Neznámá česká zřícenina ukrývá fascinující úkaz. Temného rytíře předpovídajícího počasí

„Zřícenina hradu Rotštejn leží na samém okraji Klokočských skal a je typickou ukázkou, jak si to, co člověk kdysi vytvořil, příroda zase bere zpět,“ vítá nás kastelánka Hana Talli Hlubučková, která památku úmyslně ponechává v co nejpřirozenějším stavu.

„Neděláme žádné zbytečné úpravy, nenajdete tu skákací hrady ani jiné podobné atrakce, ale spíše dbáme na to, aby si lidé uvědomili přirozený běh věcí a jak všechno pomíjí. Zdejší pískovcové skály vznikly před necelou stovkou milionů let, jednoho dne přišel člověk a upravil je k obrazu svému. A když nejprve v hradě a poté ve vesnici bydlet přestal, příroda si je zase převezme, což tady prezentujeme,“ vysvětluje Hlubučková.

Část návštěvníků, která skalní zříceninu hradu navštíví, si podle kastelánky stěžuje, že tu vlastně „nic není“. Připisuje to ale zkratkovitosti doby a skutečnosti, že lidé se odnaučili vnímat.

Nevšedním faktem je, že zhruba třetinu návštěvníků Rotštejna tvoří osoby se smyslovým postižením, zrakovým či sluchovým, které vnímají jinak. Speciální prohlídka může trvat hodinu a půl až dvě, aby mohli účastníci nasát atmosféru a naladit se na ni.

Je možné tady absolvovat kompletní hmatovou prohlídku, sáhnout si na repliky zde nalezených nádob, speciální erb i kachle, které odpovídají velikostně i hmotnostně, aby si to nevidomí mohli co nejlépe představit. Kompletní popisky po celé stezce Klokočskými skalami jsou navíc i v Braillově písmu. Texty ve skalách i na hradě Rotštejn jsou pak přeložené do českého znakového jazyka. Když přijde neslyšící s komunikátorem, sejme si QR kód a dostane informace ve svém mateřském jazyce.

„Pokud je osoba od narození neslyšící, nemusí zcela rozumět klasickému psanému dlouhému textu. Vnímaní neslyšících je složité, vnímají svět jinak, proto potřebují texty ve zjednodušené češtině, kupříkladu neskloňují a nečasují, nerozlišují tykání nebo vykání. Potřebují trochu odlišné výrazové prostředky,“ vysvětluje kastelánka, která se zasazuje o to, že je na Rotštejně najdou.

Za „Tichou stezku Klokočskými skalami, stezku nevídanou“ získala lokalita Cenu Adolfa Heyduka pro geologickou lokalitu nejvíce přátelskou ke zdravotně postiženým už v roce 2018, tedy krátce po svém otevření. Za zpřístupnění hradu Rotštejn těmto skupinám návštěvníků ji pak obdržela v roce 2022.

Na hradě příležitostně provází i nevidomý průvodce. Celá stezka Klokočskými skalami je dlouhá devět kilometrů, nachází se na ní četná schodiště a složitý terén, nevidomí a slabozrací návštěvníci na ní proto potřebují doprovod.

Během letních prázdnin je hrad standardně otevřen každý den v týdnu od desáté hodiny ranní do čtvrté odpolední, v sobotu se zavírá o hodinu později. Plné vstupné činí padesát korun, snížené vyjde na polovinu.

Prohlídkový okruh začíná výstavním prostorem ve skalní místnosti, která vypadá jako jeskyně, ale spolu s dalšími obdobnými ji vytesali lidé po roce 1600, kdy pod zbytky zpustlého hradu vznikalo vesnické osídlení. Postupně zde vybudovali šest chalup a statek pod věží. Obývali je poměrně dlouho, poslední dítě se zde podle církevní matriky narodilo v roce 1896.

V současnosti je zde umístěna výstava akvarelů zdejšího malíře Jiřího Lodeho, dále jsou do konce léta vystaveny historické recepty. V čase žní přibydou výrobky ze slámy a související hra pro děti a v srpnu se zde objeví textilní techniky minulých staletí.

„Na hradech se vždy žilo a hospodařilo, proto to máme udělané tak, že jak jde hospodářský rok, tak máme souhrnnou koncepci výstav pod názvem Rotštejnská setkávání, a ke každé akci je připraveno něco pro děti, aby se zábavnou formou přiučily. Vysvětlujeme dětem třeba to, že ne vždy měli lidé zdroje umělého světla a museli umět spoustu věcí dělat podle denní doby,“ popisuje kastelánka. Konají se tu i osvětové přednášky, pravidelně kupříkladu Dny pro život bez lepku, ty nejbližší se uskuteční 27. července a 10. srpna.

Vytesané místnosti tvoří v hlavním skalním bloku návštěvnicky atraktivní labyrint, můžete se v něm projít i nízkou tajnou chodbou, na jejímž konci čeká buď pověst, či úkoly naučné hry. V některých chalupách se dochovalo kompletní ostění, měli tu i kamna, samozřejmě ve skále neměli komín, byly to tzv. dýmné jizby, nad kamny byla prohlubeň ve stropě a kouř vyletěl ven nad dveřmi.

„Na stěně zde můžete vidět místního černého rytíře. Pískovce táhnou vodu, takže když je vidět víc, ztmavne, znamená to, že bude pršet. Ještě máme tak dvě a půl hodiny. Je to stoprocentní,“ vysvětluje kastelánka s tím, že hlídat počasí je ve zdejší oblasti zásadní. Při návštěvě je třeba dbát především na bezpečnost.

Když je bouřka nebo prší, hrad je uzavřen a není moudré ani vstupovat do skal. Klokočské skály jsou pískovce proložené železivcem a limonitem, mají tendenci přitahovat blesky, které se od nich navíc odrážejí. A pláštěnky před nimi náruživé turisty, kteří si nebezpečí leckdy neuvědomují, rozhodně neochrání. Dodává, že žlutá trasa Klokočskými skalami z bezpečnostních důvodů není vhodná pro cyklisty, kočárky ani odrážedla za jakéhokoli počasí.

To už ale stoupáme nahoru. Z původně velkého hradu založeného ve 13. století toho dodnes příliš nezbylo. Po schodech se jde do zvýšeného přízemí, kde se nacházelo hospodářské patro. Podle průzkumů zde byla i hradní kaple. Na jejím místě se dodnes konají katolické svatby. A jedná se o kulisy až neuvěřitelně romantické.

Z hradních trosek je půvabný výhled na vrch Kozákov, ve zlatých časech hradu tomu tak ale nebylo. V 19. století byl tím směrem kamenolom a odtěžily se skály spolu s jižním a jihovýchodním opevněním hradu. V té době zanikl i velký podhradní rybník.

Přicházíme k části hradu, kde kralují děti. Čekají tu na ně hradní domalovánky podle místních pohádek. Když rodiče poslouchají výklad, ty nejmenší děti se mohou posadit v nevšedním, avšak velmi útulném dětském koutku pod skalním převisem, půjčit si pastelky a malovat, zatímco rodiče poslouchají průvodce. Leckdy se prý přidá i nějaký ten dědeček.

V prostorách, kde bývala hradní kuchyně, se podle období pojednává kupříkladu o sklizni, předpěstovává se i obilí a popisují dobové recepty. Hned vedle je užitková zahrádka, čtvercové záhony typické pro středověké hrady v prostoru zříceniny reprezentují čtvercové květináče. Do bylinkové zahrady chodili jak kuchaři pro ingredience do dobových pokrmů, tak i mnich apotékář, který panstvo léčil.

Nachází se tu i pravidelně doplňovaná miska s vodou pro zvířecí návštěvníky, jichž se po boku páníčků objevuje nemalé množství. A zdaleka se nejedná jen o psy a kočky. Na hrad už mimo jiné zavítali papoušci, a dokonce i kachňátka.

Ve vyšším patře, prostoru tehdejšího šlechtického obydlí, dnes prosperuje šestiletý keř klokočí. Zdejší průvodci na krku nosí růžence z něj vyrobené.

Hrad Rotštejn nebyl do skal vytesán. Na třech skalách byla do tvaru zploštělé krokvice vystavěna dřevěná budova šlechtici rodu Markvarticů, později známých jako Rotštejnů. Po požáru kolem roku 1272 dřevo nahradila hrázděná nástavba.

Po jediném prokázaném dobytí a současně vypálení hradu v roce 1318 zde byl vystavěn zděný palác podle tehdejší německé módy. Jednalo se tedy o poloskalní hrad s výraznými prvky zděné architektury. Rod Rotštejnů vymřel na počátku 15. století a hrad zanikl kolem roku 1500. Po roce 1514 už byl v historických pramenech uváděn jako pustý.

Ke zkáze Rotštejna pravděpodobně došlo v důsledku přirozeného zvětrávání pískovcových skal a následného poklesu terénu, k čemuž dochází dodnes. Zbytky zdí posloužily ke stavbě domků v podhradí, svou roli sehrál i zmíněný kamenolom. Jsou tu ale stále patrné cenné kousky původního zdiva, které jsou ponechány v přirozeném stavu.

Novým projektem Rotštejna, který bude realizován v září či na počátku příští sezony, je umístění tabulek v hmatové latince v nejvyšším vyhlídkovém patře zříceniny. Budou k nim instalovány i zmenšené tvary okolních kopců, aby měli nevidomí lepší představu o okolí.

„Popisky v Braillově písmu jsme vzdali, protože někteří návštěvníci nám z něj bohužel vydloubávali kuličky. Rodiče někdy dětem dokonce nepochopitelně půjčovali předměty, které jim to usnadnily. Takový vandalismus může mít pro člověka, který je na Braillovu písmu závislý, fatální následky. Proto jsme raději zvolili hmatovou latinku a obrysy,“ přibližuje kastelánka další plány.

„Rotštejn není komerčním místem pro ty, kteří si chtějí jen rychle udělat fotku na sociální síť a uhánět dál. Běžce samozřejmě necháme vyběhnout nahoru a dolů a pokračovat v cestě. Zásadní je ale přestat pospíchat a udělat si čas na seznámení s místem a jeho atmosférou. S dětmi malujeme, hrajeme hry, určujeme bylinky a ukazujeme jim sezonní zvyky, ale není to na deset minut. Chce to alespoň hodinu času. Přijďte v klidu a vychutnejte si to,“ zve všechny zájemce kastelánka, pro kterou je hrad evidentně mnohem víc než „jen“ práce. A to je v dnešní uspěchané době čím dál tím vzácnější.