Nápis na fasádě domu u Karlova mostu o hrdinné obraně Pražanů před Švédy zná málokdo

Ve staročeštině, pro mnohé téměř nečitelné, se zde píše: „Poutníče, postuj na místě, kde zuřivost Šwédů za wálky třicetileté ustáti musela. Čti to na památku wssech ČECHŮ, přede wssemi ale na památku Měssťanů staroměstských a Študentů, kteří LETA PÁNĚ 1648 na mostě u kříže zbraní w ruce a hustou střelbou z rozstřílené již Wěže mostecké a Wodárny útoky Šwédů hrdinsky odrazili.“

Boj o pražská města byl velmi krvavý, třicetiletá válka se chýlila ke konci, Evropa byla ekonomicky i demograficky vyčerpaná, ale zde se stále válčilo.

Přímé boje se odehrávaly většinou na Karlově mostě, Švédové se ale snažili dostat i zadem před městské opevnění do Nového i Starého Města. Obránci je ale vždy odrazili. Za statečnost a také hlavně za to, že Praha zůstala katolická, získalo Staré Město od císaře Ferdinanda III. povýšení do znaku. Je jím ruka s mečem chystající se uhájit otevřenou bránu proti vetřelcům. Zůstala součástí znaku hlavního města Prahy.

Za zásluhy o obranu Starého Města též udělil císař židovskému řeznickému cechu právo používat dvouocasého lva jako cechovní znamení. Řezníci ho používají stále.

Na Staroměstském rynku vztyčili jako poděkování za záchranu před Švédy roku 1650 mariánský sloup. Ten zbořili v listopadu 1918 žižkovští hasiči, kterým Franta Sauer, bohém a kumpán Jaroslava Haška, nakukal, že jdou povalit symbol habsburské krutovlády a oslavy monarchie. Žádná oslava monarchie, ale velký dík za nezničení Prahy.

Na švédské vojáky spoléhali exulanti v čele s Janem Amosem Komenským, kteří jako protestanti museli odejít po porážce českých stavů na Bílé Hoře ze země. Konflikt, který začal pražskou defenestrací, po třicet let sužoval Evropu. Nakonec se armády ocitly v patové situaci, jejich vůdci hledali mírové řešení.

V posledním válečném roce se stále ještě bojovalo hlavně na našem území. Brno Švédové nedobyli, tažení na Vídeň bylo nereálné, vojska se stahovala na ústup do Švédska. Armáda pod velením generála Königsmarcka se v červenci ale zradou Arnošta z Ottowaldu dostala na Malou Stranu a Hrad.

Nečetná obrana města se tehdy povětšinou opíjela po šencích, slavila se císařská svatba. Švédové místo obsazení města na druhém břehu Vltavy začali rabovat. Přitom zajali 80 význačných osobností s nadějí vysokého výkupného. Měšťané na Starém i Novém Městě s obavami pozorovali četné požáry na protějším břehu a připravovali se na obranu.

Dělostřelci ostřelovali protější břeh. Soldateska vydrancovala Hrad, císařské sbírky byly prohlášeny za státní majetek, včetně třeba Codexu gigas, tzv. Ďáblovy bible, a odvlečeny do Švédska.

Obranu začal organizovat velitel pražské posádky Rudolf Colloredo. Švédové byli překvapeni, že je Pražané nevítají jako osvoboditele, což jim tvrdili exulanti.

Do obrany se zapojili i studenti z Klementina, jejich vůdci Jiřímu Plachému byl po dvou stoletích od události postaven na nádvoří jezuitské koleje pomník. Hodně se bojovalo zejména o Karlův most, urputná obrana je zvěčněna na plátně bratrů Liebscherových v bludišti na Petříně.

I když Švédové dostali posily, Prahu se ubránit podařilo, ale síly docházely. Na odpor už měli poslední den jen sud střelného prachu. Padlo 219 obránců města. Zatímco se bojovalo, byl 24. října podepsán vestfálský mír, jímž válka skončila. K Pražanům se informace dostala 1. listopadu, poté boje utichly. Příměří bylo podepsáno vprostřed mostu, postavili tam jakýsi dřevěný přístřešek.

Kamenný most, jak se původně stavba nazývala, byl v době střetu bez soch, jen tu stál kříž v místě, kde stojí nyní sousoší Kalvárie. Naproti ve výklenku stála boží muka, významově sloup, u něhož nechal Pilát Pontský bičovat Krista. Vidíte ho na obraze bojiště, je to místo, kde se popravovalo. Kříž tu stál někdy od 14. století, v roce 1419 ho zničili husité.

Ojedinělá, povětšinou barokní galerie soch vznikala na přelomu 17. a 18. století, tehdejší boje by asi nepřežila, zvláště při šturmu protestantů, kteří byli obrazoborci. Stačí si připomenout řádění vojsk na Hradě při dočasném osídlení Fridrichem Falckým. Tam zničili v katedrále, co se dalo. Mostní výzdoba obsahuje 30 soch a sousoší, nejmladší znázorňující svaté Cyrila a Metoděje pochází z roku 1938. Sochu Jana Nepomuckého, místo, kde se zastavuje většina turistů z celého světa, instalovali v roce 1683.

Název Karlův most se poprvé vyskytl v díle pražského spisovatele a mědirytce Josepha Rudla v roce 1870. Monografie se jmenuje Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.

Most nesloužil jen jako spojka mezi levobřežní a pravobřežní stranou Prahy, do roku 1828 tu měli své stánky a krámky obchodníci, povětšinou s potravinářským zbožím.