Rybova melodie pro Štědrý den

Za hřbitovní zdí mohl pomyslně naslouchat svému geniálnímu výtvoru zde pochovaný autor Jakub Šimon Jan Ryba.

Bohužel se neví, jak to vzhledem k současné situaci dopadne letos. Rozhodne se až na Štědrý den, mše by byla téměř komorní s omezeným počtem lidí. Nemá tedy cenu se na Rybovku do Rožmitálu pod Třemšínem chystat.

To jsou první verše známé „Rybovky“, mnohdy ji ani nevnímáme, i když na nás před Vánoci útočí ze všech stran. Ryba, aniž to tušil, napsal hit.

Poprvé byla předvedena tato pastorální hra v roce 1796 v Rožmitále pod Třemšínem. V malém městečku na úpatí Brd, kde toho moc k vidění není. Kdysi honosný zámek, odkud vzešel jeden z předních šlechtických rodů – Lvové z Rožmitálu – má sice zvenku nový kabát, ale jeho další osud je – zdá se – ve hvězdách. I když nyní o záchranu usiluje místní sdružení.

Co sem lidi táhne v létě, v zimě, to je právě působení zdejšího učitele Jakuba Jana Ryby. Většina se jich zastaví pouze u jeho hrobu, jenž je u kostela, v němž Ryba působil jako regenschori. Dlouho ale ležel na místě bývalého morového hřbitova.

Pan učitel, vlastenec a velmi vzdělaný člověk neunesl stále tíživější chudobu, která doléhala na jeho početnou rodinu. Měl 13 dětí a to ho nakonec uštvalo. Nakonec si sám vzal život. A přestože velká část jeho tvorby měla církevní zaměření, církev mu sebevraždu neodpustila. Na vysvěcenou půdu nepatřil.

O Rybově životě se mnohé dozvíte v expozici rožmitálského Podbrdského muzea. Životní příběh vynikajícího skladatele a učitele, kterého proslavila právě vánoční mše. Ryba byl velmi činný nejen muzikantsky, ale také literárně. Výstava ukazuje poměry tehdejšího školství, kantorskou bídu. Najdete tu velmi podrobně podaný životopis Ryby a jeho předků a potomků.

Ryba se narodil v roce 1765 v Přešticích, do Rožmitálu přišel učitelovat. Byl to velmi perný život chudého venkovského učitele, který musel doslova o všechno žebrat. Rybovo povolání nebylo jen učitelováním a řízením kostelního chóru. Obživu mu zajišťovalo i hraní na pohřbech, na veselkách, v podstatě jakýkoli přivýdělek byl vítaný. Ale mnoho jich nebylo.

Ryba si ve svých školních sešitech psal poznámky, jak musí neustále žádat vrchnost o slíbené benefity. Přes všechny svízele byl přímo posedlý muzikou, jeho vánoční mše v češtině je na svou dobu ojedinělým počinem. Zatímco předtím byly vánoční hry ryze církevní, Ryba dal svátkům zcela lidový rozměr. Vidíme to na postavách, které v pastorelu vystupují. Kde by předtím zaznělo něco o Jankovi, Tomkovi, Ferdovi, Kubovi?

Do Rožmitálu Ryba nastoupil do učitelování v roce 1788. Byl nadšený stoupenec josefínských reforem, zároveň velkým vzdělancem, obrozencem v tom nejryzejším slova smyslu. Uměl několik jazyků a byl velmi plodným skladatelem. Napsal 19 vánočních mší, k tomu desítky sonát, duet, tanců. Celkem přes 1400 děl.

Za hezkého počasí můžete si vyrazit k Voltuši, vsi u Rožmitálu, na místo, kam odešel životem poražený skladatel a otevřel si tepny na krku a rukou břitvou. Bylo to 8. dubna 1815. V úředním záznamu stojí „břitvou podřezáním životu svému konec učinil“.

Na místě skonu je kamenná mohyla, postavená roku 1933. V jejím výklenku je kamenný křížek, na čelní stěně reliéfní zobrazení skladatele a tabule s nápisem o jeho smrti. Původní železný kříž tu stál od roku 1854. Rybu našli na opuštěném místě až za tři dny.

Protože podle církevních zvyklostí nesměli být sebevrazi pohřbeni v posvěcené půdě, byl bez obřadu zahrabán na bývalém morovém hřbitově daleko od města. Teprve jeho syn Josef Arnošt Ryba, vyhlášený oční lékař, vymohl pochování génia na hřbitově u kostela.