Článek
Největší volnost dává cestovatelům návštěva Islandu po vlastní ose, přičemž výhody i úskalí byly popsány v předchozím článku. [celá zpráva]

Ne všechny islandské komunikace připomínají naše silnice a cesta může být někdy dobrodružná.
Pokud se na ostrov vydáte z kontinentální Evropy, přistanete v ospalém městečku Seyðisfjörður. Prvním cílem putování může být ledovcové jezero Jökulsárlón, nacházející se bezprostředně u jižního pobřeží.

Ledovcové jezero Jökulsárlón na jihovýchodě Islandu
Kry uvolňované z ledovce jsou řekou unášeny do moře, kde z nich příboj na plážích vytváří abstraktní ledové skulptury.

Kry z ledovcového jezera Jökulsárlón často odplaví řeka přímo do moře. Na přilehlých plážích se tak objevují nevšední útvary.
O něco západněji se po okružní silnici číslo 1 dostanete k národnímu parku Skaftafell. Odtud lze vystoupat na travnaté náhorní plošiny, z nichž je v případě příhodného počasí rozhled na divoké pobřeží i na okolní ledovcové řeky. Z mnoha místních vodopádů je patrně nejznámější varhanovitý Svartifoss.

Údolí ledovcove řeky Morsá v národním parku Skaftafell
Máte-li zájem připomenout si loňské erupce vulkánu Eyjafjallajökull, lze z blízkého kempu podniknout celodenní trek bezprostředně kolem sopky do oblasti Þórsmörk.

Okolí Eyjafjallajoküll je cestou od Skógafossu lemováno množstvím menších vodopádů
Terén již bude zcela jistě přívětivější nežli před rokem, kdy se příroda pod vrstvami sopečného prachu a popelu jen velmi zvolna znovu probouzela k životu.

Z kempu u vodopádu Skógafoss se dá kolem Eyjafjallajoküll absolvovat vícedenní trek do Þórsmörku.
Za zdolání několikasetmetrového převýšení budete odměněni (za předpokladu příznivého počasí) nesčetnými výhledy na nehostinnou krajinu i divokou oblast Þórsmörk.

Láva po erupcích sopky Eyjafjallajoküll žhnula i několik týdnů po uklidnění vulkánu
Cestu autobusem zpět do kempu lze přerušit zastávkou u dalšího z mnoha vodopádů – Seljandafoss, mezi jehož zvláštnosti patří možnost projít se za padající masou vody.

Pohled na údolí Þórsmörk

Vodopád Seljalandsfoss je vysoký 60 metrů
Mezi dostupné cíle islandského vnitrozemí patří údolí Haukadalur, v němž se nachází řada gejzírů, včetně jejich „praotce“ Geysiru, který dal všem ostatním jméno.

Gejzír Strokkur (v islandštině máselnice) se nachází v údolí Haukadalur a chrlí vroucí vodu v pravidelných intervalech až do výšky 20 metrů
Odtud je možné se přesunout ke kaskádovitému vodopádu Gullfoss na řece Hvítá, vysokému Háifossu a následně třeba do Duhových hor.

Údolí říčky Fossá za vodopádem Háifoss

Kaskádovitý Gullfoss (Zlatý vodopád) na řece Hvítá
Tato cesta již vyžaduje automobil s pohonem všech kol, který je schopný zdolávat brody. Turistickým centrem celé oblasti je kemp v Landmannalaugaru. Přestože je zdejší počasí velmi proměnlivé, jistotu skýtá místní přírodní termální koupaliště.

Duhové hory obklopující kemp Landmannalaugar
Z Landmannalaugaru lze podniknout celou řadu více či méně dlouhých a náročných treků po okolních kopcích, které skutečně hýří barvami. V oblasti jsou rovněž pozorovatelné četné geotermální jevy.

Silnice F208 východně od Landmannalaugaru
Nechcete-li se vracet stejnou cestou, lze z Landmannalaugaru pokračovat po silnici F208 směrem k jihu. Cesta vede prakticky pustou oblastí s řadou brodů a nabízí řidičský i vizuální zážitek.

Silnice F 208 jižněji od Eldgjá
Netoužíte-li po civilizaci Reykjavíku, lze zamířit do oblasti severních fjordů. Poslední větší aglomerací při cestě na sever je Borgarnes s řadou výtečných restaurací.

Městečko Borgarnes na západě Islandu
Na západní výspě Evropy, kterou je Látrabjarg, se vedle silného větru setkáte i s množstvím papuchalků. Vedle nich stojí za zhlédnutí i blízký vodopád Dynjandi alias Fjallfoss.

Ĺátrabjarg, nejzápadnější místo Evropy je domovem mnoha papuchalků

Vodopád Dynjandi (Fjallfoss)
Cestou zpět na východ lze z okružní silnice číslo 1 odbočit za nejvodnatějším vodopádem starého kontinentu, kterým je Dettifoss, nedaleko oblasti Mývatn. Ta je vedle stejnojmenného jezera v průvodcích popisována i jako sídelní oblast komárů, kteří se mají vyskytovat kolem zmíněné vodní plochy (na základě vlastní zkušenosti nemůže autor potvrdit).

Nejmohutnější evropský vodopád Dettifoss
Za návštěvu stojí i geotermální oblast v okolí vulkánu Krafla. Zde je možné se přesvědčit, jak Islanďané využívají geotermální energie.

Jeden z kráterů Krafly - Víti, v pozadí geotermální elektrárna
Pomyslnou tečkou před návratem zpět do Seyðisfjörðuru může být návštěva dalšího vulkánu – Askja. Cesta do vnitrozemí opět předpokládá připravenost vozu i posádky, neboť zdejší silnice připomínají cesty v našem slova smyslu pouze velmi vzdáleně.
Na samotný konec lze cestou zpět do civilizace odbočit k ledovcové jeskyni Kverkfjöll, kterou pod tajícím ledem vyhloubily termální prameny.