Novohradský skanzen připomíná život za železnou oponou

Novohradský hrad postavili Vítkovci, páni z Růže, kolem roku 1250. Vznikl na vitorazské stezce, zemské obchodní cestě, a původně plnil především strážní funkci. Dnes však uvnitř hradu nalezneme expozici, která se věnuje především historii rodu Buqoyů, jenž získal Nové Hrady těsně před Bílou horou, tedy v roce 1619. Panství Buqoyům patřilo až do roku 1945, kdy byl veškerý majetek znárodněn na základě dekretů prezidenta Beneše.

Již od počátku však sídlo nevyhovovalo požadavkům na komfort šlechtického bydlení, a proto nechali na náměstí postavit městský palác, takzvanou barokní rezidenci, která zde stojí dnes jako hotel. I ta byla časem nevyhovující. Nebyla totiž příliš reprezentativní. Proto byl na začátku 19. století nedaleko postaven ještě pozdně klasicistní zámek.

Ale zpátky k hradu. Již u hlavních bran nás zaujme poměrně hluboký příkop s hloubkou až 14,5 metru a šířkou 23 metrů. Svého času sloužil kromě vojenského významu i jako domov pro jeleny či daňky.

Při prohlídce si pak můžeme prohlédnout především mobiliář ze zámku. Jediná autentická místnost je hradní archiv, kam ukládali Buquoyové písemnosti, a současně jej používali jako síň slávy s nejcennějšími rodovými památkami.

Místnosti dominuje zlacená zbroj, kterou získal údajně Karel Bonaventura Buqoy od císaře za vítězství na Bílé hoře. Najdeme tu však i připomínku na jeho poslední boj v Uhrách, a to zkrvavenou košili. Hrad pořádá o víkendech adventní prohlídky, a je tedy možné jej navštívit i mimo sezonu.

Cestou z hradu navštívíme samozřejmě i zmiňovaný zámek, jenž Buqoyové obývali od roku 1806 do roku 1945. Přízemí zámku patřilo kuchyni a bytům pro služebnictvo. V prvním patře bychom našli společenské místnosti s hraběcími pokoji, druhé patřilo hostům. V roce 1848 přibyla zámecká kaple a v roce 1852 vnější kamenné schodiště spolu se zimní zahradou.

Po druhé světové válce byl zámek zkonfiskován a v době občanské války v Řecku (1949-1955) se stal domovem pro řecké děti. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.

Dále prostory sloužily střední zemědělské škole a dnes je zámek v majetku Akademie věd České republiky se sídlem pro jedno z oddělení Mikrobiologického ústavu AV ČR. Přístupný je tedy alespoň krásný a rozlehlý park, do kterého se dostaneme po cestě okolo zámku. Najdeme tu fontánu, několik laviček i rybník.

Pomalu se budeme přesouvat k hraničnímu přechodu. Než tak učiníme, zastavíme se ještě na okraji města, kde na místním hřbitově stává Buquoyská hrobka, již nelze přehlédnout. V roce 1890 ji nechal vybudovat hrabě Karel Bonaventura Buquoy.

Tuto pseudogotickou stavbu navrhl pražský stavitel Josef Schulz a její realizace se protáhla do roku 1903, kdy ji dokončil novohradský stavitel Karel Brůžek z Rakovníka. Již na první pohled nám velmi připomíná schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Na rozdíl od ní však nemá podzemní krypty.

Nad vchodem do zádušné kaple nás upoutá krásná pozlacená mozaika Panny Marie podle návrhu malíře Maxe Švabinského. Samotná hrobka má pak dvě části. Kapli v patře a kryptu v přízemí. Nad vchodem do přízemí si můžeme všimnout kamenného reliéfu s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem „Dieu et mon roi“ neboli „Bohu a mému králi“.

V hrobce je dodnes umístěno celkem osm rakví s pozůstatky Buquoyů. Další členy bychom pak našli v původní rodinné hrobce novohradského kostela ze 17. století. V současnosti je hrobka ve správě technických služeb města, a není tedy pravidelně veřejnosti otevřena. Kvůli této impozantní stavbě však stojí za to zastavit, byť jen na chvilku.

Od Nových Hradů se přesuneme na naši poslední zastávku k nedalekým hranicím s Rakouskem, kde si připomeneme, jak to vypadalo v období tzv. studené války, tedy v letech 1947 až 1989. Skanzen ochrany státní hranice, jenž je i součástí Novohradského muzea, byl vybudován v těsné blízkosti bývalé celnice na hraničním přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck v roce 2013. Před listopadem 1989 bychom se na hraniční přechod bez speciálního povolení nedostali. Dnes je vše jinak, a tak se vypravíme na průzkum.

Už z dálky jsou nepřehlédnutelné 150 metrů dlouhé věrné rekonstrukce originálních drátěných zátarasů, včetně „signální stěny“. V jejich blízkosti nám běhá mráz po zádech. Přibližně do roku 1965 byla státní hranice mimo jiné střežena takzvanou elektrickou stěnou, v níž bylo životu nebezpečných až 6000 voltů. Po roce 1965 bylo vysoké napětí z plotů odstraněno. Hraniční stavby a překážky pak doplňují expozici služby na státní hranici.

Základ skanzenu tvoří exponáty z bývalého soukromého pohraničního skanzenu v Borovanech vybudovaného Radomilem Markem. Prohlédnout si tak můžeme například výstroj s výzbrojí pohraničníků, jejich noclehárnu, kancelář či koutek pro signalistu. Exponáty nás dokonale přenesou v čase. Ačkoliv je muzeum malé, je spolu s výkladem pana průvodce velmi obohacující.

Provoz skanzenu zajišťuje Kulturní a informační centrum Nové Hrady. Od roku 2021 jsou dokonce v terénu podél hranice rozmístěny QR kódy s odkazem na zajímavé příběhy a události, které se v období železné opony v daných místech staly. Otevřeno je v sezoně každý den kromě pondělí od 10 do 16 hodin.

Kromě zmíněného stojí za návštěvu v Nových Hradech také dobová novohradská kovárna, kterou lze navštívit před vstupem do hradu, nebo klášter Božího Milosrdenství spolu s kostelem svatého Petra a Pavla.