Patřil Praseti i Rackovi. Z gotického hradu zbyly jen romantické ruiny opředené pověstmi

Na Věžku vede vcelku nenáročná, zhruba 200 metrů dlouhá cesta z obce Druztová - ta se nachází deset kilometrů od Plzně nedaleko Třemošné. Prvně je obec písemně zmiňována roku 1351 a předpokládá se, že její pojmenování vychází z výrazu drst, což v jazyce našich slovanských předků znamená drsný. Do roku 1921 nesla obec název Druzdová, pouhou změnou jednoho písmena se z ní stala současná Druztová.

První možnost, kde zaparkovat dopravní prostředek, je u restaurace s názvem evokujícím americký vesmírný výzkum, nese totiž jméno Apollo a stojí u zdejšího fotbalového hřiště. Od ní se dá, a to i automobilem, zleva mírně klesající cestou dojet ke kostelu se hřbitovem.

Kostel svaté Maří Magdalény byl vybudován na ostrohu nad Berounkou v roce 1351 Rackem ze Švamberka, pravděpodobným prvním držitelem hradu. Ten tak učinil k uctění památky své první ženy Marie po její smrti, nutné bylo, aby s jeho záměrem souhlasil i arcibiskup. Ve své době byla u kostela poblíž hradu rovněž fara i dřevěná venkovská stavení, ovšem za časů husitských válek byl kostel prakticky zbořen. Po obnově v 17. století získal barokní podobu. Chráněnou kulturní památkou, spolu s márnicí a obklopující zdí, se stal kostel roku 1958.

A právě odtud je to oněch 200 metrů na zříceninu. Lesní cesta nejprve klesá k rybníku, pojmenovaném vcelku logicky Pod hradem, pak obratem doprava počíná krátce stoupat k vrcholku skály s ruinami. Díky tomu zříceninu mohou navštívit i ze zdravotních či věkových důvodů fyzicky méně zdatní.

Prokazatelným stavitelem hradu je zmíněný Racek ze Švamberka, ovšem možné je, že o něco dříve, kolem roku 1300, to bylo dílo vladyky Ratmíra, Rackova otce. Později je zde zmiňován jistý Otík z Chrástu, který se nějak nepohodl se samotným králem Václavem IV. Tudíž král vyslal své vojsko, hrad byl půl roku obléhán a poté se ho roku 1406 zmocnili královští vojáci. Následně došlo mezi oběma soupeři ke smíru a hrad byl Otíkovi navrácen.

Jeho nástupcem se stal Petr z Chrástu, Otíkův syn, pro svoji zřejmě nedobrou povahu zvaný Prase. Za jeho působení byla se souhlasem krále Zikmunda Lucemburského k panství připojena Třemošná. Ovšem ne nadlouho, Petr se přidal k husitům, a tak o Třemošnou zase přišel, ba i o Věžku. S husity se Zikmund vskutku nebratříčkoval. Nicméně roku 1434 byl hrad „Praseti“ navrácen, aby byl následně postoupen Přibíkovi z Klenové.

Obnova ruin hradu, jehož chátrání se nastartovalo v 15. století, začala v 60. letech minulého století. Po náročné práci se začaly pod zarostlými nánosy objevovat zbytky zdí, které z velké části můžeme díky úsilí historického kroužku badatele Václava Uchytila vidět dnes.

Severně v lese ležící vyvýšenina nese název Homolka. Na tomto pahorku se našly artefakty z pozdní doby bronzové či z pozdní doby halštatské, tudíž zde stálo již dříve hradiště. Tím bylo upřesněno, že tamní zbytky opevnění nebyly ani pozůstatkem tábora dobyvatelů hradu, ani součástí hradního opevnění.

S Věžkou se pojí pověst pojednávající o pánovi, který na hradě umrzl. Nebylo to však proto, že by mu došlo palivo do krbu, ale spíše trpělivost s manželkou, jež je zmiňovaná jako hašteřivá semetrika. Jejím manželem byl hradní pán Racek ze Švamberka a zbavoval se jí tím, že se před ní zavíral v malém pokojíku nahoře ve věži. Jednoho dne po mrazivé noci služebnictvo marně vyčkávalo, kdy pán zase sestoupí do svých komnat. Jak lze vytušit, již se tak nestalo, Racek byl nalezen ve věži umrzlý.

Traduje se i několik pověstí o ukrytém pokladu, a proto tady někteří návštěvníci občas plánovaně kopli pod zdivo a zbytky hradu jsou tak skromnější než v 70. letech.

Pod hradem je údajně vykopána tajná chodba, která končí v hlubinách ukrytého rybníka. A tam má mít hnízdo kachna snášející zlatá vejce. Aby vám je vydala, je prý nutné před koupelí v dozajista chladné vodě absolvovat trojí bohoslužbu - zda ji celebruje kačer, není zmiňováno, a pak vyrazit ke kachnímu hnízdu bez otáčení a s blíže nespecifikovaným trvalým zaříkáváním. Kachna pak vejce sama předá příchozímu. Zda je to pouze kachna novinářská, se lze přesvědčit jedině sestupem do podzemí.

Aby toho nebylo málo, ony chodby se tam větví, takže jsou tam k nalezení i místa s mincemi a šperky označené zeleným plaménkem. Tomu je však radno se vyhnout, kdo se jej jen dotkne, do tří dnů je na prkně.

Výhled na řeku od zříceniny je působivý, vlevo je vidět nedaleký most s prvorepublikovým Dolanským mlýnem a vilou. A obezřetnosti třeba nejen v podzemí u plaménků, malý pomníček na srázu naznačuje, že zde někdy pravděpodobně došlo k osudové nehodě, jak je u podobných volně dostupných vyhlídek občas běžné (stačí zmínit hrad Hus nad Blanicí nebo nad Vltavou zříceninu Maškovec, též zvanou Kotkův hrad, kde k smrtelným pádům rozhodně došlo).