Pod Klínovcem není tma. Z okolní turistické nabídky přechází zrak

Boží Dar – Boží vyhlídka – skiareál Neklid… To je asi nejpohodlnější začátek cesty k úvodnímu cíli této trasy. Od první jmenované lokality leží zhruba v tříkilometrové vzdálenosti, a ačkoliv se jedná o velice kvalitní vyhlídkové místo, nachází se v nižší nadmořské výšce než zmíněný Boží Dar (1028 m n. m.).

Zmíněným cílem je Hadí hora (941 m n. m.), k níž nás v tuto chvíli vede příjemným klesáním žlutě značená turistická stezka.

Název hory – pomineme-li, že se jí rovněž říká Kamenná nebo německy Grauenstein (Šedý kámen) – nezní úplně povzbudivě. Jsou za tím dávné legendy – podle nich místo odjakživa nahánělo strach, takže tu dokonce býval vyhlášen zákaz pastvy dobytka; naprosto pak „mimo zákon“ bylo vyskytovat se na hoře po setmění. Když k tomu připočteme zvěsti o bílé paní či kamenném zámku zříceném do nitra země pod tíhou kletby, je zřejmé, že před sebou rozhodně nemáme nějaký tuctový kopec.

To se potvrzuje vzápětí, když příchozí stane na horním okraji rozsáhlého, do údolí klesajícího kamenného moře (tvoří je granitový porfyr s hojně zastoupeným křemenem). Skvělý půlkruhový výhled rozevírá svou náruč, hluboko pod námi je zřetelná část Jáchymova, nad ním se po obou stranách vzpínají zalesněné vrchy, pohled míří do namodralé dálavy, až kamsi do panství sousedních Doupovských hor.

O Hadí hoře se občas píše jako o místu dobře skrytém. A což teprve krušnohorská Gorila! Místo, jež se nachází, použiju-li přirovnání z úvodu textu, téměř úplně „pod svícnem“. Zoologické pojmenování se v tomto případě pojí se skalní věží. A také s velice strmou a místy poměrně nečitelnou neznačenou stezkou. Ale popořadě…

Pokud se rozhodneme ke Gorile pokračovat z Hadí hory, pak nejkratší cesta vede asi 300 metrů po žluté ve směru na Jáchymov, poté odbočíme vlevo na neznačenou stezku a zahájíme přímý sestup do údolí, jímž protéká Klínovecký potok. Proti jeho proudu je to asi půl kilometru k dolní stanici lanovky na Klínovec. Což je ovšem jiná trasa než ta naše.

Protože ke Gorile se stoupá, a to docela prudce, nenápadnou lesní pěšinkou, která občas – a jakoby naschvál – mizí v hustých smrčinách a mezi četně se vyskytujícími balvany, takže výstup je skoro až akční… Pokud si trasu nedobrovolně neprodloužíte, tak od lanovky je to k hledané skále zhruba 600 metrů.

Vysloveně fotogenická skalní věž se tyčí v nadmořské výšce 970 metrů a oblíbená je nejen mezi turisty, ale i lezci. „Najdete tu deset cest na lezení s obtížností 2–5,“ uvádí web Krušnohoří – Erzgebirge. To ale v tuto chvíli ponecháme k využití povolanějším, pokocháme se pohledem na skalisko – a průhledem mezi stromy opět na Jáchymov – a pokračujeme dál.

Vyhlídkových vrchů je v Krušných horách, a to právě i v těsné blízkosti Klínovce, víc než dost. Na jeden z nich ještě vystoupáme, ale teď změníme tematiku. Na řadě je zaniklá osada, vzdušnou čarou asi tak čtyři kilometry severovýchodně vzdálená od vrcholu nejvyšší krušnohorské hory.

Jedním z výchozích míst pro pěší výšlap může být například Loučná pod Klínovcem, odkud se lze vydat ve směru na Háj a pak přes táhlý zatravněný vrch do dalšího z řady malebných údolí. A stanout v místě, jež kdysi patřilo osadě Königsmühle.

Pod prameništěm Černé vody, na severní výspě přírodní rezervace Horská louka u Háje, v 915 metrech nad mořem, připomínají bývalou osadu ruiny půltuctu domů. Většinou se jedná o zbytky kamenných obvodových zdí, v jednom případě lze ovšem i nahlédnout do interiéru. Působivé místo dotváří řada dřevěných plastik a volně vystavených artefaktů – ostatně každoročně se tu koná setkání řezbářů, hudebníků a dalších umělců. Osada zanikla v 50. letech minulého století, šest desítek obyvatel muselo odejít…

S nadmořskou výškou 1097 metrů je v české části Krušných hor čtvrtou nejvyšší. Řada lidí, s nimiž jsem hovořil či jejichž názory jsem zaznamenal na různých webových stránkách (s jejich míněním se plně ztotožňuji), jí přisuzuje prvenství jako coby vůbec nejkrásnějšímu vrcholu celého pohoří. Řeč je o Meluzíně.

Z již zmíněné Loučné pod Klínovcem se dá pohodlně ke zmíněné hoře dojít – částečně po silnici je cesta asi tříkilometrová, o poznání zajímavější, byť o něco delší a s větším převýšením, je varianta vedoucí nejprve pod vrchol Klínovce a poté do Pytlácké rokle. V rokli stojí za zastávku nevelký vodopád. Napájený je vodou Plavenského potoka a přístup je k němu velesnadný – dává o sobě vědět v těsné blízkosti neznačené asfaltové cesty. A pak už je to jen zhruba kilometr a půl na vrchol Meluzíny.

Ten je poměrně rozlehlý, tvoří ho dvojvrcholová skalka, celkově se jedná o skalnatý hřbet, dlouhý přibližně 700 metrů a široký čtvrt kilometru. V dosahu nejvyšších partií „roste“ ze země spousta dalších skal a balvanů. A úplně nahoře navíc socha Meluzíny, jež je dílem Pavla Vítka, výtvarníka a spisovatele.

Vyhlídka je odsud báječná. Rozlehlé lesní partie, další vrchy, na horizontu Klínovec s nápadnou telekomunikační věží – vzdušnou čarou je to na „střechu“ Krušných hor asi tak dva a půl kilometru západním směrem.

Tato cesta pod Klínovcem a v jeho blízkém okolí sice právě končí, nabídka pohoří je ale pochopitelně mnohonásobně větší. A to i v případě, že se soustředíme jen na malý výsek horstva na území v blízkosti Božího Daru.

Takže jen pro úplnost připomeňme známé Božídarské rašeliniště, 1215 metrů vysoký Fichtelberg u německých sousedů, ještě blíž za státní hranicí kouzelné údolíčko, kde pramení pohraniční Polava (Pöhlbach) mířící k Oberwiesenthalu, město Jáchymov… A pochopitelně i vrchol samotného Klínovce.