Článek
Procházku Podyjím jsme začali na romantické zřícenině Nového Hrádku u Lukova, který leží v samém srdci národního parku. Při pohledu dolů máte dojem, že tady tečou tři říční proudy, ve skutečnosti je to právě jen jediná řeka Dyje, která se svými meandry zakusuje do údolí.
Hrad připomínající romantické zříceniny byl jako součást vranovského velkostatku využíván jako hospodářské zázemí.
Nenechali jsme si ujít ani svah ledových slují. Je pozoruhodný nejen z geomorfologického hlediska utváření terénu, ale i z hlediska živé přírody, která nabízí 550 druhů vyšších rostlin.
I v nejteplejším létě tady narazíte na výdechy studeného vzduchu. Ani tropická noc, kdy se teplota pohybuje přes 20 °C, nesvede nic se studeným vzduchem, který nepřesáhne 5 °C. Takže není ničím neobvyklým uvidět tady ledové rampouchy.
Pokud se vydáme dolů pod zem, bude to právě ledová výzdoba, rampouchy, drapérie a jinovatkové nárosty na kamenech, co nás nejvíc okouzlí. Pohybujeme se terénem, který je v neustálém pohybu. Jakkoliv se kamenné bloky pohybují jen velmi pomalu, několik desetin mm za rok, je celý svah živý, seshora padají velké bloky kamenů a rozsedliny se stále zvětšují.
Traduje se, že přímo tady byla velká sluj, do které se dalo zajet vozem a kde se těžil led do vranovských hospod. Dnes by se sem ale s vozem nikdo nedostal. Zmapovaných chodeb je tady kolem 1500 metrů. Hloubka rozdílu, kam se až dá slézt pod zem, je kolem 40 metrů.
Nemůžeme minout zámek Vranov nad Dyjí. Protože nás zajímá především příroda, všímáme si toho, jak šlechtické rody, které tady žily, ovlivňovaly úpravu terénu. Jmenovitě to byl především Josef Hilgartner z Lilienbornu, rytíř, který nechal vypracovat plány na přeměnu zdejší divoké přírody na pozdně barokní kulturní krajinu. Při procházkách zámkem obdivujeme obrazy, na nichž jsou studie zahradních ploch a romantických zákoutí, která se neobešla bez lusthausu, loveckého zámečku a dalších staveb, z nichž se do dneška některé zachovaly.
Rozvíjet zahradní úpravy, které by se dotýkaly přímo zámecké budovy, nebylo možné. Proto se toto úsilí obracelo do okolní volné přírody, do lesů. Bývalý velkorysý rozvrh lesních cest určených pro procházky, jízdu na koni i pro lov už nemá bývalý charakter. Poetickým místem ale stále zůstává např. Felicitina studánka. Dříve se nacházela v hraničním území a pohraničníci se na její výzdobě tvrdě podepsali svou střelbou. Vlys s nymfami byl ale znovu opraven, a tak je dnes studánka symbolem naděje a znovuzrození.
Přestože jsme na jižní Moravě a poměrně nízko, co se týče nadmořské výšky, najdeme tady stromy, které bychom spíš hledali výše v horách. Různorodost lesních typů v Podyjí je dána hlavně stanovištěm a klimatickými poměry. Typ lesa ovlivňuje i matečná hornina. Jsme na granitu, tzn. na žule. Na svazích orientovaných k jihu procházíme teplomilnými doubravami. Ve směru na sever můžeme ve vyšších polohách obdivovat pro změnu zase bučiny.
Pokud se ptáte na něco typického pouze pro tento národní park, upozorní vás jeho správci na jeřáb hardeggský. Strom, který na celém světě roste opravdu jen tady v údolí Dyje. Na rakouské straně jich je asi dvacet, na naší roste dvacet pět exemplářů.
Novodobou historii tady zastupují zbytky opevnění, která byla budována v druhé polovině 30. let. Řeka Dyje tvořila odedávna přirozenou hranici, která byla v různých obdobích různě bráněna. Železnou oponu připomínají zbytky tzv. ženijně-technických zátarasů z let 1951-1990, které sloužily jako součást ostrahy státních hranic.
Unikátní kus přírody na dohled od města Znojma nacházíme na Kraví hoře, kam se vydáváme za jedním z největších vřesovišť v republice. Vřesoviska vznikla intenzivní pastvou ovcí a krav. Velice mělká půda, která obnáší jen několik cm humusu, spočívá na rozpadlém žulovém podloží, které právě vřesům výrazně svědčí.
Vrátíme-li se znovu blíž k řece, nemůžeme vynechat úsek zvaný Devět mlýnů. Spád řeky tu byl natolik velký, že ve středověku umožnil místním postavit hned devět mlýnů těsně za sebou. Po některých zbyly neklamné známky jejich působení. Když se zaposloucháme do hučení splavu v místě, kterému se říká Papírna, můžeme si dobře představit, jak se tady lidé s řekou dokázali domluvit.
Jakkoliv se stále úporněji o slovo hlásí zima, může tento tip na putování jihomoravskou krajinou najít svou odezvu hned ve vašich jarních plánech. Určitě vás v tom utvrdíme v dalším dílu televizního cyklu Návraty k divočině, který nabídneme v pátek 25. listopadu na ČT2 v 18 hodin.