, gibony, varany, vodopádem, procházet se pod vzrostlými kořeny, mezi jezírky, na něž dopadá něco mezi deštěm a mlhou...

Hned v sousedství Indonésie překračujeme severní polární kruh a ocitáme se u ledních medvědů. A zde je na místě připomínka, proč je začátek jara dobrým termínem návštěvy.

Když se léto v Praze vydaří, tak na rozdíl od lidí to ne vždy umí docenit právě lední medvědi. To se pak ukrývají někde v nitru svých komnat a na návštěvníky neberou ohled. Zatímco v polovině března spolupracovali ze všech sil. Promenovali se před přihlížejícími davy, vrhali se do vody a dokazovali, že zvládají spoustu plaveckých stylů – například i znak.

Ročně do pražské zoo zavítá přes milión návštěvníků a značně početné špalíry se tu procházely i letos v polovině března. Počitadlo poblíž vstupu za čtyři hodiny evidovalo skoro šest tisíc nových příchozích. Aby ne, nabídka je tu velice obsáhlá... Kam se tedy podíváme nyní?

V pavilonu menších afrických tvorů nás rozhodně zaujal medojed kapský pyšnící se jménem Čert. Velice pohyblivé zvířátko. Možná trochu i nerozhodné. Jak je patrné ze záběrů, stále si nemohl vybrat, jestli setrvá venku ve výběhu, nebo uvnitř v pavilonu.

V čase, kdy do kalendářního jara chybělo už jen pár dní, spolupracovali nejen lední medvědi, ale i další fauna. Za všechny pochvalme koně Převalského, velbloudy a bizony, kteří měli chvályhodné pochopení pro lidi s objektivy.

Na jednom z konců zahrady míří do vzduchu dřevěná konstrukce 18 a půl metru vysoké rozhledny Obora. Její předlohou je rozhledna, která od roku 1892 do počátku 50. let minulého století stávala na jizerskohorském Smrku. V době naší návštěvy ještě zbýval Oboře týden do jejího zpřístupnění, což ale na náladě neubralo. I z míst pod ní je hezký výhled na Prahu – například na Pražský hrad či na Dejvice.

Na řadě je Pavilon velkých savců, jemuž dominovali pohodlní hroši a o poznání čilejší sloni. Kolem tučňáků a důstojných až precizních plameňáků se dav valil ke gorilám. Dovalil se tam ovšem dav natolik početný, že pokud se člověk neobrnil trpělivostí až nadlidskou, ten den gorily málem ani nezahlédl. Jelikož nadlidsky trpěliví jsme nebyli, přesunuli jsme se ke gaviálům, svačícím a odpočívajícím tygrům a k právě krmeným tuleňům.

Že toho ještě hodně zbylo? Pravda, z pěti stovek druhů zvířat jsme toho zas až tak moc neodkrojili. O důvod víc, abyste se na místo vypravili sami. Pokud se tak rozhodnete učinit, přispějeme maličkou nápovědou.

Jezdí sem autobus MHD číslo 112, pro automobilisty slouží dvě placená parkoviště. Hned vedle zoo stojí Trojský zámek, dále v blízkém sousedství se nachází botanická zahrada a tropický skleník Fata Morgana. Brány zoo se otevírají v 9 a zavírají v 18 hodin (od června do srpna v 19 hodin).