Nejznámější malířský padělek je tahákem pražské výstavy Falza? Falza!

Výstava si klade za cíl představit česká i zahraniční falza, obrazy a další artefakty, o nichž byli jejich majitelé přesvědčeni, že vlastní ojedinělé umělecké skvosty.

Pamatujete si na scénu z filmu Císařův pekař, kdy je císaři nabízena další da Vinciho Mona Lisa? Již jich má několik, ale která je ta pravá?

Neodborným okem nijak, perou se s tím i odborníci vybavení moderními technologiemi. Vzpomeňte na skvělý film Nahá pastýřka, českou detektivku, kde se vše točí kolem obrazu a geniálního padělatele (film tu promítají).

Národní galerie Praha nabízí ve výstavě Falza? Falza! ke zhlédnutí falzifikáty uměleckých děl vytvořené od 17. do 20. století, vedle nich pro srovnání i originály.

Výstavu si lze prohlédnout buď samostatně, nebo ve skupině v rámci komentovaných prohlídek, kterými provádějí historici umění, edukátoři či lektoři Národní galerie Praha. K účasti na komentované prohlídce je nutné registrovat se.

Ve výstavě naleznete padělky jak zahraničních mistrů, tak i velmi žádaných a ceněných českých malířů. Největší pozornost je soustředěna na Emauzské učedníky namalované Han van Meegerenem roku 1937 a kopii tohoto díla, které vytvořil malíř Josef Steiner v domnění, že maluje podle originálu (fotografie Emauzských učedníků vzhledem k právní ochraně není možné otisknout - pozn. aut.).

Na padělatele se přišlo náhodou. Han van Meegeren studoval malířství, fascinovali ho staří mistři, jejichž styl se naučil perfektně kopírovat. Měl rád přepych, ženy, alkohol a drogy, to vše ho stálo hodně peněz. Specializoval se na falza největšího holandského malíře 17. století Johannese Vermeera van Delft (1632–1675).

Nekopíroval galerijní díla, ale obrazy, o kterých se vědělo, že je Vermeer namaloval, ale které někam zmizely. Jedním z nejslavnějších děl jsou Emauzští učedníci, které vystavili v prestižním rotterdamském Museum Bojimans Van Beuningen. Námětem je Caravaggiův obraz se stejným názvem.

Znalci se vyjádřili, že jde o spojnici mezi Vermeerovými žánrovými a historickými díly. Koupě obrazů muzeem povzbudila Meegerenovu ješitnost, namaloval dalších šest „Vermeerů”, mezi nimi i výjev Kristus a cizoložnice, vystavené nyní jako zápůjčka taktéž ve výstavě Falza? Falza!

Dalším exkluzivním dílem, jenž je ve výstavě vystaven, je kopie Emauzských učedníků od českého malíře Josefa Steinera (1910-1981), který ji na zakázku vytvořil pro hraběte Jiřího Sternberga (1888-1965). Hrabě byl velkým obdivovatele holandského malíře, kopie byla namalována v době, kdy se ještě nevědělo, že předlohou je falzum.

Malíř a zároveň starožitník Han van Meegeren se vysmíval svými obrazy tehdejším odborníkům, kteří odmítali jeho obrazy a falza přijímali coby skvělá, náhodou objevená Vermeerova díla.

Na vše se přišlo ve chvíli, kdy se po válce zjistilo, že se mu podařilo prodat plátno Kristus a cizoložnice nacistickému pohlavárovi Hermannu Göringovi, který plundroval za války umělecké poklady po celé Evropě.

Cena byla neuvěřitelná – 1 650 000 guldenů, tedy asi za dnešních 7 milionů dolarů. Druhý muž Třetí říše se chlubil, že vlastní pravého Vermeera. Na svou sbírku byl maršál letectva a vrchní říšský lovčí náležitě hrdý. Pracovalo pro něj speciální komando historiků umění, ti mu vytipovávali umělecké předměty, které pod nátlakem a pod cenou kupoval. Značná část byla ukradena bohatým židovským sběratelům a bankéřům.

Malíře zatkli jako kolaboranta napomáhajícího rozkrádání holandského kulturního dědictví a hrozil mu trest smrti. Tehdy Meegeren přišel s tím, že se jedná o jím zhotovené padělky a ve vězení namaloval výjev Kristus mezi učenci, přičemž odborníkům sdělil svůj padělatelský rozsah. Ti se mu vysmáli, že přece oni nejlépe vědí… Smích je přešel, když jim načrtl malbu, na kterou poté namaloval Krista mezi učenci. A zejména poté, když rentgenové paprsky jeho slova potvrdily.

Han van Meegeren skupoval po antikvách stará plátna, původní malbu odstranil a namaloval svůj námět štětcem z jezevčích chlupů. Do přírodních barev nadrtil bakelit. Ten po zaschnutí popraskal a vytvořil dojem staré malby. Poté ještě obrazy v troubě zapékal, kvůli zestaření je omotával kolem horké roury kamen.

Nakonec se začala padělat i jeho díla, hodně se napakoval jeho syn Jacques, který falza podepisoval signaturou svého otce.

Výstava představuje přes 100 obrazů, jsou zde zastoupena i díla jednoho z nejpřednějších sběratelů Františka Ferdinanda d´Este. Ten měl v oblibě svatého Jiřího, sbíral svatého v jakékoli podobě. Kromě obrazů jsou k vidění i další umělecké předměty.

Ne vše jsou padělky, kopírovala se konkrétní díla, tím padělek nevzniká. Falzum je záměrný podvrh, většin vytvořený za účelem obohacení. V osmi sálech rozdělených do čtyř oddílů uvidíte umělecká díla od starého Egypta, přes pravoslavné ikony, imitace A. Dürera, čínské kresby tuší, několik soch, vázy, padělky obrazů J. Zrzavého, J. Schikanedera…

Stálou sbírkovou expozicí Šternberského paláce jsou Staří mistři II, která volně navazuje na sbírkovou expozici Staří mistři, která je k vidění v nedalekém Schwarzenberském paláci. Výstavy jsou zpracované odlišnými styly, přesto se vzájemně doplňují, a lidé tak mohou díla umělců nahlédnout v různých kontextech.

Ve Šternberském paláci, skrytém za pompézní budovou arcibiskupství, sídlila v letech 1811 až 1871 předchůdkyně Národní galerie Společnost vlasteneckých přátel umění.

Předchůdcem nynějšího paláce bylo renesanční sídlo Lobkoviců, poté tu sídlili Fürstenbergové, Schwarzenbergové, v roce 1690 se pustil do přestavby Václav Vojtěch ze Šternberka. Dokončení se protáhlo do roku 1707, palác se stal jednou z nejvýraznějších světských staveb počínajícího baroka v Čechách.

V letech 1821 až 1847 byly v paláci umístěny sbírky Národního muzea. Roku 1871 připadl objekt Spolku paní a dívek svaté Anny, byl to v Rakousku-Uhersku první útulek pro mentálně postižené ženy. Palác bývá někdy označován jako Ernestinum, podle mecenášky Ernestin, kněžny z Auerspergu.

Po vzniku republiky až do roku 1947 ho užívala armáda, za protektorátu tu sídlilo protektorátní vojsko, od roku 1945 Hradní stráž. Národní galerii připadl roku 1947. Součástí paláce je i zahrada rozkládající se nad Jelením příkopem.