Hlavní obsah

Ruiny Ronova jako ideální místo pro opékání buřtů

Ne, že by jinde chutnaly jinak, ale zřícenina hradu má pro tepelné zpracování uzeniny na klacku osobité kouzlo. Na jejich úpravu jsou na poměrně rozsáhlé zřícenině zřízena dvě ohniště. Jedno na nádvoří, druhé v hradní věži.

Foto: Vratislav Konečný

Ronovský vrch od Blíževedel

Článek

Ronov je pořádný kopec v Ralské vrchovině, tyčí se do výše 552 metrů nad mořem, při jeho zdolávání budete mít dojem, že stoupáte ze samotného mořského dna. Je to nepřehlédnutelný čedičový vrch, ať se k němu blížíte z kterékoli strany s úmyslem vystoupit, pořád je to v závěru zadýchávací krpál.

Foto: Vratislav Konečný

Ruina je poměrně rozsáhlá, je oblíbeným místem odpočinku při vandrech. Potkáte tu i psy.

Značené cesty vedou z Blíževedel, tady se zpočátku tváří, že to bude nějaká brnkačka, abyste zjistili, jak zdání klame. Z Kravař je to stále do kopce, zpočátku povlovným terénem, jenže o kus dál se cesty sbíhají a konec zdá se být v nedohlednu.

Kdo sem nechal šutry za účelem obydlí i útočištným nanosit, není známo. Území patřilo Ronovcům, odtud i jeho jméno. Z Ronova pocházel i rod Berků, takže i ti stojí za vznikem hradu. Bratři Berkové, o jejichž skalním sídle je první písemná zmínka z roku 1427, tedy za husitských válek, nechali vystavět jednoduchý hrad, možná měl jen jednu obytnou věž.

Foto: Vratislav Konečný

Výhled na Holanské rybníky

Další zmínkou je rok 1445, kdy hrad vypálila vojska lužického Šestiměstí. Znamenalo to, že posádka Lužičanům škodila. Hrad znovu obnovil Vilém z Illburka, ale to už hrad přestával vyhovovat jak po stránce bydlení, tak i zásobování. To se neneslo na zádech pár buřtíků a nějaký nápoj, zřejmě se nosila i voda. Studna zde žádná není, to by se kopáči museli prokutat někam do druhohor.

Foto: Vratislav Konečný

Zbytky kamenných staveb

Pan Vilém ještě tedy zdokonalil opevnění, zbytky hradního areálu jsou docela zajímavé, v jedné zdi je řada otvorů svědčících, že tu byly zasunuty trámy nesoucí asi…?  Zříceninově romantická je i hradní brána, zbytky věží a obytných budov. Výhled je nádherný, okolní rybníkatá krajina kolem Holan, o kus dál kopce s pískovcovými skalami vystupujícími z borového lesa.

Foto: Vratislav Konečný

Výrazným kopcem je protější Vlhošť.

Když hrad přestal vyhovovat, stala se pro panstvo domovem nejprve tvrz, poté zámek v nedalekých Stvolínkách. Nyní se opravuje, byl v dezolátním stavu. Ronov ještě nějakou dobu udržovali, na začátku 17. století je uváděn jako pustý.

Za třicetileté války sem přitáhli Švédové, před nimiž se tu s majetkem ukryli obyvatelé z okolních vsí. Při honbě za kořistí nedbali rabiáti námahy a co mohli, to ukradli.

Foto: Vratislav Konečný

Opéká se hlavně u většího ohniště.

A zatímco jsme se pokochali panoramaty, oheň již vesele praská. Jsou tu připraveny opékací klacky, uzenina se rozřezává do oblíbených tvarů a za chvíli se již může konzumovat.

Určitě tu potkáte i několik čtvernožců, kteří dělají na špekáčky psí oči. Jak víme, pejskům nedělá uzenina zrovna dobře, ale odolejte té žalostné němé tváři.

Foto: Vratislav Konečný

Velikost Ronova vynikne, když jsou stromy bez listí, pohled od Kravař.

Na hradě krom popela nejsou žádné odpadky, vše si odnášejí návštěvníci s sebou. Je tu i přístřešek, kde se dá přespat, zdejší podširákovina s nebem plným vzdálených objektů je vyhledávaná.

Železniční trať, která do oblasti směřuje, se rekonstruuje, takže se musí využít náhradní autobusová doprava.

V Blíževedlech i v Kravařích jsou dvě asijské prodejny s pestrým sortimentech. Mají i buřty.

Ronov není samozřejmě jedinou buřtopečnou. Na ruinách jich najdete desítky, třeba na Dívčím Kameni, obou Helfenburcích, Kostomlatech, Starém Jičíně, Pravdě, Chlumu-Kozlově, Zubštejnu, však to znáte.

Oltářík, hrádek husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic, vábí k sobě již zdáli

Tipy na výlety
Související témata:

Výběr článků

Načítám