S kamerou na cestách: Albertovy skály – malé hory nad hladinou Vltavy

Albertovy skály vytvoří až finále právě zahajovaného putování. Na úvod se na Vltavu podíváme z další působivé vyhlídky. Nachází se u obce Teletín a známa je pod jménem Máj. Z obce k ní nevede žádná značená cesta – nejprve je proto vhodné vyrazit po žluté turistické značce, kousek za kravínem pak odbočit vlevo. Statečnější se vydají mezi stádo krav, ostatní toto území obejdou... Vyhlídkových míst je k mání několik a zejména z nejvýše položeného je pohled naprosto skvostný.

Vltava hluboko dole vytáčí jeden ze svých obřích meandrů, hledíme na místo bývalých Svatojánských proudů a sledujeme, jak se vodní tok sune pod dohledem mnohdy velice strmých skal a vzápětí mizí za vzdálenými vrchy... Z Teletína je to na vyhlídku zhruba kilometr.

Čeho je moc, toho je příliš, takže na chvíli si teď od říčních vyhlídek odpočineme. K Albertovým skalám, které se tyčí dál na jih, se vydáme přes dvě obce.

Nejprve jsme se zastavili v Radíči. Jsme v místech, kde takřka na každém kroku stojí za to pozorovat malebnou krajinu, v Radíči navíc obohacenou architektonickým počinem. Na mysli mám zdejší barokní zámek vystavěný v roce 1683. Čtyřkřídlou budovu doplňuje zámecká kaple. Z historie objektu připomeňme, že se v dobách metternichovského absolutismu stal útočištěm filosofu a matematiku Bernardu Bolzanovi.

Druhou navštívenou obcí během této cesty jsou Křečovice. Mnohým se okamžitě vybaví, že se jedná o rodiště hudebního skladatele Josefa Suka. Ostatně – hudebníkovi je zde věnován památník v domě, ve kterém bydlel.

Není to ovšem jediné místo, kde jsme se zastavili. V Křečovicích jsme se zastavili také u barokního kostela sv. Lukáše a nahlédli do jeho interiéru. Na hřbitově u kostela má již vzpomínaný Josef Suk náhrobek.

Ve výšinách nad Vltavou jsme tuto cestu zahájili, v obdobném terénu ji i završíme. Na řadě je lokalita, o níž se v turistických průvodcích píše mj. i jako o horském či dokonce vysokohorském terénu. U Nalžovického Podhájí vstupujeme do Albertových skal. Přesněji U Křížku, kde motorizovaným turistům slouží malé parkoviště. Právě zde je jeden z možných počátků sedm a půl kilometru dlouhé naučné stezky Drbákov – Albertovy skály.

Jen pověstných pár kroků jdeme po rovině lesem, krátce na to již začíná horský terén plný úzkých stezek a nemalých převýšení. Skutečnost, že zdejší dominantní vrch Drbákov dosahuje nadmořské výšky „pouhých“ 490 metrů (nejnižší místa jsou zhruba 270 metrů nad mořem), nemůže lokalitě horský přívlastek upřít.

V okolí zmíněného Drbákova návštěvník narazí na spousty tisů (některé údaje hovoří o zhruba osmi stovkách exemplářů), na slunných stráních i v okolí úzkých stezek spatří další pozoruhodné zástupce flóry (mj. koniklec luční), ale i zástupce říše živočišné (ještěrka zelená, užovka hladká).

Hlavním chodem turistického menu jsou ovšem skvělá vyhlídková místa. Na klikatící se tok Vltavy (či přesněji zákruty Vodní nádrže Slapy), na Smilovice, zátoku Čelinského potoka, na strmé skály. Na trase naučné stezky čeká na návštěvníky celkem jedenáct zastavení, k zastávkám je ovšem zcela určitě přiměje daleko víc míst.

Přírodní rezervace Drbákov – Albertovy skály se rozkládá na více než šedesáti hektarech na pravém vltavském břehu. Nejprve byla založena její jižní část (1933), a to pod názvem Drbákovské tisy. V roce 1977 k tomuto území přibyla sousední oblast Albertových skal.