Největší skalní hrad Vranov uchvátí romantickými pomníky a krásnými výhledy

Vranov byl založen Heníkem z Valdštejna kolem roku 1425 jako gotická pevnost. Již na začátku 16. století se ale uvádí jako pustý. Ve své historii vystřídal řadu majitelů, mezi něž patřili i Vartemberkové či Smiřičtí. Obytné budovy na Vranově byly hlavně dřevěné, a proto se zachovala pouze sklepení vytesaná ve skále. Do hradu se dalo vstoupit dvěma opevněnými branami. Na nejvyšším skalním bodě stávala hradní věž, jež dominovala celé stavbě.

Hradním pánem byl na Vranově svého času také textilní podnikatel František Zachariáš Römisch, který zde udělal největší změny. Po roce 1802 dal ve zřícenině a blízkém okolí umístit romantické pomníky a mohyly oslavující spisovatele, české panovníky a vojevůdce nebo legendární hrdiny. Následně se celému hradišti začalo říkat Pantheon. Největší dominantou Pantheonu je pak krásný novogotický letohrádek s břidlicovou věžičkou z roku 1826.

Už když přijíždíme do obce Malá Skála, naprosto nás uchvátí pohled na skaliska, na nichž se letohrádek tyčí. Jsme zcela okouzleni. Stavitelé skalního hradu zasluhují naše uznání. Místo bylo pro stavbu hradu zvoleno naprosto brilantně. Krásný výhled do okolí bereme později samozřejmě jako třešničku na dortu.

Parkujeme na parkovišti na konci obce u infocentra. Od parkoviště vede lesní cesta asi 550 metrů do kopce a po schodech po červené turistické značce. Je to samý kámen a kořen. Cesta tedy není vhodná pro kola nebo kočárky. Přicházíme na rozcestí pod hradem, kde se nachází hradní studna, která byla jediným zdrojem pitné vody pro obyvatele hradu. Její dno dosahuje téměř na úroveň dna řeky Jizery. Dále pokračujeme vzhůru dle ukazatele a procházíme pěknou hlavní bránou.

Přímo u vchodu je pokladna, kde zakoupíme jak vstup a suvenýry, tak i drobné občerstvení. Vyhlídková plošina, na níž se nacházíme, byla dle historiků tzv. parkánem-hradním nádvořím, kde stávaly hospodářské budovy, jako třeba konírny, dílny či kovárna. Z informační tabule se také dozvíme, že jsou ve skalní stěně viditelné malé čtvercové otvory. Tady byly upevněné dřevěné rošty, na nichž se pnula vinná réva.

Naše kroky vedou nejprve k letohrádku. Stavba je opravdu pěkná. Líbí se nám, jak navazuje přímo na skálu a je jakýmsi jasným středobodem skalního výběžku. V letohrádku si prohlédneme místní galerii. Na stěnách se dříve vyjímaly fresky zobrazující hrady Karlštejn a Laxenburg, svaté patrony českého království a členy Römischovy rodiny. Z fresek se však zachovaly pouze podobizny svatých na klenbách v přízemí.

Jak se dozvídáme od slečny u pokladny, cesta skalním hradem je bez průvodce a velmi dobře číselně značená. Vydáme se tedy na průzkum mezi skaliska. Na jejich okraji si můžeme prohlédnout podobu dobové středověké lavice. Po cestě se dostaneme téměř do všech koutů hradu a to nejzajímavější zde máme napsáno. Prohlédneme si třeba místo, kde stával bývalý oltář Madony.

Velmi zajímavá je Síň tří mocnářů, postavená na památku vítězství spojeneckých vojsk nad Napoleonem v bitvě národů u Lipska (1813). Dříve se zde nacházel hradní palác. Na stěnách síně vidíme pozůstatky tří byst panovníků dle vítězných zemí. Za Rakousko císař František I., za Rusko car Alexandr I. a za Prusko král Bedřich Vilém III.

Na fotografii na informační tabuli si můžeme prohlédnout, jak zachovaleji síň vypadala v době před druhou světovou válkou. Dále je tu k vidění pomník Jiřího z Poděbrad. Stojí tu i pomník Karla IV., ale ten byl v minulosti bohužel poničen.

Cestou potkáme několik sklepení vytesaných ve skále či skalní branky a plno výhledů ze strmých srázů. Místy narazíme na velmi úzká a kluzká schodiště. Raději tedy avizujeme, že výlet je spíše pro zdatnější turisty. Jedny dlouhé úzké schody nás například zavedou na nejvyšší bod pískovcového útesu na vyhlídku Věž u Kříže s krásným výhledem do okolí. Právě zde stávala hradní věž.

Pověst praví, že se z tohoto místa zřítili nešťastní milenci a na jejich památku byl kříž vztyčen. Ten původní tady ale nespatříme. Byl odstraněn a současný reliéf pochází z roku 2012. Na vyhlídce krásně voní okolní stromy, kvete tu i šeřík. Výhled je moc pěkný, jen místy překážejí vysoké stromy.

Cesta na vyhlídku je po strmých schodech skoro až horolezeckým výstupem, a ačkoliv je poměrně schůdná a zabezpečená zábradlím, sestup dolů už tolik příjemný není. Při špatně zvolené obuvi mohou nohy na kamenech klouzat. Ani procházejícím turistům se v úzké uličce nelze vyhnout, proto je lepší počkat.

Asi nejhezčí výhled je za nás z vyhlídky Zahrádka, jež se vypíná 60 metrů nad hladinou řeky. K ní se při zpáteční cestě dostaneme, pokud pod hradem na křižovatce odbočíme po cestě napravo. Odtud se nám naskytne úchvatný výhled, a to nejen na samotnou obec, údolí Jizery, ale také na nedaleké pískovcové Suché skály.

Pokud budeme dále následovat ukazatele, můžeme dojít až na nedaleký hrad Frýdštejn. Po cestě lze narazit ještě na sarkofág, bránu Pantheonu, skalní věž Posel, Přemyslovu mohylu či památník bitvy u Zenty.