Průhonický park: Světový unikát nedaleko Prahy

Zámecký park je umístěn v malebném prostředí stejnojmenné obce v okrese Praha-západ, vzdálené od centra přibližně patnáct kilometrů. Volit při jeho bádání můžete ze tří okruhů v délce dva a půl, pět (hlavní okruh, přístupný celoročně) a deset kilometrů. Nejdelší trasa může nadšencům do botaniky zabrat až šest hodin. K vidění je totiž nádherná sbírka dřevin čítající osmnáct set druhů.

„Rod Silva-Tarouca, kam patřil i zakladatel parku Arnošt Emanuel, měl své kořeny v Portugalsku,“ říká Pavla Lešovská, průvodkyně Prague City Tourismu. Arnoštův předek jménem Emanuel se po službě v armádě rozhodl usadit v rakousko-uherské monarchii, kde se vypracoval až na tajného císařského radu panovnice Marie Terezie.

Emanuel získal v roce 1768 panství Čechy pod Kosířem, dnešní Olomoucký kraj, a právě tam se později, roku 1860, narodil jeho syn, Arnošt Emanuel Silva-Tarouca.

„Oba Arnoštovi rodiče byli umělecky nadaní, do Čech pod Kosířem pozvali i malíře Josefa Mánesa, jenž tam jezdil více než dvacet let. Mladý Arnošt Emanuel od něj získával znalosti o kompozici či barevnosti,“ pokračuje náš doprovod. Jak brzy uvidíme, tyto vědomosti bohatě využil i při tvorbě Průhonického parku.

„Arnošt Emanuel vystudoval práva a jako právník působil i při českém místodržitelství v Praze. Byl mladý, pohledný, ale chudý,“ pokračuje průvodkyně. „Během seznamovacího plesu, kam byl roku 1885 pozván, se seznámil s Marií Antonií Nostic-Rieneck,“ pokračuje průvodkyně ve vyprávění.

„Nosticové byli naopak velmi bohatý rod, postavili v Praze divadlo, které dnes známe jako Stavovské, patřil jim palác v ulici Na Příkopě, nyní známý jako Savarin, nebo doly v severočeských Trmicích,“ vypočítává náš doprovod. Jedním z panství rodu Nosticů bylo i to průhonické. Dvojice si podle všeho rozuměla, protože ještě téhož roku byla svatba, a nakonec spolu měli devět dětí, přičemž sedm se dožilo dospělosti.

„Nejdříve bydleli v Trmicích, ale když se Arnošt Emanuel zajel podívat do Průhonic, učarovaly mu na první pohled. V té době to bylo zanedbané panství, zámek měl ještě klasicistní podobu, byly zde hospodářské budovy a jen malý anglický park. Rozhodl se proto pustit do práce a vše přestavět,“ popisuje průvodkyně. V Průhonicích nakonec zámecký pán Arnošt Emanuel žil a tvořil jednapadesát let.

Kdo chce, může si v pokladně půjčit sluchátka a park si procházet s výkladem audioprůvodce. Na výběr jsou tři různě dlouhé okruhy, od krátké vycházky na hodinu a půl po šestihodinový výlet s délkou deset kilometrů.

„Silva-Tarouca sázel rostliny tak, aby vše kvetlo postupně a celý rok bylo na co se dívat. Doporučit tak mohu i návštěvu parku v zimě a vycházku k místním dubům červenolistým. Jak už název napovídá, jejich listy jsou v zasněženém okolí zbarvené krásně do červena,“ popisuje Lešovská.

„Řadu rostlin tu Arnošt Emanuel sázel vlastní rukou. Každé ráno také musel vše obejít, park má přitom 250 hektarů,“ počítá průvodkyně. Majitel panství byl nadšeným botanikem, v zámecké knihovně bychom dodnes našli odborné knihy s jeho ručně psanými poznámkami. „V Průhonickém parku vypěstoval třeba smrk ztepilý, který nese jeho jméno: Picea abies Silva Tarouca. Toto označení používá celý svět,“ dozvídáme se.

Místní alpinum neboli skalku zase nechal zámecký pán doplnit alpským srubem. „Nechtěl, aby se tady postavilo něco nepůvodního. Proto sem nechal převézt autentický srub z rakouských Alp,“ říká náš doprovod. Úctyhodná je také místní sbírka rododendronů – v parku bychom jich našli osm tisíc ve sto druzích a odrůdách.

Původní rozlohu parku majitel neustále rozšiřoval. „Přikupoval sousední políčka, často i s mlýnem. Sousedé, kteří věděli, že Arnošt Emanuel chce pozemky za každou cenu, jejich hodnotu nadsazovali. Zámecký pán je stejně koupil,“ usmívá se náš doprovod. Původně zde byla také lovecká obora, Silva-Tarouca ovšem brzy zjistil, že mu zvěř okusuje pečlivě vypěstované rostliny. Zvířata proto musela pryč.

Nadšený majitel si vyhrál také s vodou, když tok místní říčky Botič upravoval pomocí jezů a vodopádů. „Někde se voda plouží, jinde teče rychleji a celé údolí oživuje,“ vysvětluje průvodkyně.

Na zámku a jeho okolí spolupracovala i řada známých jmen. „Nádvoří před zámkem navrhl slavný zahradní architekt František Josef Thomayer, bratr známého lékaře Josefa. Jeho dílem bylo třeba stromořadí na Václavském náměstí nebo parková úprava Karlova náměstí,“ dozvídáme se.

Původně klasicistní zámek pak přestavěl do novorenesanční podoby architekt Jiří Stibral. „Reliéf jelena se svatým Hubertem na zámecké fasádě má zase na svědomí známý sochař Celda Klouček,“ doplňuje průvodkyně.

Nejstarší památkou celého areálu je kostel Narození Panny Marie. „Jeho základy jsou románské, roku 1187 jej vysvětil pražský biskup Jindřich Břetislav, synovec krále Vladislava,“ dozvídáme se o další stavbě.

Majitel celého panství, který byl mimochodem posledním ministrem zemědělství Předlitavska v letech 1917 a 1918, měl jediný problém – komu všechen majetek odkázat.

„Vychován k tomu byl syn Josef, jenže ten zahynul v první světové válce. Další syn byl bonviván, který by se o panství nedokázal postarat, jiný vstoupil do kláštera, dcery zase odešly za svými manželi. Nakonec se tak Silva-Tarouca rozhodl prodat průhonické panství i s parkem československému státu,“ vypráví průvodkyně.

Arnošt Emanuel tu mohl po prodeji dále žít a pracovat na zvelebování parku. „Jeho žena zemřela v roce 1934, on o dva roky později, náhle, během návštěvy dcery v Německu. Ranila ho mrtvice při ranní četbě novin,“ říká Pavla Lešovská.

„Když se lidé, stojící kolem něho, podívali na noviny, které měl rozečtené, zjistili, že Arnošt Emanuel před smrtí četl článek o Portugalsku. Země, odkud pocházel jeho rod, začala podle zprávy dodávat zbraně do Španělska fašistickému režimu Franciska Franka,“ uzavírá průvodkyně.

Jeho životní dílo naštěstí zůstalo zachováno pro budoucí generace. Průhonický park je od roku 1996 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, od konce druhé světové války ho pak spravuje Botanický ústav Akademie věd, který zde také sídlí.

Vedle samotného parku je možné navštívit i expozici v prostorách zámku, kde se návštěvníci dozvědí další informace o zámeckém pánovi i světě rostlin. Komu by tak nestačila až šestihodinová prohlídka parku, může si čas návštěvy ještě prodloužit.