Na Šumavu letadlem aneb Známé cíle pohledem z ptačí perspektivy

K cestě na Šumavu nám dobře poslouží starší letadlo AN 2, pro které se vžil název Andula. Dvojplošník, který po desetiletí slouží sportovním parašutistům, je do dnešní doby asi nepřekonatelný, pokud jde o užitnost, praktičnost a spolehlivost. Může vystoupat až do výšky 4000 metrů, maximální rychlost se pohybuje kolem 300 km/h (běžné cestování se však uskutečňuje při rychlosti 180 – 200 km/h).

Start je naplánován z letiště nedaleko Plzně, v Líních, odkud v minulosti chránil vzdušný prostor 5. stíhací pluk. I když jsou bývalé vojenské budovy v rozlehlém areálu využívány většinou pro podnikání, kvalitní dráhy slouží dodnes pro účely vzletů a přistání.

Andula, která nás dopraví nad Šumavu, je pilotována mladou a sympatickou pilotkou. Po počátečním váhání rychle zjišťujeme, že stroj bravurně ovládá a jakékoliv obavy jsou zcela zbytečné. Ivana Bečková se ve vzduchu vznáší už od roku 2007 a má nalétáno přes 1400 hodin.

Jakmile se odlepíme od země, kocháme se úžasným výhledem. Během chvíle se pod námi objevuje vodní hrad Švihov, založený v 15. století Půtou Švihovským z rodu Rýzmberků.

„Hrad Švihov byl od prvotní myšlenky komponován jako umělý ostrov. Budovy v centrální dispozici tvořily jádro hradu s paláci, kaplí a schodišťovou věží a uzavíraly tak čtverhranné vnitřní nádvoří. Chráněny byly pásem vnitřních hradeb se čtyřmi nárožními baštami a prvním vodním příkopem. Druhý pás hradeb, také s vodním příkopem, obkružoval jádro hradu a zesiloval tak možnosti obrany,“ dočteme se na www.hrad-svihov.cz.

Další „zastávkou“ jsou Klatovy, kolem roku 1260 povýšené Přemyslem Otakarem II. na město.

„Do výše 81 metrů se tyčí Černá věž, dílo Antonia de Salla. Věž byla postavena v období let 1547 až 1557 z neomítnutých tesaných kvádrů. Tato nepřehlédnutelná dominanta měla být místem, z něhož by bylo možné přehlédnout a ovládat centrální město, chránit ho tak proti častým požárům i proti nepříteli. Byla symbolem bohatství s patřičnou okázalostí. Na ochoz v pátém patře vede 226 schodů. Odměnou za namáhavý výstup je krásný výhled na okolí, za jasného počasí i na vzdálené šumavské vrchy,“ uvádí se na stránkách města.

Krajina pod námi se postupně začíná zvedat a v dálce vystupují vrcholky šumavských velikánů. Po chvíli míjíme pověstmi opředený Svatobor a otvírá se nám úchvatný pohled na bránu Šumavy – Sušici.

Budovy osvětlené slunce a k tomu jako protiklad tmavá hladina kdysi zlatonosné Otavy vytváří zajímavou scenérii. Výrazné sušické dominanty, jakými jsou kostely sv. Václava, sv. Felixe, Panny Marie a samozřejmě častý cíl návštěvníků – kaple Anděla Strážce – či náměstí s okolními uličkami, dodávají městu tu správnou atmosféru. Vznešenost Sušice je umocněna i pohledem shora. Působí jako pulzující srdce zdejší krajiny.

Ze Sušice se vydáváme podél mohutného masivu, který je tvořen zejména Sedlem (903 m n. m.), na němž se v dávné minulosti stálo keltské opidum a dnes si zde můžete vychutnat pohled z rozhledny, Ždánovem (1064 m n. m.), tajemným Javorníkem (1065 m n. m.), na kterém se nachází několik menhirů a významná energetická místa, a Kůstrým (836 m n. m,).

Pod tímto masivem se rozprostírá údolí, mající své půvaby i historické zajímavosti. Například kostel v Albrechticích, zasvěcený Panně Marii, sv. Petru a Pavlu patří mezi nejstarší sakrální stavby na Šumavě, nad vesnicí Rozsedly je místo, které v minulosti údajně sloužilo k léčení lidí (kaple sv. Antonína), v Žihobcích je kromě kostela Proměnění Páně muzeum, galerie a Finské centrum a Nezamyslice se mohou pochlubit muzeem řemeslné výroby.

Asi nejvýraznější stavbou je pak strašínský kostel Narození Panny Marie, o jehož počátku toho sice moc nevíme, ale o to zajímavější jsou pověsti, popisující nejen vznik této církevní stavby, ale také širší okolí – z hlubin země vystupující bytosti, podzemní hadí království, sněmy divoženek atd.

Čas pro náš let se bohužel chýlí ke konci a je tedy nutné se vrátit. Vznášet se nad Sušicí a Šumavou bylo něco opravdu úžasného. Avšak chodit v šumavských lesích, toulat se po loukách, překračovat potůčky a říčky, ochutnat pramen čisté vody a dýchat ten příjemně vlhký vzduch – tomu se nic nevyrovná.