Opomíjeným skvostem ve stínu monumentálního Černínského paláce je jeho zahrada

Palác začal budovat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic. Psal se rok 1669, zahrada byla založena v roce 1693, architektem byl Francesco Caratti. Dobudoval ji v roce 1723 hrabě František Josef Černín z Chudenic, vnuk zakladatele.

Zahrada má dvě části, starší osová kompozice je koncipována v původní podobě z konce 17. století a navazuje svými bazénky na severní průčelí paláce. Je zakončena Kaňkovským letohrádkem, ten ale asi nemá nic s významným architektem co do činění. Kaňka se sice podílel na dobudování zahrady, ale přímá souvislost s pavilonem s vysokými okny nebyla prokázána.

Zahradu velmi zdevastovali Prusové při obléhání Prahy v letech 1741 až 1742 a v roce 1757. Dělostřelecké koule jsou zazděny v protějším kapucínském kostele.

Zahrada, do níž se vchází z Loretánského náměstí z ulice směřující na Nový svět, je docela rozlehlá. Stará část má původní úpravu, nad ní se nachází nádherný anglický park s velkou travnatou plochou (zákaz vstupu na trávník), mnoha keři omamně vonících azalek a nevonících pěnišníků. K tomu tulipány, nyní i pivoňky, zkrátka přehlídka barev. Vše perfektně ošetřené a neustále zavlažované skrytými vodomety.

Množství laviček láká k odpočinku, městský hluk sem nepronikne. Psi do zahrady nesmějí.

Ve staré části zahrady stojí bazén s vodotryskem, pod ním je kaskádovitá fontána složená ze dvou bazénů. Jsou obložené mramorem, bez ozdob, z horního přepadá voda do spodního. Další kašnu najdete v anglickém parku, z maskaronového chrliče by měla vytékat voda, bohužel je tu sucho.

Za zmínku stojí i hraniční kámen, který v roce 1990 dostal od svého bavorského protějšku jako výraz dobrých vztahů tehdejší československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier.

Černínský palác, nyní ministerstvo zahraničních věcí, má pohnutou historii.

Hrabě diplomat Jan Černín z Chudenic sem přenesl rodovou sbírku, ve válkách o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století byly stavba i zahrada značně poničeny. Hlavně v roce 1757 byla budova velmi poškozena pruskou dělostřelbou.

Dlouhodobě obýván přestal být v roce 1777, ale při korunovaci Leopolda II. v roce 1791 se tu konaly velkolepé slavnosti a plesy.

Černínové se na čas přestěhovali do Vídně, palác posloužil v letech 1796 až 1819 pro obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění. Poté tu byl špitál s lékárnou, útulek pro chudé, továrna na karty a sušárna chmele. Budova sloužila i jako kasárna.

Po roce 1928 palác získal stát a usadilo se tu ministerstvo zahraničních věcí. Areál prošel celkovou rekonstrukcí pod vedením architekta Pavla Janáka.

Za protektorátu zde sídlil úřadující protektor pro Čechy a Moravu (1939 až 1945), za záhadných okolností tu zahynul 10. března 1948 i ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Prvního července 1991 byla v paláci podepsána dohoda o rozpuštění Varšavské smlouvy.