Přemyslovský Bezděz málem skončil jako stavební kamení

Nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II. má pohnutou historii. Přemyslovec ho nechal vystavět, Přemyslovce tu věznili. Přemysl Otakar II. hrad vybudoval jako protiváhu rozpínavosti Ronovců a Berků, kteří pokládali území za své. (Králi-zakladateli se aktuálně věnuje na hradě přístupná výstava — potrvá až do konce srpna.)

Hrad se datuje od roku 1264. Střídavě byl v rukou královských, pak zase v zástavě. Vlastnili ho páni z Dubé, Valdštejnové, sloužil jako klášter. Několikrát ho dobyli a vypálili, po josefských reformách zůstal opuštěn.

Stal se objektem zájmů romantiků národního obrození, krom jiného o něm napsal Svatopluk Čech báseň Vězeň na Bezdězu. Bedřicha Smetanu inspiroval bývalý klášter k napsání opery Tajemství, večerní návštěva roku 1833 silně zapůsobila na Karla Hynka Máchu k napsání Večeru na Bezdězu, který vyšel v Tylových Květech roku 1834. Máchovi je dedikována deska na skále v předhradí.

Do roku 1932 Bezděz vlastnili Valdštejnové, poté ho prodali za 2000 Kč Klubu českých turistů. Nyní je ve státní správě.

Hradní kopec je zalesněný, takže při výstupu poskytuje dostatečný stín. Pěšina není strmá, táhne se, lemují ji prázdné výklenky křížové cesty.

„Po smrti Přemysla Otakara II. nastaly v Čechách zlé, přesmutné časy!“ stojí v Obrázkových dějinách národu československého Jana Dolenského vydaných roku 1923.

Otakarovu synu Václavovi bylo sedm let a vládnout nemohl. Vítěz nad Přemyslem Habsburk Rudolf I. (1218-1291) se chystal do Čech. Kralevici na pět let ustavili poručníka, Otu Braniborského (1246-1299). Mezitím domluvila Václavova matka Kunhuta s Rudolfem sňatek Václava s Gutou (Jitkou), dcerou krále Rudolfa.

Královna po smrti Otakara vsadila na Habsburky. Rudolf drancoval Moravu, kterou odtrhl od Čech, a Otovi Braniboři plenili české území. Podobně si ale počínala i česká šlechta, země byla v totálním rozkladu. Kunhuta hledala pomoc u příbuzného Přemyslovců, slezského knížete Jindřicha IV. Ten vytáhl na Prahu, avšak Ota ho zahnal. Jindřich ale odtrhl od Čech Kladsko. Českým pánům ztráta území byla lhostejná. Aby Ota vyřadil Přemyslovce ze hry, nechal Václava i s Kunhutou odvézt právě na Bezděz.

Karel IV. odtud sledoval založení Velkého rybníka, nynějšího Máchova jezera. Z věže obhlédnete velkou část Čech, výhled je jedinečný. Je vidět i bývalý vojenský prostor Ralsko, kde po roce 1968 „hostovala“ sovětská posádka.

Husité hrad nedobyli, ač se o to pokoušeli. Když nastala éra pohodlnějšího bydlení, šlechta se odstěhovala, jako ostatně všude, na zámky.

Opuštěný hrad získal Albrecht z Valdštejna, nechal ho opevnit, po vítězství u Lutzenu roku 1632 se rozhodl pro velkolepou přestavbu na benediktinský klášter. Zanedlouho byl v Chebu (1634) zavražděn, a ze stavby zbylo jen navezené zdivo.

Jednu dobu odtud loupežili Švédové, hrad pustl. Pak se vrátili v 17. století benediktini a hrad přestavěli podle svého. Stalo se z něj poutní místo — a to ho zachránilo. Tisíce poutníků na kopec vynesly jako dary mnoho cenností, ty uloupili v roce 1778 Prušáci, kteří bojovali proti Marii Terezii.

Když byl roku 1785 zrušen klášter, hrad začali postupně rozebírat na stavební materiál. Zůstaly tu jen holé zdi, nakonec ho zachránili romantici národního obrození.

Bezděz vyniká dvěma válcovitými věžemi, velmi cenná je gotická kaple. Uvnitř hradu toho až tak moc neuvidíte, i tak je monument krásný. Hradní opevnění bylo stavěno podle přístupové cesty, poprvé v hradní architektuře bylo úsilí přesunout boj od hradního jádra co nejdále. Na Bezděz umístil své historické detektivky spisovatel Vlastimil Vondruška.

Nyní je Bezděz ve správě Národního památkového ústavu.

Výstup mě inspiroval k návrhu, aby NPÚ zakoupil tonometr, kterým by si návštěvníci mohli změřit tlak a tepovou frekvenci. Snad návrh projde, Bezděz by byl unikátem. Ale je i bez toho.

Velká věž, ze které vše přehlédnete, měří 40 metrů a je vyhlídková, z ním uvidíte i na druhou, 20metrovou Čertovu. Stojí u třetí brány a obývali ji prý pekelníci, kteří děsili posádku. Proto je zasvěcená hradní kaple přemožiteli ďábla, svatému Michalovi.

Na vedlejším Malém Bezdězu bývalo také opevnění, ale není už po něm ani památky.