Pohádkový vodní hrad Švihov láká na Popelku i lodičky

Na přelomu 15. a 16. století nechal na místě bývalé tvrze Půta Švihovský z rodu Rýzmburků postavit velkolepý vodní hrad. Gotický hrad s obdélníkovým palácem byl obehnán hradbou se čtyřmi válcovými nárožními baštami, velkou hranolovou věží a jeho jádro bylo chráněno vodním příkopem. Svým opevňovacím vodním systémem patřil k nejlepším pevnostem své doby.

Dokončen byl však až Půtovými syny. Na dostavbě hradu se zřejmě podílel též známý architekt Benedikt Rejt, jenž postavil například Vladislavský sál Pražského hradu či chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.

V době své dostavby byla pevnost téměř nedobytná. Hrad se mohl pyšnit opravdu důmyslným obranným systémem. Zajímavostí je, že Švihov nebyl nikdy dobyt. Pravdou je, že prakticky ani nikdy dobýván nebyl. Za třicetileté války k hradu sice přitáhla švédská vojska, která jej oblehla, ale záhy si však Švédové bitvu rozmysleli. Poté, co vyrabovali a vypálili město, zase odtáhli.

O Půtovi se traduje, že byl velmi vzdělaným člověkem s vybraným chováním. Dokonce byl v pouhých 19 letech jmenován Vladislavem II. Jagelonským nejvyšším sudím českého království. Měl však i svou temnou stránku. Prý byl krutým panovníkem, jenž nutil své poddané k otrockým pracím a posílal je do vězení. Za to zřejmě mohly jeho nákladné stavby a následný nedostatek peněz. Za své skutky měl být ale potrestán a v jeho 44 letech jej ze Švihova odnesl čert.

Po Půtově smrti byl celý areál opevněn dalším pásmem hradeb, a navíc zabezpečen druhým vodním příkopem. Oba příkopy byly napájeny vodou z řeky Úhlavy. Kvůli dluhům museli v roce 1548 Švihovští hrad prodat. Vystřídali je Kavkové z Říčan, kteří stavbu částečně renesančně upravili. Dalšími vlastníky byli Černínové z Chudenic.

Po třicetileté válce byl Švihov málem srovnán se zemí. Pro císaře Ferdinanda III. představoval hrad svou nedobytností velkou hrozbu, a proto jej určil k demolici. Bál se, aby se nestal sídlem nepřátel. Naštěstí byla pobořena jen východní část opevnění.

Po druhé světové válce byl majetek Černínů zkonfiskován, přešel do správy státu a začal sloužit jen hospodářským účelům. Sály paláců byly přestavěny na sýpky a ke zbylé části vnějšího opevnění se přistavěly hospodářské budovy. Počátkem 50. let 20. století začaly na hradě postupné opravy. V dnešních dnech je Švihov ve správě Národního památkového ústavu.

Parkujeme přímo u hradu, kde mají výbornou točenou zmrzlinu, a tak neodoláme a bereme si jednu na cestu. Když přicházíme ke středověké stavbě, jako první nás samozřejmě upoutá vodní příkop. Všimneme si i části opevnění v podobě brýlové střílny. Po vodě se navíc od května do září můžeme projet na loďce kolem hradeb a okořenit tak výlet trochou romantiky. Pro turisty jsou zde k dispozici dvě lodičky.

Na hladině vodního příkopu zahlédneme kachny, ale i nutrie, které se nebojí vypravit na břeh a zjistit, zda nemá návštěvník něco dobrého. Svítí nám sluníčko a je tu opravdu krásně.

Jak už bylo zmíněno, hrad je neodmyslitelně spjat s Popelkou. Ikonickou scénu, kdy na nádvoří přijíždí na koni Libuška Šafránková ke svému princi Pavlu Trávníčkovi, zná snad každý. Když vejdeme do areálu, tak ihned zkoumáme, kde se asi pohádka natáčela. Na první pohled si nedokážeme filmové záběry skoro vůbec spojit s realitou a říkáme si, zda se Popelka procházela opravdu tady.

Před hradem se naštěstí nachází informační tabule, na níž zjišťujeme podrobnosti. Hrad pro natáčení sloužil jako statek Popelky, macechy a nevlastní sestry Dory. Například schodiště s ochozem, z něhož scházela macecha s Dorou před odjezdem na ples, bylo pouze kulisou přistavenou ke zdi. Místo dveří tedy herci lezli do oken.

Dnes bychom ho tu hledali jen stěží. Vidíme tu jen malou kulisu balkonu s maketou obou dam, a i šafáře Vincka se saněmi. Vedle postává holubí dům. Také Juráškova stáj tu již nikde není. Ta byla vytvořena filmaři ve výstavním sálu u pokladen. Záběry z princova království se poté natáčely v německém Moritzburgu.

U pokladny máme na výběr hned z několika okruhů. My volíme ten základní a spolu s paní průvodkyní se vydáváme na průzkum. Čekají nás všechny reprezentativní prostory středověkého hradu z přelomu 15. a 16. století. Podíváme se třeba do hodovní síně, ložnice hradní dámy nebo do krásného tanečního sálu s úchvatným stropem pocházejícím ze zámku Dobrovice.

Ve zbrojnici si kromě brnění a zbraní prohlédneme kuši, která krásně symbolizuje právě Tři oříšky pro Popelku. Na hradě nechybí ani kopie náhrobního kamene s vyobrazením hradního pána Půty. Líbila se nám také kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1489. V té se kromě oltáře nachází i vzácná nástěnná malba znázorňující Jindřicha z Rýzmberka jako sv. Jiří se statky, jenž vlastnil. Na fresce je zachycen samozřejmě též švihovský hrad, a to v podobě kolem roku 1520, což bylo za dob jeho největší slávy.

Poté nám paní průvodkyně ukazuje jakýsi malý tajemný otvor ve zdi, který nám do roka splní přání. Stačí do něj prý vložit prst a něco si přát. Kdo ví, zda to skutečně funguje. Pokoušíme štěstí a pro jistotu tuto hradní raritu otestujeme.

Dále si je možné zvolit prohlídkový okruh „Kuchyň“, „Věž“ či je k dispozici i bezbariérová varianta. Pro malé návštěvníky nesmí chybět pohádková verze „Za tajemstvím Popelčina střevíčku“. Děti tu plní různé úkoly a hádanky. Ve výstavní expozici je pro milovníky této pohádky připravena Popelka s Rozárkou, Popelčin střevíček i kuchyň s nešikovným kuchtíkem. Je zde zachycena scéna z královského plesu, soutěž o nejlepšího střelce či Vinckova cesta za kouzelnými oříšky.

Jelikož nám přeje počasí, vypravíme se prozkoumat i blízké okolí. Nedaleko od hradu nacházíme hezkou vyhlídku schovanou mezi stromy. Ze Švihova se tedy přesuneme necelé čtyři kilometry do obce Kamýk. Vyhlídka se nachází v přilehlém lese a na skalní špičku vedou strmé schody. Na vrcholu se vypíná velký kříž a je tu malý „plácek“ k odpočinku. Ačkoli výhled postupně stromy zarůstá, i tak je to tu velmi malebné. Ideální místo pro zakončení dne.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Státní hrad Švihov