Článek
V průběhu devatenáctého století se Radhošť stal skutečně národní moravskou horou, a protože Moravané neměli svého svatého Václava, zřejmě spojili Radhošť s prvními věrozvěsty, Cyrilem a Metodějem.
Názvy Radhoštˇ a bůh Radegast jsou docela zvláštní. Radegast byl jeden z nejvíce uctívaných bohů u Polabských Slovanů-Luticů v Retře v jedenáctém století. Pak ale jeho kult spolu s nimi zanikl a u jiných Slovanů se nikdy neobjevil. Ale Radhošť je mohutná hora, takže z nížiny působí jako čelo beskydského příkrovu, jako posvátný kopec.
„A protože jsou některá jména starší než slovanská a dokonce starší než keltská, je možné, že se tato hora odpradávna jmenuje Radhošť. Jisté je, že se už od sedmnáctého století hovoří o Radhošti a o Radegastovi,“ připomíná Cílek.
Cíl národních poutí a prvních turistů
Radhošť se stal cílem národních poutí a prvních turistů. Proto na Pustevnách rychle vyrostly ubytovny v lidovém stylu, které projektoval slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič. Nedávno byly opraveny a představují unikátní kolekci dřevěných staveb inspirovanou lidovými motivy.
Po čtyřiceti letech se Květa Fialová vrací k soše Radegasta na Radhošti, aby znovu splnil její přání. „V roce 1968 přišli Rusové a přála jsem si, aby zachránil naši vlast. Člověk se musel dotknout jeho pupíku a v duchu si to přát. Radegast přání sice splnil, ale trvalo to víc než dvacet let,“ vysvětluje Fialová, jak se jí kdysi splnilo přání.
Sochu pohanského boha Radegasta vytvořil ve svém americkém ateliéru sochař Albín Polášek v roce 1929. Narodil se pod Beskydami ve Frenštátě a brzy odešel za výdělkem do Ameriky. V Chicagu vystudoval vysokou školu umění a dnes je považován za jednoho z nejlepších amerických sochařů 20. století. Sochu Radegasta, stejně tak jako sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje, věnoval svému rodnému kraji.
Václav Cílek o Radhošti říká: „Jako součást Karpat je poměrně geologicky mladý a nestabilní a v jeho útrobách je mnoho podzemních prostor. Možná právě proto se k Radhošti váže řada pověstí o jeho podzemí. Překvapující je, že se na Radhošti nenašly žádné památky osídlení, žádné archeologické nálezy. Vrcholek Radhoště byl možná zasvěcen bohům, ale mohly tady probíhat i lidové slavnosti slunovratu. Záznamy uvádějí, že na Radhošť lidé z okolí chodili pálit půlnoční ohně a že za nevole církve a vrchnosti tady probíhaly svatojánské slavnosti.“
