Na romantickém Hrádku u Nechanic si i zámečtí hosté žili jako v pohádce

Hrádek u Nechanic si nechali Harrachové postavit v polovině 19. století v tehdy moderním pseudorenesančním stylu. Závan šlechtické Anglie v českém prostředí.

Pro svou malebnost je populární nejen mezi návštěvníky, ale i mezi filmaři. Mezi nejznámější pohádky zde natáčené patří Princ a Večernice. Původní pohádková podoba se nyní vrátila i hostinským pokojům.

„Tato část zámku bývala vyhrazena ubytování hostů. Každá místnost má svůj vstup na chodbu, ale jsou propojeny i mezi sebou, takže záleželo na početnosti ubytované skupiny, jak velké apartmá bude využívat,“ říká hned v úvodu kastelán Martin Rejman.

Tuto funkci měly místnosti ale jen do roku 1945, dokdy tu Harrachové žili. Od roku 1953, kdy byl zámek zpřístupněn veřejnosti, byly součástí prohlídkové trasy.

„Pak přišel rok 1975 a v tomto křídle zámku zmizelo vše, co zámek připomínalo, byly vytrhány parkety, původní tapety překryty. Místo nábytku tu vznikla expozice Národně osvobozenecký boj ve východních Čechách a jejich osvobození Rudou armádou. Porcelán nahradily raketomety a také rudoarmějci,“ pokračuje kastelán a jedním dechem dodává, že dnešní filozofie je zcela opačná.

V rámci obnovy se sem vrátily historizující podlahy, látková tapeta kopíruje vzory látek, které se dochovaly v depozitáři, obnovila se elektroinstalace. Navíc neprezentuje pouze zrekonstruované a nově nainstalované místnosti plné dobového nábytku a vybavení, ale připomíná i poslední generaci vlastníků zámku z rodu Harrachů.

„Hrádek vlastnily celkem čtyři generace. Zakladatele Františka Arnošta připomíná hlavní okruh, další trasa jeho syna Jana Nepomuka Františka a během této ožívají osudy Otty Nepomuka, který rozsáhlý harrachovský majetek dědí v roce 1909, a Jana Antonína, jenž se panství ujímá v roce 1935,“ vyjmenoval kastelán.

Jedním z nejatraktivnějších prostor je takzvaná půlkruhová ložnice nebo císařské apartmá, které tvoří hned čtyři místnosti. Bohužel navzdory jménu císař František Josef I. v nich nikdy nepřespal. Ale byl tu jeho mladší bratr, arcivévoda Karel Ludvík, zvaný „výstavní arcivévoda“, neboť panovníka často zastupoval během otevírání výstav a na dalších slavnostních ceremoniích.

Atraktivní je i poslední místnost, zařízená jako lovecký salonek. Původně to byly dva pokoje pro služebnictvo. Příčka mezi nimi byla roku 1975 vybourána a vzniklý prostor se stal vyvrcholením již zmíněné výstavy o druhé světové válce. Mimo jiné tu byla instalována mapa, která pomocí blikajících žárovek ukazovala postup Rudé armády od východu.

„Chtěl jsem to vrátit, ale říkali, že ne,“ směje se Martin Rejman. Nevrátil se sem ovšem ani orientální salonek s exponáty z východních zemí, posbíranými v depozitářích jiných státních hradů a zámků. Právě ten tu po roce 1989 nahradil zmíněnou výstavu. Zapůjčené předměty se vrátily zpět, například oblíbeného samuraje dnes mohou obdivovat lidé na Frýdlantu. Místo toho si dnes mohou návštěvníci prohlédnout lovecký salonek.

„Je to logické, vždyť Hrádek byl letním a loveckým sídlem rodu Harrachů. Posledním, kdo tu hony pořádal, byl i poslední majitel zámku Jan Antonín. Navíc byl vystudovaný lesní inženýr,“ dodal kastelán Rejman.