Článek
Z Košic, které jsme navštívili v první části slovenského putování, jsme se ovšem nejdřív vydali nikoliv na jih, ale na západ. Projeli jsme Rožňavou a zamířili od ní deset kilometrů na sever. Cílem byl jeden z nejkrásnějších slovenských zámků – Betliar.
Jádro zámečku vybudovali v 15. století Bebekovci, ovšem elegantním sídlem se objekt stal až o tři staletí později – to již patřil Andrássyovcům. Své sídlo několikrát upravili. Koncem 18. století v klasicistním duchu, po další úpravě na konci 19. století získal zámek současnou podobu.
Dobře se dívej!
Vzhledu loveckého zámečku velice aktivně pomáhá okolní prostředí přírodního parku, ovšem to nejpřitažlivější se nachází v interiérech. V zámecké galerii vás bedlivě sledují desítky pohledů ze stěn, ovšem ještě úpěnlivěji jste monitorováni v jídelně, kde – jak neopomněla upozornit průvodkyně – jsou všechny portréty namalovány tak, aby z vás oči nespustily. Jako by vás osobnosti, které tu kdysi byly a vlastně ještě ne zcela odešly, vybízely: Také se dobře dívej!
Tak se tedy díváme a vidíme. Naleštěnou zbroj, spoustu porcelánu, majestátní schodiště, lovecké trofeje, plejádu starožitností, exotické předměty z Asie a Afriky (k vidění je tu lev, krokodýl i sloní hlava), další obrazy, rozsáhlou knihovnu s dvaceti tisíci svazky... A v jedné z bust poznáváme císařovnu Sissi. Není tu náhodou – s jedním z Andrássyů (hrabětem Júliem, mj. rakousko-uherským ministrem zahraničí) ji pojilo přátelství.
Po třiceti kilometrech jízdy přímo na jih jsme zastavili jen docela blízko před hranicí s Maďarskem. Za chvíli navštívíme přírodní skvost, který na hranice nehledí a patří stejně tak Slovensku, jako svým pokračováním i jeho jižním sousedům.
Jeskyně Domica je jednou z perel Slovenského krasu. Perlou natolik zářivou, že je od roku 1995 zaznamenaná v Seznamu světového dědictví UNESCO. Zasloužila se o to nádherná krápníková výzdoba, spousta sintrových útvarů, kaskádovitá jezírka i podzemní řeka.
Jednu z nejkrásnějších evropských jeskyní objevil v roce 1926 Ján Majko. O tři roky později prokázal spojení zdejších podzemních prostor s tehdy již známým systémem jeskyň u maďarské obce Aggtelek. Jejich celková délka je 22 kilometrů – z toho pět kilometrů je na slovenské straně. O další tři roky později, v roce 1932, byla Domica zpřístupněna veřejnosti.
Příjemná, zhruba kilometrová procházka v prostředí se stálou teplotou okolo 11 stupňů Celsia vede řadou prostor a dómů – a dospěje mj. ke kaskádovitým jezírkům. Ne nepodobným útvarům zvaným Pamukale v blízkosti tureckého města Denzili. V Majkově dómu, nejmohutnější podzemní síni, mají podobu i jakýchsi kaskádovitých vodopádů.
Právě u jezírek se nastupuje do loděk, které s turisty jezdí po 150 metrů dlouhé trase podzemní říčky Styx. Pomalé klouzání po klidné temné hladině, zvonivá melodie padající vody u jezírek, stíny ukrývající zákoutí, kam umělé světlo nedosáhlo, tiché míjení bizarních útvarů – Domica poskytuje nádherný zážitek.
Jeskyně je i významným archeologickým nalezištěm – před zhruba pěti až šesti tisíci lety tu žili pravěcí lidé. Svědčí o tom nálezy kamenných a kostěných předmětů. Část jich je vystavena ve vstupní hale.
Jeskyně má ovšem i dnes své stálé obyvatele – jsou jimi netopýři. Žije jich tu 16 druhů a jeskyňáři odhadují jejich celkový počet na zhruba 1500.
Další informace o turistice na Slovensku: www.slovakia.travel
| PŘÍŠTĚ nás putování východní částí Slovenska zavede na největší slovenský hrad. Je tak zřejmé, že v hlavní roli se ocitne Spišský hrad. A také nedaleká Levoča a skvosty jejího historického centra. |
