Přepevný Krašov končil jako církevní zábavní podnik

Založil ho před rokem 1232 Jetřich z rodu Hroznatovců. Rod, který získal pojmenování až v 19. století, zahrnoval i pány z Vrtby, Gutštejna a další.

Hroznatové byli potomky zakladatele tepelského kláštera Hroznaty a všechny příbuzné rody užívaly erb s trojicí černých jeleních parohů na zlatém podkladu.

Prvním z rodu hrabat z Vrtby byl Sezima z Krašova, který žil v druhé polovině 13. století. Jeden z jeho čtyř synů pobýval v hradu nad Berounkou, další si postavili sídla jinde.

Není to tak dávno, co se dalo na Krašově naprosto volně nocovat, byla to taková pěkná čundrácká základna. Bohužel ne všichni se tu chovali podle nepsaných zákonů přírody, takže nyní jsou ve vstupní bráně fortelná vrata, kterými lze dovnitř vejít jen v době, kdy je přítomen některý člen Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, který sídlí v Kralovicích. Ten také provozuje malé, ale velmi příjemné občerstvení.

Na hradě si pořádně mákli a ještě je spousta práce čeká, tak jim to neztěžujte, chovejte se řádně, žádné lámání prutů na oštěpy a petlahvování v lese.

Od statku Rohy, kde je parkoviště, se jde asi dva kilometry po žluté turistické značce. Cesta je soukromá, i to se musí respektovat, a dovede vás přes nepatrné zbytky rozsáhlého předhradí, které bylo větší než sama pevnost, až k ruině. Půjdete obnovenou naučnou stezkou Václava Tomeše s několika informačními panely. K ruině se dá vystoupat i po značené stezce od řeky.

Krašov měl za vlády Kolowratů na západní přístupné straně velké zázemí, stál tu pivovar, sladovna, kovárna, hospoda, také lázeň a zřejmě i cihelna, takže to byl velmi samostatný objekt, kam patřily i malé rybníky.

Hradní ostrožna vybíhá nad řeku, je jakýmsi jazykem mezi okolními kopci, odkud by se dal dobře ostřelovat, naštěstí v době vzniku hradu o žádných dělech neměli ani potuchy.

Krašov drželi místní páni do poloviny 14. století. Ze stavby se zachovala část hradeb, vnitřní nádvoří a několik míst, odkud se otevírají nádherné výhledy na údolí Berounky. V létě je řeka vodáckou dálnicí, po hladině pluje mnoho různých plavidel.

V patnáctém a na počátku šestnáctého století měli Krašov v držení páni z Kolowrat. Za husitských válek byl pevnou oporou katolíků, Hanuš z Kolowrat byl stoupencem krále Zikmunda, husité, kteří v roce 1425 oblehli královské hrady Žebrák a Točník, se raději Krašovu vyhnuli.

Jako obranu před vrhacím stroji nechali Kolowratové vystavět na přístupu malou pevnost Hrádek, kopce nebyly zalesněny, takže se nepřítel nemohl dostat nepozorovaně ke hradu.

Hradní areál v průběhu staletí majitelé několikrát zvětšovali a rozšiřovali, trojúhelníkové jádro zpočátku tvořil palác, brána, kterou střežila břitová věž, zřejmě nejstarší bergfritový typ na našem území.

Koncem 13. století vznikla nová brána na západě, tady stála i nová válcová věž, další palác, stojící nad Berounkou, přibyl v 14. století. Renesance a pozdější barokní úpravy pak spojily vše do jednoho celku.

Šestnácté století bylo ve znamení přeměny hradu na zámek, zmizela většina opevnění. Zároveň se tu vystřídalo několik majitelů, až se v 17. století dostalo do držení Františka Miseroniho z Lisonu, který ho získal se svým tchánem Janem Grefem z Grefenberka.

Panství bylo v bídném stavu, dokonce se o něm psalo jako o zadluženém a zpustošeném, kde „pro velikou loupež není možná ani za humna vyjít, aby svlékání šatů a braní dobytka nebylo“, jak uvádějí dobové prameny.

Miseronové byli jednou z předních evropských klenotnických rodin, zdatnými brusiči drahokamů, uměli vybrušovat kameje, drahokamové mozaiky, intaglie a v oboru stáli na špici. (Intaglio je drahý kámen, později sklo, se zahloubeným řezaným nebo rytým reliéfem, který se ve starých dobách - Mezopotámie, Indie, Asýrie, antické Řecko - užíval také jako pečetidlo. Při tvorbě intaglií ve skle je rytý reliéf určen pro pohled z opačné hladké strany.)

Miseronové si ale na panství počínali jako na dobytém území, snažili se ho co nejvíce vyždímat. Nejhorší byl Franz Miseroni, toho zabil lednický kovář, když hájil svou ženu před dotěrným šlechticem.

Protože zakoupené panství sousedilo s plaskými cisterciáky, nastaly všeliké tahanice, až Miseronové, kteří se stali českou katolickou šlechtou, přenechali plaským mnichům Krašov a okolní vsi.

Řeholníci se pustili do přestavby zámku na letní sídlo. Zprvu velmi počestné, pak to trochu sklouzlo do velkého veselí. Mniši sem jezdili na honitby, konaly se tu tancovačky, žádná náboženská cvičení, a k tomu dvakrát ročně velké popíjení. To přitahovalo kumpány ze široka daleka, tvrdilo se, že žíznivý mnich je ve veselosti dobrým příkladem. V té době tu všechno fungovalo. Pak přišlo v roce 1785 zrušení kláštera, mobiliář odvezli, objekt částečně pobořili, mnoho materiálu se použilo jako stavební.

Roku 1800 se Krašov zmiňuje jako ruina. O tu se začali na počátku 20. století zajímat vlastenci, učitelé, ale i lidé z okolí.

První vlastivědnou procházku uspořádali v roce 1909, tehdy se ustavil spolek pro záchranu hradu. Uspořádaná sbírka vynesla téměř 40 tisíc zlatých, což byla úctyhodná částka. Hrad vykoupili od majitele plaského panství, který o zříceninu neměl zájem.

Spolek na záchranu Krašova v různém složení s přestávkami pracuje dodnes, v letech 1970 až 1971 na hradě probíhal archeologický průzkum, práce probíhaly i na opravě Podkrašovského mlýna.

Hrad se po neúspěšné restituci a složitých jednáních podařilo Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova odkoupit. V roce 2014 přebírá funkci předsedy po Petru Kyzlíkovi Jaroslav Sklenář.

Hrad je otevřen v červnu o víkendech mezi 10. a 16. hodinou, v červenci a srpnu denně ve stejný čas.

Až se pokocháte nádherným výhledem do údolí a pozvolna dojdete k autu, udělejte si zajížďku k nádherně renovovanému kostelu svatých Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců.

Když přijedete na místo, je to i častá zastávka vodáků, nebudete věřit, že kostel je nový, znovuvzkříšený. Stojí na základech gotického kostela, ten měl ale románský původ.

Stál při obchodní cestě u vsi Dolany, kterou vypálili husité, samozřejmě kostel pobořili. Místo bylo dlouho označeno jako pusté, nový kostel postavili za vlády Kryštofa z Kolowrat v roce 1530. Další pustnutí přišlo v průběhu třicetileté války, na další opravu čekal svatostánek po roce 1700.

Přišel další úpadek, ale protože stojí v záplavové oblasti, do investice na obnovu se nikdo nehrnul. Roku 1748 smetla velká povodeň hlinecké domy, kostel se dočkal oprav až o 90 let později, když začala nová výstavba. Koncem 19. století kostel několikrát vydrancovali a poničili vandalové. Nakonec zarostlá ruina dostala šanci.

Z iniciativy Hlineckých, za přispění řady státních orgánů, se začalo se záchranou, ale to se Berounkou zase v roce 2004 prohnala další ničivá záplava. Protože se z mobiliáře nic nezachovalo, jsou zde umístěny repliky, kostel elektrifikovali a zabezpečili před nenechavci.

Až uvidíte kostel zdáli, jen vydechnete úžasem. Vypadá, jako by tu přestál věky. Požádají se tu církevní obřady, svatby, kulturní akce, výstavy. Je tu moc příjemně, občerstvení skvělé. I děti si tu mají kde hrát, tady myslí na všechny.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Hrad Krašov