O dramatech dávných erupcí vypovídá i malebná krajina v srdci Čech

Z obce Horní Stakory, kde určitě stojí za vidění kostel sv. Havla z roku 1903 a vedle něj dřevěná zvonice z počátku 18. století, míříme po modré turistické značce na jeden zdánlivě idylický, skoro až nenápadný kopec. Úzká cestička vede travnatým svahem a brzy mizí v lesním porostu. To už jsme vstoupili na území přírodní rezervace Vrch Baba u Kosmonos.

Sopečná dramata zde zuřila už poměrně dávno, v třetihorách (byla poslední svého druhu na území dnešního Středočeského kraje), ovšem dodnes jsou patrná. Nejen vrcholovými výlevy čedičové horniny s charakteristickou odlučností. Na turisty tu čekají průduchy, průrvy, jeskyně a dokonce i krátery. Jeden nás právě přivedl až k vrcholu zvanému Dědek.

V nejvyšším místě, 358 metrů nad mořem, se ze sopečného vrcholu stává krásná přírodní vyhlídka. K přehlédnutí je část území Českého ráje, dál na horizontu je opět velice zřetelný Ještěd, víc vpravo a také citelně dál jsou k zaznamenání vrcholy Krkonoš. V polovině května na nich ještě zářily bělostné sněhové plochy.

O půl kilometru dál se nachází pomyslná střecha této přírodní rezervace. Vrchu se říká Baba a dosahuje nadmořské výšky 363 metrů. Krátce po době svého zrodu byla Baba vysokou sopkou, čtvrtohorní eroze ji značně snížila – na podobě se rovněž podepsala stará těžba. Také zde je k vidění kráter – krátce před vrcholem jím vede turistická trasa, také zde je k mání vyhlídka. Ovšem poněkud jí nepřejí vzrostlé stromy, ale ani ty neubírají místu na kráse.

První úder blesku a následný požár v roce 1693 ještě ustál – následovala totiž oprava, ovšem opakovaný úder v roce 1720 už byl osudový. Od té doby pustl a měnil se v romantickou zříceninu. Zříceninu – z hlediska turistického – mimořádně přitažlivou...

Řeč je o hradu Zvířetice, k němuž jsou to dva kilometry jihozápadně z Bakova nad Jizerou. Na dohled odtud je i sopečné návrší, které jsme před chvílí opustili, jsme stále takřka na dohled města automobilů.

Hrad tu vznikl na počátku 14. století, zasloužil se o to Zdislav z Lemberka, příslušník rodu Markvarticů. Hradu vévodily tři okrouhlé věže – z nich se do současnosti dochovala jen jedna jediná. Ani ta není zcela kompletní, téměř polovina (na výšku) jí chybí, ale to jí neubralo ani na přitažlivosti, ani na funkčnosti. V minulém století totiž byla opravena a začala sloužit jako naprosto dokonalá rozhledna.

Výhled na hradní areál i blízké okolí je z jejího vrcholu skutečným zážitkem. Zbylé zdi jen naznačují, jak hrad, jenž zažil i přestavby na zámek, kdysi vypadal, jaké služby svým majitelům (patřil k nim mj. i Albrecht z Valdštejna) poskytoval.

V plné kráse tak činil zhruba do poloviny 17. století – tehdy přestal být sídlem vrchnosti a začala se nad ním stahovat mračna temnějších barev. A pak přišly dva údery blesku... Ale to již znáte.