Prasečí pomník a obří pyžamo. Největší turistické kuriozity Česka

V Přešticích mají kromě mohutného poutního chrámu a zajímavého muzea se stálou expozicí starých řemesel a živností ještě jednu raritu. Je jí zřejmě jediný pomník v Česku, který vzdává hold čuníkům.

Takzvané černostrakaté přeštické prase bylo v roce 1964 uznáno jako samostatné plemeno a v roce 1992 také jako genetický zdroj. Slávu těchto čuníků připomíná originální sousoší před budovou zemědělského podniku u hlavní silnice nad kostelem.

Když se podíváte na jižní okno věže brněnského kostela sv. Jakuba, spatříte v místě, kde se dotýkají gotické oblouky, zvláštní postavičku, která na kolemjdoucí vystrkuje nahé pozadí. Pověstí, které tuhle bizarní sošku vysvětlují, je hned několik.

Jedna z legend tvrdí, že farnost od Jakuba neměla ráda vrchnostenskou smetánku z Petrova, jehož směrem zmíněná svlečená část těla míří. Další příběh vypráví, že když mistr stavitel nedostal za svou práci pořádně zaplaceno, schválně si z měšťanů takto vystřelil.

Pro pohodlné rodinné výlety, třeba i s kočárkem, je Hruboskalsko jako stvořené. Dvě z hlavních turistických stezek, červená a žlutá, nemají prakticky žádná náročná stoupání. Navíc je tu nespočet zajímavých míst.

Vydejte se třeba do pověstmi opředených Dračích skal, do arboreta Bukovina nebo k Adamovu loži. Ve filmové pohádce tu přenocoval princ Bajaja a říká se, že když tu milenci stráví noc, jejich manželství bude dlouhé a narodí se jim mnoho dětí.

Jedním ze skalních útvarů v lesích kolem rybníka Zvůle je balvan s kuriózním tvarem. Najdete jej poblíž osady U Panského Lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov, asi 200 metrů od zelené turistické značky. Až ho spatříte na vlastní oči, poznáte, že zkrátka nemůže mít jiné jméno než Ďáblova prdel.

Podobně jednoznačný tvar má i Kamenný stůl, ukrytý v lesích při žluté značce mezi osadami Kunějov a Kunějovské samoty. Lidé se rádi dohadují, co znamenají další kamenné útvary v okolí. Zejména podivné základy kruhové stavby, menhir a kámen, z jehož povrchu vystupuje kamenná tvář s vyceněnými zuby.

Pelhřimov vyhledává řada turistů právě kvůli touze navštívit neobyčejné muzeum plné kuriozit, vynálezů a podivností všeho druhu. Sídlí v pěti patrech Dolní brány a k vidění je v něm například třímetrový zubní kartáček, největší pyžamo na světě měřící devět metrů, šaty ze známek i ze spínacích špendlíků nebo obraz pelhřimovského náměstí vyrobený z osmi druhů těstovin.

Pokud už jste si prohlédli všechny kuriózní exponáty, vydejte se na prohlídku expozice Zlaté české ručičky a také na putování stezkou českých rekordů. Tu lemují exponáty, které se do žádného muzea nevejdou. Potkáte třeba nejdelší spínací špendlík, největší trychtýř či obří polévkový hrnec.

Viklany na svém podloží spočívají jen nepatrnou plochou a je možné s nimi hýbat i s minimální námahou. Jeden z největších českých viklanů (s obvodem 11 metrů a hmotností 29 tun) objevíte kousek od Blatné, na jihovýchodním okraji obce Kadov.

Kámen bohužel nepřitahoval jen pozornost turistů, umělců a přírodovědců, ale také vandalů. Po opakovaném vracení na původní místo musel být zajištěn dřevěnými klíny. Dnes už se tedy bohužel neviklá. Okolím vede naučná stezka končící u Malého a Velkého čertova náramku, dalších nevšedních kamenných útvarů.

Hlavní českobudějovické náměstí je samo o sobě zajímavé svojí rozlohou. Se čtvercovým půdorysem 131 krát 131 metrů představuje jedno z největších náměstí v Evropě. V jeho středu stojí barokní Samsonova kašna a poblíž je v dlažbě zasazen okrouhlý balvan s vyrytým křížem: pověstmi opředený Bludný kámen.

Legenda praví, že kdo na tento tajemný kámen šlápne, zabloudí a dva nebo tři dny se nedostane z města ven. Jako řada jiných pověstí má i tahle jednu podmínku. Zabloudí totiž prý jen ti, kteří na kámen šlápnou náhodou.

V Pošumaví nad hrází rybníka východně od Bezděkova se tyčí pahorek a z jeho vrcholku se usmívá téměř třímetrová kamenná socha. Před několika lety ji vytesal Jiří Šulc, který prý chtěl, aby v odlehlém kraji byla nějaká známá památka.

Inspirací Šulcovi byla podobná socha, která ve středověku zřejmě stávala u slovanského hradiště poblíž Strakonic. Těhotné ženy se k ní chodily modlit za zdárný porod. Strakonickou bábu později nechala zničit církev. Podle dochované předlohy ji tedy pan Šulc vytesal z osmitunového kamene znovu. Své dílo pojmenoval Alžběta.

Na okraji Slavonic stojí hájovna a u ní malé muzeum samorostů, které vybudoval milovník dřevin Karel Tůma. Výsledky jeho celoživotní záliby si můžete prohlížet jednak v zahradě před hájenkou, menší samorosty jsou vystaveny v bývalé garáži a ve stodole.

Když popustíte uzdu fantazii, v rozmanitě tvarovaných kusech dřeva uvidíte prakticky cokoliv – pitoreskní postavičky, zvířata i roztodivné skulptury. Mnohé z nich slouží jako originální sedadla či prolézačky.

„Máte-li kde starou babu, škaredou a zvetšelou, pošlete ji do Kolovče, oni vám ji přemelou,“ napsal básník Jan Neruda. Také v Kolovči totiž mají svoji raritu: mlýn, který dokáže staré báby proměnit zpět na mladá děvčata.

Prazvláštní mlýn, pracující v poměru 7:1 (na jednu dívku je tedy potřeba sedm bab, je jedním z exponátů kolovečského Muzea techniky a řemesel. V expozicích jsou zastoupena všechna tradiční řemesla českého venkova, ale k vidění jsou i předměty velmi neobvyklé, třeba čepice ušitá z chorošů.