Po stopách golema, ochránce pražských Židů

Příběh se stal v době vlády císaře Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století. Hlavní roli v něm sehrál rabín Jehuda Löw ben Becalel. Byl to učený a pokrokový muž, kterému stářím ubývaly síly, a proto hledal pomoc v moudrých knihách.

Ve sklepení jeho domu se začaly dít zázraky. Ve snaze ochránit židovské ghetto před nepřátelskými projevy křesťanů stvořil golema, kterému dal jméno Josille. Během tajemného rituálu tak z hlíny vznikla bytost podobná člověku. Podle jednoho z příběhů bylo možné golema oživit hebrejským nápisem emet (pravda) napsáním na jeho čelo. Smazáním prvního písmena vzniklo však slovo met (mrtvý), což vedlo ke znehybnění hliněného sluhy.

Socha se dala také oživit vložením šému do golemových úst. Byl to kousek pergamenu s tajemnými znaky. Pro toho, kdo mu šém do úst vložil, pak golem pracoval a poslouchal jeho příkazy. Pomáhal tedy se vším, co bylo potřeba. Každý pátek před večerní modlitbou v synagoze byl šém vždy golemovi vyňat, aby byl dodržen sváteční klid.

Vynálezcův plán však nebyl dokonalý. Jednou mu rabi Löw šém zapomněl vyměnit a golem překypující nadměrnou energií vtrhl na ulici a začal ničit vše, co mu stálo v cestě. Když se to jeho pán dozvěděl, přispěchal na pomoc a šém vyjmul. Protože mu však došlo, že může být golem lidem nebezpečný, schoval jej na půdu Staronové synagogy. Ukrývá se tedy golem právě tu?

Naše první kroky vedou na pražské Mariánské náměstí, kde na nás z pravého rohu Nové radnice shlíží socha rabína Löwa. I levé nároží radnice však stojí za pozornost. Zde nalezneme sochu Železného rytíře, který připomíná fanouškům Star Wars postavu Darth Vadera.

Železný rytíř skrývá zajímavý příběh o zlomeném srdci. Dle pověsti tu zkameněl muž, jenž se zamiloval do dívky, kterou z nešťastné lásky usmrtil. Rytíř stále čeká na vysvobození. Probudit ho mohou slova odpuštění vyřknutá nevinnou dívkou ve stejný den a hodinu, kdy k osudné vraždě došlo. Původní sochu rytíře nalezneme v Muzeu hlavního města Prahy.

Z Mariánského náměstí pokračujeme Maiselovou ulicí. Tato ulice patří do městské části Josefov, dříve Židovského města. Dominantou ulice je Maiselova synagoga, vybudovaná v letech 1590 až 1592 primasem Židovského města Mordechajem Maiselem, jenž financoval rozsáhlou renesanční přestavbu ghetta.

Tato původně renesanční budova byla při požáru roku 1689 poškozena a v průběhu dalších let prošla mnoha stavebními úpravami. Dnes slouží jako výstavní prostor a depozitář Židovského muzea či místo pro komorní umělecká vystoupení.

Synagoga tu však není jediným zajímavým bodem. V ulici je také zachycena golemova podobizna v dlažbě. Její hledání se stává vcelku zábavným a vzrušujícím. Proto přesné místo nebudeme prozrazovat. Buďte si však jisti, že nelze přehlédnout.

Další místo, jež nás zajímá, jsou pozůstatky domu rabbiho Löwa v nedaleké Široké ulici, který byl v minulosti zbořen. Můžeme si však všimnout repliky domovního znamení a pamětní desky v místech, kde dům stával.

Z Široké se vrátíme zpět a pokračujeme Maiselovou, jež nás dovede ke Staronové synagoze. Ještě před tím se zastavíme u bývalé židovské radnice s nejneobvyklejšími hodinami v Praze. Ačkoliv na věžičce můžeme vidět klasický číselník s římskými číslicemi, hodiny ve štítu nad bočním průčelím zdobí čísla hebrejská. Ručičky se tu pohybují v obráceném směru, jelikož hebrejské písmo se čte zprava doleva a menší ručička ukazuje minuty, větší hodiny. Radnice je tedy místem, kde čas běží “pozpátku”.

Staronová synagoga tedy podle jedné z verzí na své půdě golema schovává. Pokud se o tom chceme sami přesvědčit, máme smůlu. Na půdu totiž platí zákaz vstupu. Tento zákaz údajně v 18. století porušil rabín Ezechiel Landau. Něco ho na půdě ale tak vystrašilo, že se bál o tomto zážitku více hovořit. Dalšimi, kdo se vydali v golemových stopách, byli např. zuřivý reportér E. E. Kisch a záhadalog Ivan Mackerle. Oba byli ve svém hledání neúspěšní. Po golemovi jako by se slehla zem a oni odtud odešli bez jediného důkazu o jeho existenci.

Staronová synagoga tu stojí od roku 1270 a je nejstarší fungující synagogou nejen v Praze, ale i v Evropě. Uvnitř se prý nachází velká židle, na kterou není radno usednout. Legenda totiž praví, že na ní sedával sám Löw. Kdo si na ni odváží sednout, do roka prý zemře. Pokud chceme vidět vstup na samotnou tajemnou půdu, musíme synagogu obejít směrem k Pařížské ulici. Odtud jsou vidět malá dvířka na půdu a kovové schůdky, které k nim vedou.

Z Pařížské ulice se přesuneme do ulice 17. listopadu, která lemuje Starý židovský hřbitov. Nahlédnout zde můžeme do malého okénka a podívat se na hřbitov. Na hřbitově je pohřben i sám rabbi Löw. Ten však ani po své smrti nezahálí.

Legenda říká, že tak docela nezemřel a ve své hrobce sedí a čte knihy. Mimo nich pročítá i napsaná přání, která lidé vsouvají do jeho hrobky. Ta nejvroucnější rabbi splní. Své přání zde například položila i Michelle Obamová v roce 2009 při návštěvě Prahy. Samotné Židovské muzeum nabízí různé prohlídkové okruhy. Otevřeno je od 10 do 16 hodin. Staronová synagoga pak návštěvníky vítá od 9 do 17 hodin s výjimkou sobot a židovských svátků.

Otázka, kde golem zůstává, je stále nezodpovězena. Zmiňovaný německy píšící novinář židovského původu Egon Erwin Kisch golema neobjevil. Dle jeho teorie však golema přesunul rabínův sluha Abrahám Chájim, který pomáhal s jeho zničením. Údajně golema se svými pomocníky “přestěhoval” o kousek dál, a to do podzemní místnosti Pinkasovy synagogy. Ani tam však neměl zůstat. O pár dní později pokračuje dále do sklepa v bývalé Cikánské uličce do domu patřící jednomu z Židů, Asheru Balbiererovi, aby nakonec skončil na židovském hřbitově na pražském Žižkově.

Tato teorie však v sobě ukrývá mnoho nejasností a nezodpovězených otázek. Šifru k rozluštění umístění golema možná ukrývá samotný Löwův náhrobek. Kromě učencova erbu je součástí obou stran též nápis v hebrejštině. V něm by měla být zakódována formule potřebná k oživení golema. Text obsahuje různá podivná básnická a slovní spojení.

Jestli se opravdu podařilo v dávných dobách stvořit rabimu pomocí hlíny a magie stroj podobný dnešnímu robotovi, který jej bezmezně poslouchal a ochraňoval místní lid, můžeme nechat jen na naší představivosti a přemýšlet, co je na pověsti o golemovi pravda.