S kamerou na cestách: Bardejovské skvosty zrozené ze dřeva i kamene

Nejprve míříme ke krásám, které ve své úvodní roli vyrostly jako stromy, aby nakonec byly přetvořeny v úchvatné stavby. S kamerou v tuto chvíli ještě nejsme přímo v Bardejově, ale v pět kilometrů vzdálených Bardejovských Kúpeloch. Jméno hovoří jasně, jsme v lázeňském místě – s pomocí vody ze sedmnácti léčivých pramenů se tu léčí nemoci trávicího ústrojí, látkové výměny a dýchacích cest – ovšem hlavní cíl tu pro nás leží těsně vedle kolonády. Je jím velice působivý skanzen.

Na samém okraji lázeňského areálu byl vybudován v letech 1963 až 1966, je nejstarším zařízením svého druhu na Slovensku. Na ploše půldruhého hektaru soustředil skutečné perly lidové architektury dvou etnik – slovenského a rusínského obyvatelstva, žijícího v regionu horního Šariše a severního Zemplína.

Většina staveb pochází z 19. a 20. století, ovšem jsou tu i díla starší. Jednou z dominant je dřevěný kostelík východního obřadu z vesnice Zboj z roku 1766. Na své současné místo byl převezen v roce 1967. S kamerou jsme do svatostánku nahlédli těsně po skončení pravoslavné liturgie, bohoslužbou v tom samém čase žil i nedaleký řeckokatolický dřevěný kostel v Mikulášové z roku 1730. Skanzen tu zdaleka není pouze cílem pro zvědavé turisty.

Ti zde do dávných časů propadají i díky dalším perfektně udržovaným stavbám. Jsou tu obytné srubové domy, sýpky, stodoly, kovářská dílna, nejstarší datovaný včelí úl na Slovensku z roku 1691, vrtné zařízení na výrobu dřevěných vodovodních trubek na vodní pohon, zvonice z Nižného Orlíka z roku 1763, kaplička zhruba stejného stáří...

A nejen to. Přítomen je tu také duch dob, v nichž se dřevěné skvosty zrodily. Životy dávné se životy současnými se tu citlivě protínají. Možná to přímo na místě pocítíte podobně.

Posledních pět kilometrů přesunu cesty po východním Slovensku jsme právě absolvovali. Stojíme na Radničním náměstí v Bardejově, ve velice důstojné cílové stanici.

Hlavní památkou města, jehož historické centrum bylo v roce 2000 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, je kostel sv. Egídia (česky sv. Jiljí). Jeho interiéry jsme si prohlédli až v samotném finále slovenské a bardejovské cesty, nejprve jsme totiž vkročili do dalšího významného historického objektu. Stojí uprostřed náměstí, postaven byl před půl tisíciletím, kdysi se jednalo o radnici, dnes tento goticko-renesanční objekt slouží jako muzeum. Na náměstí ovšem poutá pozornost nejen bývalá radnice, ale i měšťanské domy s vysokými štíty, které náměstí obkružují.

Nakonec ale pohledy vždy neomylně zamíří na severní stranu rozlehlého prostoru, kde stojí zmíněný kostel. Monumentální gotická stavba pochází ze 14. století. Interiéry trojlodní baziliky skrývají množství hodnotných předmětů – a také jedenáct gotických křídlových oltářů.

Čímž ovšem vlídné přijetí turistů nekončí. Návštěvníkům Bardejova je totiž k dispozici kostelní věž, která je vynikající rozhlednou. O to přitažlivější, že město pozorované z ptačí perspektivy je dalším neopakovatelným výtvarným počinem východního Slovenska.