Článek
Oblast Drbákovské tisy se v roce 1933 stala chráněným územím. Název odkazoval na hojný výskyt vzácného červeného tisu. V současnosti se tu počet tisů odhaduje dokonce na tisíc kusů.
V roce 1977 byla poté chráněná oblast rozšířena i na sousední Albertovy skály nesoucí dříve název Bílé. Lokace se nachází na strmých skaliskách a slunných stráních, které lemují pravý vltavský břeh. Trasa naučné stezky je dlouhá asi sedm kilometrů s časovou náročností cca 3 až 5 hodin. Vede skalnatým územím, z čehož minimálně polovina až vysokohorským terénem.
Pro malé děti nevhodná
Cesta překonává značné převýšení (271–475 m n. m.) a je tedy ideální pro takové turisty, kteří si chtějí protáhnout celé tělo. Nechybí vytvořené schody ani řada míst, kde je potřeba se přidržovat řetězů přidělaných do skal. Upozorňujeme, že bez pevné protiskluzové obuvi a obezřetných kroků se tady obejít nelze. Již u vstupu na stezku nás vede k opatrnosti tabule hlásající náročnost terénu i nebezpečí výskytu popadaných stromů. Stezka je zcela nevhodná pro cyklisty a kočárky s dětmi. S ohledem na bezpečnost není pro velmi malé děti vhodná vůbec.
Procházka tichou pražskou divočinou. Na jejím konci stráží krajinu vševidoucí oko
Cesta se místy kouzelně klikatí. Provede nás kolem několika úchvatných skalních vyhlídek jako je Albertova (za nás asi nejpůvabnější), Bílá skála, Tisova či Bartůňkova, která je pojmenována po velkém milovníku přírody Karlu Bartůňkovi. Ten se jako průkopník již v polovině 20. století chopil krumpáče a začal sám stezku vytvářet.
Jeho nástupcem se stal sedlčanský rodák, skaut a turista František (Robin) Veselý, který jeho dílo přivedl ještě více k dokonalosti. Na trase nalézáme nejen Františkův pomník, ale také jeho slova vepsaná do kamene u Albertovy vyhlídky. Ta pohladí po duši. Uznejte sami: „Milý poutníče, nespěchej! Měj oči otevřené a dobře se rozhlížej, neboť to, co je tady dnes, nemusí tu být zítra.“
Po trase je rozprostřeno celkem 11 informačních tabulí, jež nás seznamují nejen s historií této lokality. Na jednom z panelů se například dočteme, že vrchol Drbákov je nejvyšším kopcem nad Vltavou v úseku mezi Orlíkem a Prahou. Podle pověsti získal své jméno již v dávných dobách, kdy plnil funkci pozorovatelny a střežil se z ní úsek vltavské plavby. Tehdy se mu prý říkávalo Dbákov – od slova dbáti, střežiti.
I takhle může cesta vypadat. Po levé straně pomáhají s výšlapem řetězy.
K Albertovým skalám přicházíme od Nalžovic na Sedlčansku přes Nalžovické Podhájí směrem k rekreační oblasti Častoboř. Trasa začíná u parkoviště na rozcestí U Křížku, odkud následujeme modrou turistickou značku, jež vede k rozcestníku Pod Vyhlídkou. Tady už je na nás, zda se dále po cestě vydáme po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Většina návštěvníků však volí cestu po směru.
Výhledy na jedničku
Z výhledů jsme uneseni. Skalní stěny místy dosahují výšky až 150 metrů. Díky Slapské přehradě je voda v těchto místech o několik metrů výše, než bylo původní koryto. To musela být dříve teprve pořádná výška.
Kromě letoviska Smilovice vidíme také zátoku Čelinského potoka (Žraločí zátoku), hluboké srázy, nádherné mohutné stromy, mechy, kapradí a samozřejmě nekončící skaliska. Nás na cestě doprovázela i krásně zbarvená ještěrka zelená. Potkat tu lze ale i užovku hladkou či výra velkého.
Pokud jste tak jako my milovníci výhledů na meandry Vltavy a máte rádi adrenalinovou turistiku, je tohle místo pro vás jako stvořené. Dle vzpomínek Františka Veselého do skal zavítal i Jaroslav Foglar, autor Rychlých šípů, Hochů od Bobří řeky a dalších knih pro mládež. Jeho skautský oddíl Pražská Dvojka tu prožíval prázdniny v táboře U Žraločí zátoky.