Nečekaně divoké místo v polabské rovině. Vodopád korunovaný kamenným mostem

Startujeme v Kouřimi, takže se sluší zmínit alespoň pár slov o skanzenu: rozkládá se na jihozápadním okraji města na území starého ovocného sadu, založen byl v roce 1972 a o čtyři roky později byl poprvé zpřístupněn veřejnosti; shromažďuje památky z celého území Čech a představuje tak různé typy regionální lidové architektury od 17. do 19. století.

Úplně opomenout nelze ani svatoštěpánský kostel. Své sídlo má přímo v centru Kouřimi a jedná se o jednu z nejcennějších tuzemských staveb svého druhu (raně gotickou). Svatostánek byl vybudován ve druhé polovině 13. století; soudí se, že zakladatelem mohl být král Přemysl Otakar II.

K místu avizovanému titulkem půjdeme okolo Lechova kamene čili rulového skaliska pojmenovaného po bratrovi praotce Čecha. Od kostela sv. Štěpána je to k „Lechovi“ jen pověstných pár kroků.

Ale teď již necháváme Kouřim za zády a po modré turistické značce spějeme východním směrem k blízkým Toušicím. Čeká nás tam – po zhruba tříkilometrovém přesunu – naprosto znamenité místo zvané Toušické prahy.

Výrovka (známá rovněž pod jménem Vavřinecký potok) se tu náhle prudce rozeběhne. A skočí… Nejen pohoří a jejich vodní toky, ale i polabská rovina totiž umí překvapit vodopády. (Kromě této lokality stojí v Polabí za připomenutí určitě vodopády na Vrchlici u Kutné Hory či Polepský vodopád v těsné blízkosti Kolína.)

Toušická padající voda není pravým vodopádem, ale skalní kaskádou, na výšku zhruba pětimetrovou. A když je vody alespoň relativně dost (což letos na začátku června bylo), je na Toušické prahy pohled vskutku utěšený. Výsledný dojem navíc znamenitě dotváří barokní kamenný most s pěticí oblouků z druhé poloviny 17. století, jenž se klene nad spěchajícím vodním tokem. Cenný je na něm fakt, že se dochoval bez novodobých úprav.

Při vyšším průtoku se lokalita těší přízni vodáků – ti pak Vavřinecký potok valící se po ortorulových plotnách s oblibou zdolávají; připomeňme, že od roku 1977 se tu o druhém říjnovém víkendu koná již tradiční vodácký sraz známý jako Vavřiňák.

Toušická kaskáda je místo na první pohled až nečekaně divoké, nicméně pro pozorovatele ve finále velice vlídné. Na mysli mám nejen celkový estetický dojem, ale i skutečnost, že je pohodlně přístupné. Nejen z obce po žluté značce, ale i přímo na místě. Takže kromě pohledů z mostu lze absolvovat i bezpečný sestup pod most pár metrů po proudu.

Most býval součástí již dlouho zaniklé cesty ze Zásmuk do Kouřimi přes Toušice – kromě této změny dost možná zažil i jinou: soudí se, že byl patrně postaven také z materiálu, jenž býval součástí opuštěné tvrze. Říká se jí Trmalova, existovat v těsné blízkosti později postaveného mostu měla někdy ve 14. století, jenže vcelku brzy pro ni nebylo využití, takže již v polovině 16. století se o ní psalo jako o objektu pustém.

Blízké okolí Kouřimi si zaslouží pozornost i na dalších adresách. Za všechny zmíním alespoň další raně gotický kostel – v tomto případě z druhé třetiny 13. století (pozdějšími úpravami prošel v 19. století). Jednolodní svatostánek na malém návrší v centru obce Třebovle je bez věže, zato se samostatnou zvonicí (postavenou v roce 1661).

Zaujmout dokáže i působivý zbytek po klášteru v Klášterní Skalici. Do současnosti zůstalo jen deset metrů vysoké torzo gotického pilíře – ale i to vládne podivuhodným kouzlem. Jako varovně vztyčený prst? Jako upozornění na pomíjivost světa a jeho krás? Odpověď nechám na každém, kdo se tu bude chtít zastavit…

Doplňme, že klášter byl založen v roce 1357, vysvěcen byl olomouckým biskupem Janem Očkem z Vlašimi za přítomnosti císaře Karla IV. – tehdy se jednalo o vůbec nejmladší cisterciácký klášter ve střední Evropě. Zanikl v roce 1783 rozhodnutím císaře Josefa II.

A pokud by se toho zdálo stále ještě málo, daleko to odtud není severním směrem k zámku v Radimi a na v jeho sousedství se „vypínající“ Pičhoru s žárovým pohřebištěm z římských časů – a také s originální minirozhlednou.