Nejhezčí pohled na Krkonoše je prý z Mladých Buků

Největší devízou oblasti je nádherná příroda podhůří Krkonoš. Část Mladých Buků patří už dokonce do Krkonošského národního parku, přímo z městečka dohlédnete na Sněžku či Černou horu.

Ať sem přijedete v kteroukoli roční dobu, nudit se tu nebudete. Kromě velkého množství turistických a cyklistických tras patří mezi největší lákadla osmnáctijamkové golfové hřiště a Skipark Mladé Buky.

V bezprostřední blízkosti Mladých Buků leží město Trutnov, které za posledních několik let vyrostlo do krásy. Hezky opravené Krakonošovo náměstí s dochovaným podloubím ze všech čtyř stran a s Krakonošovou kašnou si prohlídku určitě zaslouží. Můžete navštívit i Muzeum Podkrkonoší či si projít Naučnou stezku bitvy u Trutnova. Hezká je i procházka na vrch Gablenz, odkud je krásný výhled na město i Krkonoše.

Jen několik kilometrů od Trutnova po silnici do Žacléře nad obcí Babí se zvedá dělostřelecká pevnost Stachelberg, která zaujme svou vojensko-historickou expozicí, odkazující na období mnichovské dohody.

Přístupná je kromě výstavy i část podzemí, jen si nezapomeňte vzít pevnou obuv a teplé oblečení. Slabou půlhodinku autem je vzdálena Zoo Dvůr Králové. Informace o zajímavých místech v samotném městě a jeho okolí se dozvíte v tamním Infocentru na Krakonošově náměstí 72.

Hotel Grund Resort Golf byl v Mladých Bucích otevřen na podzim roku 2009 a o rok později byl vyhlášen Stavbou roku Královéhradeckého kraje. Stavba je zdařile zasazena do okolní krajiny, dokonce tak, že s ní téměř splývá.

Atypický exteriér je dílem trutnovského architektonického studia ATIP. Interiér hotelu s osmadvaceti pokoji, vnitřním bazénem a wellness centrem vznikl ve spolupráci s předním italským designérským ateliérem Ferrari Pagani Tresoldi Architetti.

Veškerý nábytek ve společných prostorách byl vyroben na míru, barvy jsou tlumené, interiér i služby směřují především k relaxaci. Není tajemstvím, že hotel byl postaven poté, co bylo otevřeno golfové hřiště. Nabízí se tedy otázka, zda měl sloužit především jako zázemí pro golfisty.

Podle ředitele hotelu Jana Grunda se primárně jednalo o golfový resort, tedy hotel pro golfisty, kteří by sem přijeli buď s rodinami, nebo s obchodními partnery. Později se to však ukázalo jako nedostačující, protože do oblasti směřuje nejen hodně lyžařů, ale i rodin s dětmi.

„V letních měsících u nás asi opravdu převažují golfisté,“ říká Jan Grund, „ale mimo golfovou sezónu je klientela různorodá. Spolupracujeme se Skiparkem Mladé Buky, takže lidé, kteří se ubytují u nás, tam pak lyžují za zvýhodněných podmínek,“ pokračuje Jan Grund s tím, že ke golfu zase směřují různé balíčky. Například kdo se ubytuje alespoň na dvě noci, může hrát na špičkovém golfovém hřišti zdarma.

„Golf máme rádi,“ pokračuje Jan Grund, „pomáháme s jeho výukou v základní škole v Trutnově. Poskytujeme instruktory, pouštíme děti na cvičné louky, a pokud se mezi nimi objeví talent nebo někdo, koho hra opravdu zajímá, věnujeme se mu pak dál v našem Tréninkovém centru.

„Vše začalo oslavou tátových padesátin, k nimž dostal golfové hole,“ vzpomíná Jan Grund na počátek projektu výstavby golfového areálu i přilehlého hotelu a dodává, že otec ovšem tři roky na hole ani nesáhl. Neměl kde hrát.

„Uvažovali jsme o tom, že hole prodáme, ale táta rozhodl, že si postaví golfové hřiště přímo v Mladých Bucích,“ dodává.

„Ne každému se v Bucích nápad líbil. Boj s úřady trval sedm let. Myslím, že dnes jsou místní lidé rádi, že kromě lyžování můžeme návštěvníkům nabídnout i golf, že to regionu pomohlo,“ domnívá se Jan Grund. Když bylo hřiště dokončeno, zdálo se logické, že by tu měl stát ještě hotel. Pro Jana Grunda to bylo splněním snů.

Grundovi přišli do Mladých Buků před dvěma sty lety. Jan během našeho rozhovoru vzpomínal zejména na babičku, maminku svého táty, která se do městečka přistěhovala v šestnácti letech z Vrchlabí. Až do důchodu pracovala jako přadlena v místní textilní továrně. V té, v níž dnes sídlí rodinný podnik Grundových na výrobu koupelnových předložek.

V továrně babička poznala Janova dědu, usadili se v Mladých Bucích a postavili si tu domek, v němž vychovali syna Jiřího a kde vyrostli i oba jejich vnuci Jiří mladší a Jan. Po nezbytných úpravách tu Jiří Grund starší s manželkou Gražynou žijí dodnes. Synové si postavili domy na sousedních parcelách.

Jiří Grund starší vystudoval Vysokou školu textilní v Liberci a několik let pracoval jako ředitel Texlenu v Trutnově. Po změně politických poměrů se s manželkou rozhodli, že začnou podnikat, jenže chyběl nápad.

„V té době naši rekonstruovali koupelnu a nemohli sehnat koupelnovou předložku. Jen v nepatrném množství je tehdy vyráběli v Náměšti nad Oslavou. Nápad byl na světě. Otec odjel do Německa, kde kobereček před vanu koupil, aby zjistil technologii výroby. Pak odněkud z Brna přivezl rozbitý všívací stroj a doma v ložnici rozjel po práci a o víkendech malou manufakturu. Na výrobě se podílela celá rodina včetně manželky a obou synů.

Krize podle slov Jana Grunda přišla ve chvíli, kdy se otec vydal s předložkami do holešovické tržnice, jenže výnos z prodeje sotva pokryl náklady na cestu. Zájem zkrátka nebyl. „Později jsme pochopili, že podobné zboží do tržnice nepatří a že ho tam nikdo nehledá. Oslovili jsme obchodní dům Kotva – a teprve pak jsme začali prodávat větší objemy,“ pokračuje Jan Grund.

Na zvyšující se objem výroby už ložnice nestačila, rodina proto přemístila výrobu do domku na zahradě, který dříve pronajímala turistům. V té době přijali prvních osm zaměstnanců.

V současnosti firma Grund sídlí v továrně, kde před sto lety pracovala celá jeho rodina. Pracuje v ní 150 lidí, dalších třicet zaměstnává golfový areál a hotel. Podnik spolupracuje se 32 zeměmi a osmdesát procent produkce jde na export.

Dnes se třiašedesátiletý zakladatel rodinné firmy Jiří Grund starší věnuje především golfovému klubu. Vedení továrny předal staršímu synovi Jiřímu, hotel zase vede mladší Jan. Účty ovšem oba synové stále ještě předkládají rodičům. Dalo by se dnes takhle začít s podnikáním? „Asi těžko,“ připouští Jan Grund.

„Devadesátá léta, kdy trh byl nenasycený, vrátit nelze. Možná je možné najít skulinu, něco, co na trhu chybí, jenže než to začnete prodávat, je potřeba sehnat povolení, certifikáty, výrobce musí být schopen okamžitě dodávat určité objemy.

„Podnikání mě naučilo hlavně trpělivosti,“ bilancuje Jan Grund. „Je chyba očekávat výsledky hned, že už za rok z toho budete něco mít. Tak to nefunguje,“ pokračuje s tím, že když se postavilo hřiště, začal shánět turnaje. „Odpovědi – přijedeme, ale až za rok za dva – jsem tehdy nerozuměl. Dnes vím, že hřiště si musí sednout, potřebuje zarůst.“ Stejné to podle jeho slov bylo s hotelem.

„Otevřeli jsme v říjnu. Vyškolili personál – a nic. Pak jsem pochopil, že si musím zvyknout, že návštěvnost bude kolísavá, závislá na počasí, prázdninách, svátcích, prodloužených víkendech. Jsou dny, kdy je tu plno, a dny, kdy je tu poloprázdno. Dnes už vím, že je to tak v pořádku,“ dodává Jan Grund.