Po stopách ponurých balad Erbenovy Kytice s pochoutkou miletínských modlitbiček

„Nevesely truchlivy,” popsal krajinu svého dětství Erben, tehdy bylo v okolí mnoho rybníků, ponuré nevlídné lesy. Miletínsku se také říkalo vodní svět, ale to už je dávno, pradávno.

Bylo tu plno nostalgie, plno pověr, zvláště v zimním čase se tu scházeli sousedi na táčkách a nešetřili povětšinou pochmurným vyprávěním. Tady se zrodily Erbenovy balady. Každý známe několik veršů alespoň z Polednice, Zlatého kolovratu nebo Štědrého dne, Svatební košile, utkaných do Kytice.

Erben je představitelem romantismu, sbíral české lidové písně a pohádky. Mimo jiné pracoval s Františkem Palackým v Národním muzeu, byl muzejním archivářem...

Nevesely truchlivy už dávno vzalo za své, ale asi pětikilometrová naučná stezka začínající u Erbenova rodného domu, připomíná některé balady a zároveň odkazuje i na historii. Domek má moderní háv, ale zařízení je původní.  Rozhodně vás cesta nevysílí, jen zhruba kilometrový úsek po silnici vedoucí lesem je trochu únavný.

Od domku, v němž je muzeum, otevření je nutno domluvit (poradí vám v informacích na náměstí,) vede cesta k malé studánce spojené s Polednicí. Její dřevěná socha s jurodivým výrazem evokuje verš „Malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba...” Tady se krom připomenutí balady seznámíte s Erbenovou rodinou.

Vůkol voní mateří-douška, jak se ještě ve třicátých letech minulého století psala všeobecně známá rostlina.

Dceřina kletba je dalším zastavením v místě zvaném Popraviště. Miletín měl právo hrdelní, informace připomenou i poslední popravu cizoložné ženy, která se zbavila plodu. U chmurného místa stojí pískovcová socha Panny Marie. Mírné stoupání vás zavede k soše Pána na koni. Dřevěný jezdec hledící na Miletín připomíná Zlatý kolovrat. “Okolo lesa pole lán, hoj, jede jede z lesa pán...” Autorem soch je Michal Jára z Nymburka.

Bývalé miletínské lázně a pramen ve lese poukazují na Záhořovo lože. V kapli je zpodobněn Jan Nepomucký, prý má tvář K. H. Máchy, Erbenova přítele. Tím by se rozluštilo, jak Mácha vypadal. Další zastavení je na miletínském hřbitově, zde jsou odkazy na Svatební košili a Holoubka. Zbylá tři informují o městě a Erbenových přátelích.

V Miletíně můžete navštívit i bývalý zámek s expozicí Českého amatérského divadla.

Co k městečku neodmyslitelně patří jsou perníčky.  Rozhodně neopomeňte navštívit prodejnu výborného cukroví známého jako Miletínské modlitbičky. Jsou dobré i jako zdroj energie na cestu.

Pernikář Josef Erben vyrobil roku 1864 perník s marcipánem a mandličkou uprostřed pro zdejší pouť.

Po každé bohoslužbě nesli věřící malé modlitební knížky s sebou, chlapi šli na pivko, ženy s dětmi na něco sladkého. Erben se trefil do chuti a vyrobil malý mls.  Sláva modlitbiček se spolu s hořickými trubičkami vydala do světa.

V roce 1926 je tu mlsal i T. G. Masaryk. V roce 1949 byla firma ”znárodněná”, v roce 1991 v restituci vrácena Karlu Erbenovi, který vrátil modlitbičky znovu mezi milovníky sladkého pečiva.