Článek
Pro Josefa II. byla terezínská pevnost obzvlášť důležitá. Proto na její výstavbu vyčlenil celých dvanáct miliónů rakouských zlatých, což představovalo zhruba roční rozpočet říše. Vedle toho pozval zkušené inženýry z Francie, aby do Terezína promítli to nejlepší z téměř 300leté historie bastionového opevňování. Díky tomu vyrostla nejdokonalejší francouzská pevnost 18. století paradoxně na území Čech.
Komplex zabíral plochu a rozloze téměř 400 hektarů a v dobách míru počítal s posádkou o síle šest tisíc mužů. Za války se tento počet mohl zvýšit až dvojnásobně. Zásoby uschované v pevnosti zároveň mohly po dobu tří měsíců uživit polní armádu čítající šedesát tisíc mužů.
Když se terezínští pustili do boje, ohrozili mírová jednání
V roce 1790 byla pevnost dostavěna a připravena na útok Prusů. Politická situace se ale změnila a dřívější rivalové museli čelit nové hrozbě. Ovšem ani Napoleonova vojska k terezínské pevnosti nepřitáhla. Bitvy se pak terezínská posádka nedočkala ani v roce 1866, kdy vypukla válka s Pruskem.
Válečná strategie se za posledních sto let výrazně proměnila a Prusové pevnost jednoduše obešli. Terezínští muži přesto chtěli bojovat. Zaútočili proto na železniční most v Neratovicích a vyhodili ho do vzduchu. Netušili, že tím zkomplikovali mírová jednání, protože Rakousko a Prusko mezitím uzavřely příměří.
V Terezíně se tak poprvé střílelo a umíralo až během druhé světové války. Tehdy nacisté tuto pevnost proměnili v koncentrační tábor a gestapo v jejích zdech mučilo zadržené vězně. Osudy všech těchto obětí od roku 1947 připomíná Památník Terezín, který můžete navštívit i dnes.
