Perly Českobrodska září nad i pod zemí

Na Český Brod – kam na úvod míříme – již z notné dálky upozorňuje o celé věky mladší „památka“, která díky své výšce bývá za dobré viditelnosti patrná dokonce již ze severních okrajů Prahy. Na mysli mám vysílač Liblice, který se svými dvěma 355 metrů vysokými věžemi je vůbec nejvyšší stavbou v Česku. Hvězdná brána, jak o ní hovoří Jakub Pokorný v publikaci Kde jste ještě nebyli (107 netradičních míst v Praze a okolí), se tyčí opravdu jen pár kroků východně od centra Českého Brodu.

Právě tam jsme stanuli – konkrétně na náměstí Arnošta z Pardubic, v samém srdci města se zhruba sedmi a půl tisíci obyvatel na Kolínsku. Jméno Brod se historicky váže k říčce Šembeře a brodu na trase z Prahy do Kolína. Přívlastek Český městu přibyl na počátku 14. století, založeno bylo o dvě staletí dřív.

Dominantou náměstí je kostel sv. Gotharda. V první polovině 14. století jeho stavba vystřídala původní románský svatostánek. Nový objekt postupně prošel třemi přestavbami: okolo roku 1500 gotickou, v roce 1613 renesanční a ve druhé polovině 18. století barokní, jež mu vtiskla současný vzhled.

Patronem, jehož jméno kostel nese, je sv. Gothard z Hildesheimu. Žil v letech 960 až 1038, jednalo se o bavorského benediktina a mimo jiné i biskupa. Je patronem nejen mnoha evropských a tuzemských měst či kostelů, ale i zedníků.

Hned v těsném sousedství kostela stojí nepřehlédnutelná kamenná renesanční zvonice, která tu vyrostla v letech 1578-1585.

Pozoruhodných objektů a míst je v historickém jádru, od roku 1990 městské památkové zóně, pochopitelně víc. Určitě zaujmou zbytky středověkého opevnění z červeného pískovce. Uvádí se, že hradby vybudované ve 14. století původně dotvářely tři brány a osmnáct bašt. Dochovala se tzv. Kouřimská brána.

Daleko to z náměstí není do Jiráskových sadů, kde má od 60. let 16. století své místo kostel Nejsvětější trojice. Současnou podobu získal v roce 1613, v padesátých letech minulého století byl restaurován. V současnosti slouží jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.

Teď se ovšem vrátíme zpět na náměstí, ke staré radnici, o níž první zmínka pochází z roku 1402, a sestoupíme pod ni do rozsáhlých sklepních prostor. Gotických chodeb vyhloubených ve 14. století je tu odhadem možná 200 metrů, jedno z míst na trase slouží i jako netradiční svatební síň. Podzemní prostory byly zpřístupněny veřejnosti v 90. letech minulého století – poté, co byly nejen upraveny, ale i zbaveny závalů.

Někteří historikové soudí, že kdysi bylo možné dostat se podzemním tunelem i ke kostelu sv. Gotharda – k němu je to nějakých padesát metrů.

Účelem sklepení bylo nejen uskladňování potravin a piva (varné právo bylo městu uděleno v roce 1360), ale i být vhodným úkrytem před nebezpečím všeho druhu.

Prohlídky zahajované v informačním centru, jež má sídlo v radniční budově, se konají i mimo sezónu, a to ve všední dny v 10, 13 a 14 hodin.

V blízkém okolí Českého Brodu se návštěvníkům nabízí řada dalších pozoruhodných cílů. Zhruba tři kilometry je to k tvrzi v Tuchorazi. K ojedinělé stavební památce, nikoliv poslední na této trase.

Z podzemí se tak nyní vydáme naopak vzhůru do dvacet metrů vysoké věže. Ta je nejzachovalejším dokladem pozdně gotické tvrze z druhé poloviny 15. století. Původní, podstatně skromnější tvrz tu nad říčkou Šemberou vyrostla v roce 1409. O změnu se zasloužil Mikuláš z Landštejna, významný královský hodnostář – v roce 1468 zahájil přestavbu na okázalé šlechtické sídlo. Nechyběla ani zmíněná hranolová věž – vstupní i obytná.

Kromě ní se dochovaly i zbytky paláce a část obvodového zdiva, ale hlavním předmětem zájmu návštěvníků zůstává věž. Respektive její interiéry s gotickými klenbami a mobiliářem.

Podobně blízko Českému Brodu je i obec Tismice. Na závěr této trasy jsme si nechali jeden ze stavebních tuzemských unikátů. Jím je románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z konce 12. století. „Trojlodní bazilika z neomítnutého pískovce nebyla nikdy výrazně upravována a řadí se k předním románským památkám Česka,“ charakterizuje stavbu Průvodce na cesty – Středočeský kraj (2006).

V letech 2008-2010 se uskutečnila generální rekonstrukce tohoto dvouvěžového svatostánku. Ta sice mj. odhalila, že v 15. století se zřítila část jižní zdi – ovšem následně byla obnovena přesně v duchu románské stavby. Původní úzká románská okénka byla rozšířena do současné podoby v roce 1755.